#klíště

[pocitenicko]

Zasazeno na Strážnických slavnostech (folklorní záležitost)

Já: *napitý jak klíště, sedím na lavičce, koukám do mobilu a chichotám se*

Chábři: "Běžte někdo zkontrolovat Charlieho čemu se tam tak směje"

Já: *chichotám se nad vlastním výtvorem v poznámkách*

Výtvor:

[henryyarden]

Okay, I wanted to redo the makeup test I did here. I wasn't that satisfied with the contours and with the scar, so I was like: Let's do it again. And I fucked up with the scar. Just see yourself. But the contours! I'm really proud of them!

At this point, I just gave up. In the meantime, I tried to do my BF's makeup as Vernon Roche because he is sewing his chaperone in the background for the whole time.

By the way, this is him (without makeup), all proud of himself that he did his little weird towel.

Then I said that this is too cute for Vernon.

This is him after I told him to solve 847 ÷ 12. It worked. I'm satisfied. Every time we will do a photoshoot now he just has to divide.

So I did his makeup and came back to the scar and stuff. I used just a little bit of the clay that stayed on my face and let it be. I had no time left because of the light.

Since Tumblr does not allow two videos in one post, here you can watch the rest of it if you are interested:

By the way, this is how it looked when I worked with latex. I think I'll just do it like this till I figure out how to work with the clay.

Unfortunately, it took me so long that we were not able to make any proper photos. The light was already too low at this point. But at least we had some fun and tried the makeup. Enjoy the high-quality bathroom selfies in our dirty mirror.

Vernon in a deep sleep here.

Now you may ask: What is this mess? What it's doing here? Well, this was meant to be a cool post where we show you our summer versions of Rorveth (we are working on full costumes, but it takes so much time especially when we try to use as many historically accurate methods as we can - I can post some of the progress here if anyone is interested ), but since it took more time than intended and we are running out of time even with our summer costumes, I guess we have to wait till the convention (which is next weekend) to show you properly.

So I guess this is just a little teaser to show the Rorveth fandom here that we are actually working on something and it's going to be worth it!

With a photographer we agreed on doing some photos outside the convention area and I specially requested some "photos with feels and story behind them", so I really hope you'll like it! I count on this fandom! I've already asked you about Roche's tattoos and about other stuff and I love how the fandom lives here. (So, if you have any ideas or special requests on Rorveth summer/casual/no fight photos, I'm listening!!!)

And if you don't know me: Hi, I'm Klíště and I write terribly long posts and please someone stop me because on Tumblr I have no self-control.

[prospercz]

Den 41

Nakonec nás tu dneska spalo asi 22. To je až moc na takovéhle místo. Ale přežili jsme to. Občas bych byl radši, kdyby tu těch lidí bylo trochu míň. Na druhou stranu, je to jeden z důvodů, proč se do něčeho takového vůbec můžu pustit. Když se mi něco stane, je skoro 100% šance, že mě do pár hodin někdo najde a zvedne.

Mám další trable s vybavením. Tentokrát je to ale moje vina. Nechal jsem omylem včera na slunci nafukovací polštářek, stal se z něj tím horkem balón. Spát se na něm nedá, tak jsem povýšil svůj pytel s oblečením na nový polštář. Pomalu se takhle stávám ultralight hikerem.

Na trail se dostaneme autobusem. Jede nás dohromady sedm. Vyrážíme až v 10, autobus dřív nejezdí. Máme to asi 17 mil, většina do kopce a v obrovském parnu. Navíc tady není nikde voda, takže ještě táhneme každý spoustu kil navíc k tomu všemu jídlu, co máme. Já mám 3 litry, snad to bude stačit. Je to nejtěžší část dalších 4 dnů, pak už to bude hračka.

Protože se nic moc extra zajímavého přes den nestalo, mám tady zase informační okénko, které jsem nasbíral za poslední dny:

>Zatím jsem tady nenašel Zdenu. Přitom tady určitě někde v lesích musí být. Volám na ni, ale neozývá se. Asi má post traumatickou poruchu v plném rozsahu. No nic, budu hledat dál, může být kdekoli.

>Nevěřte sobo hikerům (člověk, co jde obráceně, tedy od severu na jih), když říkají, že je to půl míle. Většinou je ta vzdálenost hodně zkreslená.

>Poslední dny nás tady začal otravovat hmyz. Mušky, co létají přímo do očí, komáři a další havěť. Dokonce jsem měl před pár dny i svoje první klíště, vzadu na krku. A to jsme v poušti, nahoře na severu to bude o dost horší.

>Tady na trailu je snad zázračná voda. Zranění, která se doma normálně léčí třeba několik týdnů, jsou hikeři schopni vyléčit během pár dní a pak se vrátit ke šlapání. Nedokážu si to vysvětlit. Asi silná vůle.

>Zatím si držím svou váhu! Je to až neuvěřitelné, všichni ostatní tady extrémně rychlé hubnou. Já na tom ale taky dost intenzivně pracuji, moje záda a peněženka by mohly vyprávět. Ale mám z toho radost.

>Američani všude uvádí cenu bez daně. Takže člověk nikdy neví, kolik vlastně bude platit. Daň se liší stát od státu, a někdy taky město od města. Prostě si tam něco naklikají a částka je jiná než co ukazuje lísteček na zboží. Je to celkem na palici a dost blbě se s tím počítá.

>Dva dny zpět, když jsme došli do Tehachapi, jsme zároveň dorazili na konec mapy. Přes okraj jsme ale nespadli, a ani nic jiného zajímavého se bohužel nestalo. Jen jsme v appce vyměnili kus jižní Kalifornie za Sierra pohoří. Toho si ale moc neužijeme, za pár dní přeskočíme a budeme ťapat po Oregonu.

[sladkenajazyku]

Saranče

Brodil jsem se mělčinou zpátky na břeh. Dno se mírně svažovalo, jak jsem kráčel po hřbetu duny z jemného písku. Když mi voda vystoupila opět až po prsa, položil jsem se do ní a nechal jsem se unášet dotírajícími vlnami. Tohle je taková moje hra na utopence - nechávám se vynášet dlouhé minuty vlnami na břeh, ve zvláštní euforii z bouřícího se živlu, když se vracející se voda příboje, která před chvilkou olízla písečnou pláž až k nohám lidí, ležících v písku na ručnících, potká s novou vlnou. Chvilku jsem se nechal omílat, když jsem náhle ve vodě zahlédl  něco světlého. Pomyslel jsem si něco o lidských prasatech, kdyby se rozvoj civilizace dal měřit mírou znečištění okolního světa, dávno létáme ke hvězdám tak snadno, jako jedeme pantografem k babičce do Pyšel. Většina lidí sice chtějí žít v čistém, upraveném hnízdečku, ale se svými odpadky zacházejí stejně jako třeba mravenci - prostě je vynesou z mraveniště kousek dál, kde nejsou tolik na očích. Kolik jsem viděl nádherných upravených zahrádek, posekaný trávník jako na golfovém hřišti, okrasné dřeviny precizně ostříhané do geometrických tvarů... a smetiště, nad kterým se zvedal žaludek, začínalo přesně za plotem. Tam je Krakonošovo... Ale to jsem odbočil. Zvědavost mi nedala a šel jsem se na tu plovoucí věc podívat - co kdyby v moři náhodou plavala peněženka plná bankovek zahraniční měny vysokých nominálních hodnot, která vypadla pasažérovi nějaké výletní lodě z náprsní kapsy, jak se skláněl nad zábradlím a seznamoval mořské živočichy s tím, co měl dnes k snídani. Ne, takové štěstí jsem opravdu neměl. V moři plavalo kulaté víčko od krabičky, ve které se prodává zmrzlina nebo pomazánka na chleba. A víčko mělo pasažéra - obrovské saranče, které bojovalo v příboji o svůj život. Rozhodně nejsem pošuk, který z vody tahá kdejakou berušku, mouchu či mravenečka, možná, kdyby saranče jen tak plavalo ve vodě, ani bych se nenamáhal, ale cítil jsem (nebo jsem si spíš vsugeroval) jeho obrovskou vůli žít, tak mě to celého prostoupilo, že jsem popadl víčko a nesl je na břeh i s posádkou. Posádka se patrně domnívala, když ji přestaly kolébat vlny, že je všechno v pohodě a hup - obrovským skokem opustila palubu, jenže promáčená a prosolená křídla samozřejmě vypověděla poslušnost, takže se začalo opět plavat. Pronesl jsem k sarančeti několik vlídných vulgárních slov o debilních sarančatech, které se mají koukat držet záchranného modulu - nevím, jestli mi rozumělo, ale od té chvíle se drželo víčka jako klíště a nechtělo se pustit, ani když jsem je odnesl na pěstěný trávník zahrady u vily jakéhosi místního zbohatlíka. (Hádejte, co bylo hned za plotem? Ano správně.) Asi si myslelo, že si ho vezmu domů, nebo co. Ale teď mě napadá - co když jsem ho měl políbit a bylo by mezi námi o jednu krásnou princeznu víc? Naštěstí jsem to neudělal - to by mě žena, která bystrým okem pozorovala moje počínání, hnala, až by viděla, jak se cicmám s mladou prsatou blondýnou... No dobře, tak černovláskou, bylo to ve Španělsku.

[liberte-news]

POČASÍ: Tropy se drží jako klíště. Teploty jsou na září už značně extrémní

Z DOMOVA - Opět se zvýrazní tropy, srážek bude minimálně a pokud, budou jen lokální v podobě přeháněk nebo bouřek. Ve druhé polovině týdne je šance na ochlazení, ale to zatím není jisté...

Z DOMOVA – Opět se zvýrazní tropy, srážek bude minimálně a pokud, budou jen lokální v podobě přeháněk nebo bouřek. Ve druhé polovině týdne je šance na ochlazení, ale to zatím není jisté. Už zítra se dočkáme v nížinách opět teplot kolem 30 stupňů a to nejen v oblasti Moravy (tam už panují tropické teploty velmi dlouho), ale i jinde. Zítra by se také mohly objevit bouřky a to hlavně v horských…

[manulenka]

ɴᴀ ɴᴇᴊᴠʏšší ᴠʀᴄʜᴏʟ ᴋřɪᴠᴏᴋʟáᴛsᴋᴀ ⛰️

Délka: 24,45 km

Typ: okruh

Start: Těškov

Cíl: Těškov

Tak se nám zase vyčasilo, což znamená jediné - jde se na výlet!

Volba trasy tentokrát padla na tu s názvem ɴᴀ ɴᴇᴊᴠʏšší ᴠʀᴄʜᴏʟ ᴋřɪᴠᴏᴋʟáᴛsᴋᴀ. Adventure aplikace zatím nezklamala a nebylo tomu ani tentokrát. I když panovalo slunné počasí, my nepotkaly ani živáčka. Tedy, téměř... Až na jednoho "skoro turistu" s batohem na jednom rameni, rodinkou, co si výšlapla v Březině k Salonu a cyklisty, který jel kosmickou rychlostí, takže jsme tak tak stihly uskočit z cesty.

Místy trasa připomínala spíš moji improvizaci, když zakufruju a snažím se v křoví najít alternativní cestu, jak se dostat zpátky na správnou cestu. Ale míjely jsme turistické značení, což mě uklidnilo.

Keliška si zase vyšlapovala jako první. Cestou občas sebrala nějaký klacík a hrála si s ním. A jak jinak, nezklamala. Když si jeden ten klacík nesla podezřele dlouho, začala jsem zkoumat, jestli to je klacík... A nebyl... 🦴

Po dvou týdnech víkendového válení jsem byla zvědavá, jak zvládnu porci 24 km. Šlo to dost dobře, až na 20. kilometru přišla krize. Poslední kus cesty jsem se doslova došourala. Funíci vypadaly dost podobně 😃

Přejeme pěkné odpoledne a já jdu zjistit, kolik psice donesly příživníků 🦟 (v emotikonách nevedou klíště 🙈😆)

[pepikhipik]

Klíště obecné - mýty a pravdy

Snad ve všech médiích se právě objevují, jako každý rok, informace o velmi vysoké aktivitě klíšťat. Pojďme se podívat na to, co je to za parazita, kde žije, jak nám může uškodit a jak se ho správně zbavit.

Krom vajíček, která samička naklade do země, se můžeme setkat s jakýmkoliv vývojovým stádiem klíštěte. Menší stádia, jako je larva, najdeme na těle většinou až když jsou napitá. Je totiž tak malinká, že ji prostě přehlédneme. Může se stát, že ji nespatříme ani při holení, prostě ji oholíme. Pak se bohužel divíme, kde jsme se mohli nakazit, když jsme žádné klíště neměli.

Tohle stádium najdeme nejníže od země. Čím je klíště vývojově starší tím se odváží výše a na větší savce jako hostitele. Dospělá klíšťata pak nalézáme ve výšce do 1,5 metru. Není tedy pravdou, že klíšťata na nás skáčou i z výšky ze stromů. Klíště žije v podrostu. Jakmile se klíště dostatečně napije, odpadne a začne další jeho vývoj.

V dospělosti pijí krev pouze samičky. Jakmile se dostatečně napije, nastává její hlavní úkol. Naklást do země vajíčka. Po té umírá. Sameček umírá po páření. Všechna vývojová stádia dokáží ve svém stavu bez potravy přežít i několik let. V našich zeměpisných šířkách trvá celý vývojový cyklus 2 – 3 roky.

Právě v nasáté krvi si často lebedí bakterie viry, kterých se tak obáváme. Inkubační doba většiny klíštětem přenášených nemocí trvá týdny. Ne každé zarudnutí místa, kde bylo klíště přisáté, musí znamenat infekci. Podle výsledků z jedné z laboratoří, která vyšetřuje klíšťata bylo z 18000 nakaženo 30 % klíšťat některou ze závažných nemocí, kterých se tak bojíme.

Právě v nasáté krvi si často lebedí bakterie viry, kterých se tak obáváme. Inkubační doba většiny klíštětem přenášených nemocí trvá týdny. Ne každé zarudnutí místa, kde bylo klíště přisáté, musí znamenat infekci. Podle výsledků z jedné z laboratoří, která vyšetřuje klíšťata bylo z 18000 nakaženo 30 % klíšťat některou ze závažných nemocí, kterých se tak bojíme.

Chystáte se ven? Oblečte si raději dlouhé světlé oblečení. Ano světlé oblečení vás opravdu může ochránit. Ne však ve smyslu, že na vás klíšťata nepůjdou, ale lépe je na oblečení uvidíte, můžete se jich tak včas zbavit.

Určitě jste už někde slyšeli, že vitamín B1 působí odpudivě na bodavý hmyz i klíšťata. Na Britské Cambridge university proběhl výzkum, který potvrzuje, že tomu tak není. Naopak se riziko zvětšuje, protože proč bychom se chránili jinak? Dáme si pivko nebo tabletu a jsme v klidu. Jak to tedy dělat správně a nemít strach jít do přírody?

- světlý dlouhý oděv - repelent ideálně s přírodními výtažky pro sebe i mazlíčky, kteří se pohybují venku - mazlíčkům postříkat i jejich venkovní bydlení - pravidelná kontrola - okamžité odstranění klíšťat - po návratu svrchní oblečení pořádně vyklepat, nechat na přímém slunci, případně vyprat na 60 stupňů. Nižší teploty berou klíšťata jako příjemnou lázeň budou po vašem oblečení dále pochodovat jako by nic. Může pomoci i čtvrthodinka v sušičce na nejvyšší výkon.

Dlouho se říkalo, že je důležité klíště hned namazat olejem a tím ho utopit. Tímto docílíte toho, že vám klíště do rány vypustí všechno co v sobě má. Včetně parazitů. Aktuálně je podle vědců nejlepší klíště vyviklat pinzetou. Jeho ústrojí, kterým se nás drží, je podobné klasické hmoždince. Tu ze zdi taky nekroutíme ale vyvikláme. Případně lze použít speciální kartu na klíšťata dostupnou v lékárnách. Pokud se Vám nepodaří klíště vyndat celé, včetně kusadel, nemusíte propadat panice. Tělo si z nimi poradí podobně jako s třískou. Ranku nezapomeňte vydesinfikovat.

A šup s ním do záchoda. Pokud tedy chcete za pár dní najít klíště na svých intimních partiích. Ono se totiž nemusí utopit. Dokáže se udržet a vylézt si kam potřebuje. To uvádí některé zdroje. Co je tedy lepší? Na chvíli ho zalít silnějším alkoholem a až po té ho třeba spláchnout. Pokud chcete mít jistotu, že klíště nebylo nakažené, pošlete klíště na vyšetření. Důležité se toto může stát ve chvíli, kdy se chystáte na dovolenou. Nákaza klíštěte však nemusí vždy znamenat, že nemoc přeneslo na vás.

Výše jsem se zmínila o repelentech s přírodními výtažky. Stejné rostliny si můžete vysázet. V kombinaci s dalšími opatřeními tak zamezit přemnožení klíšťat na vaší zahradě. V našich zeměpisných šířkách můžete vyzkoušet například levanduli nebo tymián. Naše babičky pro ochranu, nejen proti klíšťatům, využívali tinktury z vratiče obecného, fenykl či hřebíček. Vyzkoušet můžete i citrusy. Klíšťata vám na zahradě spolehlivě zlikvidují například i slepice.

Kde sledovat aktuální informace o aktivitě klíšťat?

sledování aktivity klíšťat od ČHÚ

podrobnější mapa aktivity a nakažení klíšťat

Zdroje:

kliste.cz

další info o klíštěti

[zamolex]

inktober 2021 14. #tick #drawingsketch #bw #ceskailustrace #czechart #cz #ceskeumeni #inkfeature #drawings #illustration #draw #inktober2021 #inkartwork #inkart #drawing #inkoust #creepy #bug #inktober #klíště (at Plzen, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/CU90h6JMMFs/?utm_medium=tumblr

[mu-mumie]

Po 5. epizodě Díry část mého mozku stále iracionálně čeká, že se Olbram po jednom ze svých vzletných popisů okolí otočí od Máří k Lafkovi a nahodí "tell me, Will" hlášku.

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CXIV.

Klíště??? Dnešní téma, co se umí dostat pod kůži. Tedy s dovolením …

Ixodes

Řekni mi Kolikrát Byl Bys rád Klíštětem

A já ti Řeknu Pak Kolikrát Jsi člověkem

Klíště chce Jenom sát Stejně jak Člověk Brát

[ratty9boy]

So I was out whit my dog and I noticed she had one of those parasitic animals on her (dunno' the English name in Czech they are called Klíště) and so i took it off and ended up whit my hands covered in dog blood...

So anyways how was your morning?

[iamalmostsoulless]

Bojím se lidí, ale není to sociální fóbie

Bydlí mi v okenním rámu škvor. Působí na mě děsivě, jak má tu kusadla, nebo co to je. Jednou mě štípnul. Teda jiný, ne ten okenní. Ale nezlobím se ani na jednoho. Ten který mě štípnul se jen bránil, protože jsem ho vyrušila. Ten okenní vždycky utíká do takové škvírky v rámu, chce se schovat. Asi ze mě nemá dobrý pocit. Možná se bojí. Že ho vezmu a vyhodím ven do trávy. Nebo že ho plesknu knížkou a on umře. Ale já ho nechávám žít v okenním rámu.

Asi dva týdny zpátky jsem měla klíště. Bylo jakoby nad pánevní kostí, celkem drželo. Dost jsem se ho lekla. Byla jsem dokonce naštvaná, že tam je. Pak jsem nad tím přemýšlela a došlo mi, že i pro něj to byl čin, který určitě nezamýšlel zle. Jen ho k tomu motivovaly nějaké pudy. Určitě si neřekl, že bude chtít kousnout zrovna do mého boku/břicha, protože ho štvu. A hodně lidí okolo mě má strach z boreliózy nebo toho druhého... encefalitidy. Přenesli to na mě, ačkoli já se toho nikdy moc nebála. Každopádně to klíště si dokonce neříká ani že mě chce nakazit. Prostě nechce vyloženě škodit.

Mám kočku a ta mě mnohokrát škrábla. Zřejmě ani ona to nedělá jako záměr, zřejmě nechce trefit tepnu. Jen jí vadí, že jí sahám na tlapku nebo že jsem na ni foukla. 

Za to člověk, ten dokáže být zlý záměrně. Dokáže škodit slovem. I slovo dokáže ublížit a někteří ví jaká slova použít, aby to zabolelo. Nebo aby někoho zesměšnili. Aby si zvýšili sebevědomí. A další.

Taky umí záměrně fyzicky ubližovat. Někteří to dělají protože je to baví! Chápete, ubližování jako sranda. Nechápete... já taky ne. Narozdíl od klíštěte člověk může i záměrně roznášet nemoc. Málokteré zvíře schválně podkopne jinému nohy. A asi se ani netýrají. 

No ale hlavně ten "dar" slova, ten zvířata nemají už vůbec. Můžou škrábnout, kousnout, kopnout... to i člověk. Ale nikdo ze zvířat vám neřekne třeba že jste "hloupá nána" nebo "sebestředná kráva" nebo že "vypadáš v tom hrozně". Prostě slovem jde škodit. A jak.

Na slovy-vyjadreno je podobný příspěvek. Je o tom, že si skrz sociální sítě k sobě pouštíme názory naprosto cizích lidí, které nám ubližují. To zvířata taky neumí... kéž bych byla škvor v okenním rámu.

[prospercz]

Den 6

Tak tu tak ležím a poslouchám dunění větru, který chvílemi malém odnáší můj stan. Kempujeme 6 mil za městem. V hikerském slangu se tomu říká nero (near zero=skoro žádná míle na treku během dne). Konečně zase v přírodě. Večeře při západu slunce byla přímo kouzelná.

Za včerejší noc se mi ze stanu stalo pískoviště. Vítr a kempování na písku nejsou moc dobrá kombinace. Vzbudil jsem se s povlakem pískových zrn úplně všude. Nedá se to ani dostat ven, prostě se to drží jako klíště. Takže tu teďka pořád ještě mám plno písku. Je všude, na všem.

Dopoledne jsme strávili ve městě Julian. První větší městečko na naší trase. Teda, je 12 mil autem mimo, ale to se počítá jako na trase. Stopnem hned druhé auto a zase na korbě se dovezeme až před obchod Mom’s pie, kde každý pct hiker dostane zdarma koláč, zmrzlinu a kafe. Ta komunita, která kolem pct funguje, není asi nikde na světě.

Město má svoje pro i proti. Člověk může doplnit zásoby, chvíli se chovat normálně, dát si kafe, slušné jídlo a vyřešit všechny záležitosti, na které během šlapání není čas. Zároveň ale taky být ve městě znamená utrácet spoustu peněz. Já jsem tu za jediné dopoledne nechal 340 dolarů! 🤦‍♂️

>Dvoje prstové ponožky, držák na láhev, opalovák, aloe krém na hojení spálenin, tablety s minerály, masírovací míček, pět dehydrovaných jídel a 4l drysack. 190$

>Nákup zbylého jídla na pět dní. 74$

>Balíček dopředu s nesmeky a jídlem na 3 dny, balíček do ČR s přebytečnými věcmi. 51$

>Oběd. 24$

Takže asi tak. A to mi ještě několik snacků zase dal Jake, protože si v balíčku z domova poslal zase moc. Rychle pryč z města nebo nedojdu ani do Oregonu a dojdou mi prachy…

Konečně jsem se ale zbavil těch nesmeků, které proklínám už od prvního dne. Poslal jsem je napřed s jídlem tam, kde budou potřeba. Taky jsem odlehčil batoh. Poslal jsem domů Albertovu GPS, kterou se nám nepodařilo zprovoznit, a při té příležitosti jsem přibalil i víko batohu. Poradím si bez něj a GPS už jsem si objednal jinou tady.

Zároveň je to ale ve městě i fajn. Člověk se tam potká s lidmi, které třeba několik dní neviděl a má příležitost s ostatními hikery víc pokecat. Dnešní oběd byl úplně parádní. Sešlo se nás u stolu asi 15 a nálada byla přímo skvělá. Nicméně jsem rád, že už jsem zase na cestě. Příští větší město je až za cca 100 mil. Pár dní potrvá, než tam došlapeme.

[asgh646464]

Na cestě

Jsem tak smutná vevnitř. Tak moc, že jsem včera místo do práce šla do Decathlonu pro stan, loveckej nůž a baterku na dynamo. Pak jsem ušla přes 20 kilometrů a spala v obilným poli. A nic se nestalo. Nikdo mě nehledal. To jsou ty bláznivý věci, který prostě nemůžete udělat, jelikož máte povinnosti, rodiče se zblázněj a musíte přece být trochu zodpovědný. Asi mám někde klíště, ale nechci se koukat. Jedla jsem lesní jahody a povídala si s cizíma lidma. 

[nespolehlivyvypravec]

8.12.

otevři oči. protáhni svaly, zjisti, kolik jich během mrákotnýho spánku atrofovalo tentokrát. 

krční páteř bolí, tělo jako by odmítalo hlavu, jako by to byla transplantovaná ledvina. jsem Frankensteinovo monstrum. možná by bylo lepší mě zase rozebrat na jednotlivý orgány, roztřídit podle barev a uklidit do krabic od Lega. rozčtvrtit tělo a  každou čtvrtinu rozptýlit na jinou světovou stranu, aby už nikdy nedošlo ke spojení v jedno. tak se to dělalo s upíry, myslím. nebo to bylo něco jinýho? 

mozek zpomaleně posílá pokyny končetinám. jedna noha, druhá noha. jako nižší forma života přijímám kyslík, vylučuju, piju vodu a zoufale toužím po slunečním světle. přijímám potravu. snažím se přijímat potravu. základní životní potřeby, spodek pyramidy Maslowa, jsou naplněny. na zbytku nezáleží. 

už se ani nesnažím sledovat svoje trajektorie. oblouky sinusoid mých nálad se vždycky mírně zvednou a pak zase strmě klesají dolů, rozdíly amplitud jsou větší a větší. už to nestíhám zaznamenávat do grafu. jakýkoli úsilí se podobá čmáranici na papíře. 

prosincový splín a opovaž se vzpomínat...dva hity mýho aktuálního soundtracku k životu. 

střih, rewind dva týdny zpátky. po delší době cítím úzkost, stojím před budovou, kde sídlí moje nová psycholožka. přešlapuju, mám chuť zapálit si cigaretu, pak ten nápad zavrhnu, protože nechci pokazit svůj první dojem. taky mě napadne jakej první dojem, do hajzlu? po delší době jsem se namalovala, umyla si vlasy. taky jsem si v hlavě natrénovala, co jí řeknu. na moje poměry docela dost vynaloženýho úsilí jen proto, abych nějak působila. možná by bylo lepší přijít tak, jak vypadám posledních devět měsíců prakticky neustále: v teplákách nebo pyžamu, rozcuchaná a s chaosem v hlavě. možná by bylo lepší si na nic nehrát. možná by bylo lepší přiznat barvu, sundat masku. ukázat, jaká troska pod tou fasádou jsem. 

ztroskotanec. loser. asi po šesti letech sebe samu zas tituluju jako neschopnýho jedince. asi to nikdy nezmizelo, asi se to prostě vrátilo. asi to bylo tak, jak sama řekla: psychický problémy, mají, potvory, tendence se vracet. hned jsem vůči ní začala úplně nesmyslně cítit obrovskou důvěru. 

vykládám nacvičenej monolog. začalo to, když mi bylo čtrnáct, etecera etecera, bla bla bla. psycholožka si zapisuje poznámky. se škodolibým vnitřním smíchem pozoruju, jak se její ehm postupně ztišuje a zní spíš jako projev lítosti. úplně stejně jako předchozí psycholožka, když jsem popisovala rodinnou prognózu. dědičnost smrtelných nemocí. cokoli. ehm. říkám si, zda je to fakticky tak zlý. ne. říkám si, zda je to konečně dost zlý. zda to stačí. zda je to dost hluboko, dost zraňující, dost vážný, aby vzala obvaz a začala omotávat to rozbitý ve mně. 

za hodinu procházím večerním parkem poblíž divadla. nenašla jsem si na netu, jak se dostat domů, tak jdu prostě podle intuice. usmívám se pod rouškou, míjím místa, rozvířím hladinu vzpomínek. možná to bude zas dobrý. 

střih. nemůžu spát. už delší dobu nemůžu spát. v noci jsem začala vymýšlet další monolog, co bych říct měla a co radši ne. ačkoli jsem si hledala novou psycholožku zčásti právě proto, abych jí mohla říct všechno a nebát se, že vezmu iluze někomu, kdo si myslí, že mě už jakž takž zná. musím to říct. ležím v posteli a vduchu dávám dohromady věty. vracím se, proplouvám celým svým životem a pozoruju jeho scény. a někdy musím násilně držet svý oči otevřený a křičet dívej se, dívej se, ať na nic nezapomeneš. je půl pátý ráno. řežou mě oči a můj mozek jede na autopilota. to se ještě několik nocí opakuje. 

otevři oči. protáhni svaly, zjisti, kolik jich během mrákotnýho spánku atrofovalo tentokrát.

vstávám z postele, jdu na záchod, piju kávu. možná se osprchuju, ale spíš ne. možná se převleču, ale spíš ne.  a když bude ráno jo snesitelný, tak si zacvičím jógu, ale hodně často není. a dál nevím, dál bezradně existuju ve vakuu prosince, který se příliš podobá vakuu listopadu a nejsem si jistá, co dělat. 

zoufale se těším na Vánoce. těším se na těch pár dní, kdy bude přijatelný jen existovat. mám představu, který se držím jako klíště. jsem stočená do klubíčka jako liška na gauči mojí rodiny. koukáme se na Pelíšky, máme otevřený víno, jsme všichni spolu. a já jen existuju, v dalším vakuu, kde není láska nijak podmíněná. 

přítomnost...je šedá. uplynula další hodina, jsem o hodinu blíž soumraku. před pár hodinama jsem se vzbudila a nejradši bych si zase šla lehnout. a v noci mě možná čekají vzpomínky, noční můry, flashbacky...moc bych si přála zastavit čas. na chvíli nebýt. na chvíli se nemuset potýkat se svou nemohoucností. prostě nemuset vnímat. nevyčítat si, že jsem několik dní nedokázala odpovídat na zprávy, že nestíhám dopsat bakalářku, že jsem dala výpověď, že nejsem tou verzí sebe, která by to zvládla, která by byla dost dobrá. 

chtěla bych jít spát. 

[genderfluidfish]

Já: fuj amíci jsou nechutný kdo sakra nosí boty vevnitř

Taky já: *plácne sebou do postele v oblečení ve kterym se rejplala v záhoně* hej jak se mi dostalo klíště do peřin?