#nefrititi

[sagurus]

I'm excited we're getting more magic kaito but I also have this suspicion things are going to be introduced that I'm just going to. ignore. But also maybe not! Who knows!

[digitalcactusblog]

the only thing holding me back from making a full-on conlang is that i don't understand grammar at all

[korpikorppi]

The Untamed costumes extra:

Waist ornaments

We all know the beautiful, tasseled ornaments the Twin Jades wear hanging from their belts:

So, I thought an extra costume post looking at these and other waist ornaments seen in the Untamed might be called for.

Various kinds of waist ornaments, yaopei, have tradionally been worn with hanfu. The long tasseled jade waist pendants often seen in historical c-drama (and in the Untamed), are the type of yaopei called jinbu that were originally worn to hold down the hanfu skirts; @ziseviolet who runs an amazing blog on hanfu has this excellent post that provides more information.

So, in addition to the esteemed Lan brothers, who else wears a jinbu in the Untamed? Let's start with... him.

Jin Guangshan is wearing what to me looks like the most traditional style of jinbu among those seen in the Untamed. It comprises a carved nefrite jade (hetian jade?) piece that looks like it might be a variation of double dragon head huang (the lower picture is a piece from Han Dynasty era, shamelessly stolen from the net). From the jade are hanging three pendants of various yellow gemstones, perhaps yellow topaz and amber?, each adorned with a golden yellow tassel.

And we have more Jins wearing jinbu. No, not Jin Zixuan, who actually dresses rather modestly to be called a Peacock, but his half-brother.

Chief Cultivator Jin Guangyao wears not one but two identical waist ornaments hanging from his jade-decorated belt. The pieces comprise tassels of the same yellow as Jin Guangshan's, and beads of silver and various gemstones in red (ruby or garnet?), yellow (topaz?) and dark gray (that's a tough one... translucent black jade?), but I have not managed to find a good close-up shot of them. Do you know how many in-focus below-the-waist close-ups the are in the Untamed? Not bloody nearly many enough! Also, a little side note here! I have been watching the Monarch Industry / Rebel Princess, and just noticed that Emperor Ma Zitan wears rather similar double waist ornaments with one of his outfits. So this is probably a specific style of jinbu?

And we have Jin Ling, who wears the Jiang Clarity Bell hanging from his waist (the only one seen to wear it thus in the Untamed).

Jin Ling's waist ornament is quite interesting, because in addition to the small silver bells (two instead of one) it has two carved Bodhi Root beads (one depicting a lotus bud), a carved lotus pendant in what looks like white nephrite jade, and pale yellow double tassels with silver caps; identical to the ornament Jiang Yanli drops onto a stone, breaking the jade pendant, while waiting for news from Lotus Pier after the Wen attack.

So, do all Jiang Clarity Bells have the same construction? Are they all identical? It doesn't seem to be the case: at least the one Jiang Yanli gives to Wei Wuxian in Yiling before her wedding is different, with a different kind of large lotus bead:

So it seems that the waist ornament Jin Ling wears is the one that belonged to his mother, with the broken jade pendant repaired or, perhaps more likely, carved anew at some point before Jiang Yanli's death. If that is the case, Jin Ling has something from both of his parents: his father's sword and his mother's clarity bell. I do not remember if that was mentioned to be the case in the novel?

Talking about Jiang Yanli, she is the only woman in the Untamed seen wearing a jinbu. This takes place during the Phoenix Mountain hunt and when she stays at Jinlintai afterwards, and both her outfit and the jinbu are clearly Jin in style.

The jinbu comprises various silver beads together with a red, a yellow and a dark grey gemstone bead (similar combination as later worn by Jin Guangyao) and what seems to be a flower of some kind (not a peony, though), also in silver. And the Jin-yellow tassel.

Let's get back to the jinbu that the esteemed Lan brothers wear, which are quite distinctive. In addition to the two jade rings, they have some additional beads in silver and gemstones, and a long tassel.

The jade rings in Lan Wangji's jinbu are, I think, the finest white mutton fat hetian nephrite. Zooming in on the left image, it seems that the rings are not smooth, but might actually have carvings on them. If that is the case I'm guessing it could be a cloud motif of some kind, perhaps something similar as on the jade rings in the bottom image (again, found in the net). The additional gemstones seem to be either blue or colourless, perhaps topaz and aquamarine. The tassel is grey, similar to the tassel on Bichen.

Lan Xichen's jinbu has jade rings of what seems like translucent moss-in-snow type of jadeite, similar to the bangle in the bottom right image. Similar to Lan Wangji, Lan Xichen has additional silver as well as blue and clear gemstone beads in his jinbu, including a rather large blue stone above his tassel. It also seems there is a reddish bead, close to the top (seen in the uppermost image). Lan Xichen's tassel is very dark blue, nearly black, a similar shade as also found in Shuoyue's and Liebing's tassels.

In addition to the Twin Jades, Lan Qiren also wears a jinbu, but his is somewhat different from those worn by his nephews: instead of the distinctive two jade rings, Lan Qiren's jinbu has a large, flat medallion of white, carved nephrite jade and a decorative chinese knot. Unfortunately, I was not able to find any clear close-up shots of either one, so I'm not able to say anything more precise about them... If I come across any later, I'll update this.

The additional beads in the Grandmaster's jinbu are quite small, and seem to be rather dark (blue?) in colour, but it is quite impossible to see what stone they might be made of (lapis lazuli might be one option). The tassel of his jinbu is also grey, or perhaps bluish grey.

To end this, I should perhaps point out that even if I've made the assumption that the additional beads would be gemstones, I've understood glass beads were also traditionally used, so coloured glass might also be a feasible option, also in-universe.

But what would I give for a few clear closeups!

[ask-ricky-pawtts]

So, what about Cataris? (2018 SABM)

I AM SO SO SI GLAD YOU ASKED!1!1!1!1! AH I LOVE THESE ZOLAR QUESTIONSSS >w<

Cataris was an early edition of Zolar I made while I was still in middle school! Its story is a little more flat than what I have for my ACTUAL plans revolving around Zolar and K9 (named Calissyus for now as a filler name) (will be saved for LATER ASKS!1!!) however a lot of Cataris has been actually revamped a little and added to the story I’m currently working on!

Cataris is one of the several planets apart of the Zolarian star/planet cluster (several planets, seven suns) and its nation is home to the beautiful Queen Nefrititi Bastet III, of course the royal and leader of this sanction of the planet (each planet is ruled by its own governments, leaders, subsections basically! This monarchy on Cataris is one of the higher ups but it isn’t the big boss or anything basically)

Now the plot of this thing with the whole laser is pretty much scrapped due to again I can NAWT keep that many plots down for my story though I might write it as a pre-story thing just for funsies.

However! Nefrititi is very impawtent to Zolarian and Kanitian (K9 people, dogs) lore, and generally speaking her character stays the same.

TLDR without spoiling too much, the Space Age Bachelor man is sent to Cataris by the main Zolarian leaders for information and bla bla bla Nefrititi is kind of suspicious of the SABM because he’s this weird alien human guy so she’s kind of racist/xenophobic to him because she’s heard bad things about humans but after a few games and trials to like prove his worth and stuff they become friends and SABM gets aaaalll the info he needs :3

Sorry to like super duper ramble and stuff but like WOAWHWH I love this question SOOO MUCH THANK UUU !!!! 🐾🐾🐾🐾 I hope that answers everything there!

[askrobouteguilliman40k]

I find it amusing that there are technically three undead groups in the Old World.

The tomb king's.

Vampire Counts.

Nagash.

Sure, Nagash is the least active, but from him all undeath comes, he created the blood elixir that Arkham would later use to save Nefrites life, creating the first vampire, his great ritual to summon the dead of Khmeir, ruined by a Skaven plot, resulted in the tomb kings.

And lore states he is in his citadel in crippled peak, nursing his power at the point in time the old world takes place.

[troutfur]

top five rocks !!

5. Serpentine! A green metamorphic rock coming mostly in shades of green. Often serves as imitation jade.

4. Geodes! Like Kinder eggs but the surprise is really cool crystals inside. They're neat.

3. Limestone! Buncha dead sea animals made into a rock. What they made the Egyptian pyramids out of (mostly, the most famous ones at least). This material also forms the bedrock of the Guatenalan lowlands and the Yucatan peninsula, making for very poor farmland. Requires some real engineering prowess to live there, which is why after the ecological collapse of the Late Classic the region was very sparsely populated outside the coast up until the chewing gum and rubber trade industrialized.

2. Obsidian! A volcanic glass that results from rapid cooling of lava. Can be quite sharp. The highlands of Guatemala where I'm from are a pretty volcanic area and since I was a kid I have picked many up. My collection is quite impressive. Most recent additions are from my trip to El Chayal (literally "the broken glass place" after all the obsidian strewn about, just walking through there sounds like constantly stepping on broken glass). One day I'd like to visit the obsidian source in Pachuca, Mexico, famous for its distinctive green obsidian which when found in archaeological digs is a sure sign of commercial activity with Central Mexico.

1. JADE! 8 on Moh's hardness scale. Comes in a lovely assortment of shades of green, including a very deep green that is my favorite, but also very unique lilac shades found only on the Motagua River source here in Guatemala. Beloved from Mesoamerica to East Asia. I have a jade pendant I carved myself and it's a treasured possession of mine (it was an activity at the jade museum in Antigua Guatemala, not as cool as it initially sounds hahah). Fun fact: what is commonly known as jade is actually 2 minerals, jadeite (found in the Motagua source and in Japan) and nefrite (Chinese jade).

[rosetyler42]

This one is an idea I've had for a while inspired by a post wondering why Drac wasn't interested in the "Cleo/Nefrititi discussion in HT3 because they're talking about 2 of the most attractive women in history. (I think it may have been @thesecreatoroftrans.) While part of that is 1. Vampire and 2. Dad and uncle (and 3, possibly Greyroace) I thought this bit of Ericka being interested in the fact that her new father figure possibly saw or met these historical figures would be a cute and fun bonding moment. It got better with the "I thought you hated humans" "I thought you hated monsters" line.

@lovelylivelyv @gothicthundra @ebevkisk @neo-storm @that-obsessed-gay-girl @sine-qua-noon @chica-chuu @animatedpixie @erickadracula @ericka-van-helsing @erickaanddraculasblog @ericka4ever @elenadracula @drericka @drericka-prompts @drericka-is-lyfe-blog @drerickastan @thenerdynightprincess13 @f-mhoteltransylvaniacomicseries @kittyball23 @twinklecupcake

[situazionespinoza]

Le colpe dei Padri

La mia famiglia è il ramo bastardo di una casata marchesale della provincia di Bari.

Nei primi del '900 il mio trisavolo, tale Marchese Di N., disonorò con una giovane ragazza di famiglia contadina.

La ragazza rimase incinta, ma il giovane marchese si rifiutò di prendersi la responsabilità del nascituro. Fino a quando non arrivò il giorno del parto e la giovane contadina perse molto sangue.

Sapeva che sarebbe morta e non voleva lasciare il suo unico figlio senza cognome. Chiese alla levatrice di mandare a chiamare il Marchese, che almeno avesse pietà di un'anima innocente e senza peccato.

Il Marchese accorse al letto della puerpera e si trovò davanti a un letto di sangue. Pallida e senza voce, quella contadina lo implorò tra le lacrime di non lasciare il bambino nell'infamia. Un cognome, voleva solo questo.

Il giovane signorotto ebbe effettivamente pietà. Mentre la ragazza spirava, lui prese tra le braccia quel figlio piccolo e raggrinzito e gli diede un nome. Poi aggiunse il cognome, ma tolse quella piccola particella "Di".

Si rispetta sempre il volere dei morti, ma fino a un certo punto.

Il bambino crebbe con i nonni materni e suo padre non lo incontrò mai. Il suo cognome era simile a quello dei Marchesi, quelli del Castello nella piazza, ma non proprio lo stesso.

A 17 anni partì per la Guerra, combatté senza troppa convinzione e poi tornò al suo paese sperduto nel Sud dell'Italia, a fare il contadino come i vecchi che l'avevano cresciuto.

Si sposò una del suo ceto, ebbe figli pezzenti che sposarono altre donne pezzenti e figliarono nuove braccia per i campi. Più figli nascevano, più il Castello si allontanava e con questo la memoria del Marchese.

Si dice che le colpe dei padri ricadranno sui figli fino alla settima o settantesima generazione, in base alla gravità del peccato.

Un discendente di quel Marchese poco responsabile incontrò per primo il peso delle sue colpe.

Quel discendente era mio nonno e anche lui crebbe tra i contadini. Durante un'altra Guerra partì alla volta dell'Albania, da dove fece ritorno zoppo.

Un contadino, per giunta zoppo, avrebbe dovuto soltanto prendere in moglie una ragazzotta di quindici anni e creare altri figli per la terra. Invece lui si innamorò perdutamente dell'unica figlia di un ricco possidente.

Lei era bellissima, alta e magra, con ricci capelli neri che le scendevano delicati sulle spalle. Eppure si innamorò di quel rozzo contadino senza un soldo in tasca. Zoppo, per giunta.

Fecero una fuga d'amore. Una notte scomparvero entrambi dal paese e furono ritrovati il mattino dopo, alle prime luci dell'alba. I carabinieri bussarono a una nurra in aperta campagna e quando la porta si spalancò c'era proprio lei, la bellissima figlia del mercante. Aveva addosso solo una sottoveste, i capelli sciolti e gli occhi di fuoco.

"Io e Nicola siamo marito e moglie" disse. I genitori la ripudiarono. Lei sposò mio nonno e insieme ebbero un figlio.

Ma le colpe dei padri ricadranno sui figli fino alla settima o settantesima generazione: la ragazza si ammalò di nefrite e morì, lasciando mio nonno da solo con un figlio di un anno appena.

Mio nonno si rimise a cercare moglie.

Capitò in un paese poco distante dalla sua terra, dove si diceva vivesse una ragazza dagli occhi verdi ancora nubile a 25 anni.

Mio nonno si presentò alla casa di questa ragazza, con il suo figlioletto al fianco. La madre della ragazza guardò il bambino, poi l'abito frusto di mio nonno, poi la sua andatura claudicante. Disse: No.

Mia nonna guardò l'andatura sbilenca di quell'uomo, il suo abito liso sui gomiti, le unghie sporche di terra. Poi vide il bambino. Si alzò in piedi e disse: Sì.

Si sposarono, lei divenne la madre di quel bambino non suo e poi anche la madre di mio padre.

I tempi cambiavano in fretta, in men che non si dica mio nonno si ritrovò ad essere capotreno. Riuscirono ad allontanarsi dalla campagna, comprarono una casa e mio padre andò a scuola a Bari, nella grande città.

Mio padre fece anche l'università e qui conobbe una ragazza. Studiava Psicologia, era bella, simpatica, solare. Aveva sempre la battuta pronta. Si innamorarono e decisero che si sarebbero sposati.

Ma le colpe dei padri ricadranno sui figli fino alla settima o settantesima generazione: poco dopo le nozze, mio padre tornò a casa e trovò la donna addormentata. Non si svegliava.

All'ospedale gli dissero che aveva ingerito una quantità folle di Xanax ed era un miracolo fosse ancora viva.

Mia madre disse che avere una figlia l'avrebbe aiutata. Così nacqui io.

Ma le colpe dei padri ricadranno sui figli fino alla settima o settantesima generazione: la mia nascita gettò mia madre in una disperazione ancora più profonda.

Un giorno di marzo, era la festa della donna, tornavo da scuola con un mazzolino di mimose nella mano. Mio padre aprì la porta di casa, chiamò mia madre, notò che la porta del bagno era chiusa.

Io rimasi sul pianerottolo mentre mio padre spalancava quella porta e trovava mia madre. Questa volta nessun miracolo: aveva avuto tutto il tempo necessario per fare le cose a puntino.

Le colpe dei padri ricadono sui figli. Fino alla settima o settantesima generazione.

[cyberphuck]

Nefrititi Moist n meaty

[kaanozer]

24 Ocak

“Duygulu, hayalci, değerleri altüst eden bir insan, başlangıçta günlük hayattaki beceriksizliğinin düşlerinde bulacağı anlatılması güç avuntular ve zaferler için ödeyeceği küçük bir bedel olduğuna inanır.

Sonra düşler dünyasının da belli bir ustalık, bir beciriklilik gerektirdiğini anlar. Ama bunu, kökleşmiş acemiliğinin üstesinden gelebilmesi için iş işten geçtikten sonra öğrenir. Ödemesi gereken asıl bedel de budur.

Sonuçta, ben yaşamda ona tepeden tırnağa fahişe dememi sağlayacak kanıtlar aramaktan başka bir şey yapmıyorum. Kime? Yaşama mı?

İşte ondan öğreneceğin bir şey: Ne zaman onun tartışılmaz, ama hoş olmayan bir düşüncesini okusan, sana hoşgörüyle gülümsüyor ve bunu söz konusu etmene izin vermiyor. Düzenbazlık eden insanlar gibi. Özellikle kendilerine karşı.

İnsan durmadan biriktirir: öfkeyi, aşağılanmayı, acımasızlığı, sıkıntıyı, gözyaşlarını, çılgınlığı; ve sonunda bakar ki, insanı hiçbir şey yapamaz duruma sokan kansere, nefrite, şekere ya da damar sertliğine yakalanmış. Bunun böyle olmaması şaşırtır insanı.”

Cesare Pavese —Yaşama Uğraşı

[songsforsinglepillows]

Böbrek Ağrısı Nasıl Geçer? Böbrek Ağrısı Geçiren Öneriler Çok sancılı olan böbrek ağrısını yaşayan kişiler genellikle bu duruma çözüm bulmak için araştırma içine girerler. Böbrek ağrısı nasıl geçer, böbrek ağrısını geçiren öneriler için yazımızı okumaya devam ediniz. Böbrek sancısı çoğunlukla birden ortaya çıkmaktadır. Bir anda artıp şiddetlenmektedir. Bayanlara kıyasla erkeklerde daha sık görülmektedir. Böbrek taşından dolayı ağrı varsa dayanılmaz b... https://www.begonya.com/bobrek-agrisi-nasil-gecer/?feed_id=196051&_unique_id=66bb96af9ce80

[pc7ooo]

Noticed, kasane, Nefrit — Boolk рассказал, кого могли взять в BetBoom Team

Тренер составаBetBoom Teamпо Dota 2Анатолий Boolk Иванов рассказал, какие игроки могли войти в ростер на позицию офлейнера, если бы выбор не пал...

Подробнее на https://7ooo.ru/group/2024/07/22/874-noticed-kasane-nefrit-boolk-rasskazal-kogo-mogli-vzyat-v-betboom-team-grss-326394681.html

[zefiroshop]

LE PIETRE VERDI.

Nell’ambito delle pietre preziose e semipreziose, l’elemento che colpisce ed attira per primo è il colore, colore che determina anche la prima e più elementare forma di classificazione delle pietre, senza dimenticare, ovviamente, che una stessa pietra può essere presente in natura anche con colorazioni differenti (qui ci riferiamo sempre ai colori naturali, altro discorso è, ovviamente, quello delle tinte artificiali). L’elenco che segue non è, necessariamente, esaustivo.

COLORE VERDE.

Pietre (esclusivamente) verdi. Alessandrite. Andalusite. Crisocolla. Dioptasio. Eliotropio. Hiddenite. Malachite. Moldavite. Olivina. Prasio. Smeraldo. Uvarovite.

Pietre (prevalentemente) verdi. Demantoide. Diopside. Giadeite. Nefrite. Prehnite. Quarzo Avventurina. Serpentino.

Pietre (talvolta) verdi. Agata. Amazzonite. Apatite. Cianite. Corindone. Diamante. Doppietta con tavola di Granato. Enstatite. Euclasio. Fluorite. Grossularia. Kornerupina. Sfalurite. Smithsonite. Tormalina. Tormalina bicolore. Zircone.

[scienza-magia]

In Italia novelli cercatori d'oro in vasti giacimenti

Esiste una pietra che vale più dell’oro e si trova in Italia. L’oro è uno dei materiali più preziosi al mondo, la sua origine è già un fattore di fascino e di mistero. Eppure esiste una pietra che vale molto più dell’oro e si trova molto più vicino di quanto tu possa immaginare. In Italia, infatti, ci sono dei posti dove questa pietra preziosa può, addirittura, essere trovata e raccolta senza troppo impegno o macchinari sofisticati. La presenza di questa pietra dall’alto valore economico, in Italia, vede, addirittura, dei novelli “cercatori d’oro”, anche se in questo caso cercano altro, quelli che conosciamo dai libri di storia sui fiumi, nei corsi d’acqua muniti di batee, ossia la classica scodella dalla quale separare l’acqua, le pietre dalle preziose pepite, piccone e rastrelli. In Piemonte, la regione dove questa pietra abbonda, è possibile avventurarsi alla ricerca senza nemmeno doversi munire di una attrezzatura così ingombrante.

Delle pepite d’oro trovate nel sottosuolo La pietra che vale più dell’oro si trova in natura in Italia Le pietre in questione, spesso, si trovano all’interno di fiumi e ruscelli semplicemente camminando e raccogliendole. Naturalmente per chi volesse, poi, venderle o farne dei gioielli bisognerebbe fare una cernita. Ci sono pietre, infatti, che vanno solo levigate ed altre invece che andrebbero spaccate e lavorate un minimo per far emergere solo la parte di valore. Non stiamo parlando, ovviamente, di diamanti ma di un materiale altrettanto prezioso ed utile per la costruzione di gioielli. La pietra che vale più dell’oro, infatti, è la Giada che sicuramente tutti conosciamo e abbiamo sentito nominare almeno una volta nella vita. Quello che, però, non tutti sanno è che questa pietra si trova in abbondanza in Piemonte, soprattutto nella zona del Monviso, così semplicemente in natura a colorare lo sfondo di qualche corso d’acqua o sulle rive facendo del paesaggio un luogo davvero caratteristico.

In natura ecco la pietra che vale più dell’oro La giada, infatti, è la pietra di quel classico colore verde smeraldo, una pietra ornamentale, metamorfica. Esistono vari tipi di questo materiale, in Piemonte addirittura, la Giada presente prende il nome proprio da questa regione. La “giada piemontese” proprio a sottolinearne l’abbondanza nel territorio e la sua particolare caratteristica legata alla regione. Nel mondo, infatti, vi sono vari giacimenti di giada le quali si differenziano in due famiglie fondamentali. Un grammo può superare i mille euro La giada-nefrite e la giada-giadeite rocce metamorfiche ricche di calcio e magnesio ma anche sodio ed alluminio. La giada-giadeite, in particolare, è quella alla quale si attribuisce valore ed è formata quasi interamente da giadeite, appunto, che altro non è che un pirosseno, ossia un minerale ricco appunto di sodio e magnesio. Le pietre preziose, possiamo, dunque, definirle così, presenti in Piemonte ricadono nella famiglia della giada-onfacite. Come detto sono, facilmente, trovabili con una semplice passeggiata, nei pressi di uno di questi corsi d’acqua, un occhio attento potrebbe, addirittura, notare una pietra che valga la pena di raccogliere, lavorare e commercializzare. Il valore economico di questo materiale si aggira, infatti, sui 300 euro per carato, considerando che un carato è circa 0,2 grammi si può, facilmente, intuire quanto sia preziosa una pietra di giada. Read the full article

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 40.

Trhání a kousání

Čerstvá zelenina byla v zimě vzácností a ta, která se nyní v Qudu prodávala za vysokou cenu, byla výhradně zelená. A protože byl Xiao Chiye Li Jianhengem dnes odměněn, nacházel se teď na jeho stole talíř křupavé, nakrájené okurky.

„Přílohy doprovázející hlavní jídla pomáhají povzbudit slezinu a eliminovat toxiny.“ Nabral Xiao Chiye misku horké polévky a přistrčil ji k Shen Zechuanovi. „Stál si venku hodně dlouho. Najez se a zahřej, než pudeš spát.“

„Jak se říká,“ otřel si Shen Zechuan ruce a posadil se: „Ten, kdo je nevysvětlitelně starostlivý, skrývá zlé úmysly. Tak jaké instrukce pro mě druhý mladý pán má?“

„Spoustu.“ Řekl Xiao Chiye. „Promluvíme si při jídle.“

Oba muži společně zvedli hůlky. Nikdo jiný v místnosti nebyl. Dvě misky rýže zmizely jako nic, stejně jako talíř s nakrájenou okurkou, který si mezi sebou rozdělili. Ani jeden se nedotkl masových pokrmů.

„Svátky jara sou hned za rohem a můj shifu brzo přijede do hlavního města. Když bude mít Ji Gang-shifu čas, můžeme zařídit, aby se setkali.“

„Má to být oslava nového roku nebo hostina Hongmen? Měl by ses vyjádřit jasně.“ Odložil Shen Zechuan hůlky. „Můj shifu se svým životem hazardovat nebude.“

„Oslava nového roku.“ Řekl Xiao Chiye. „V jejich generaci zůstali už jen oni dva a hodně let se neviděli.“

„Jistě. Pak připravím velký dárek a požádám shifuho, aby vystoupil z anonymity.“

Shen Zechuan se najedl dosyta. Jakmile ho Xiao Chiye viděl vstávat, řekl: „Spi dneska v mym pokoji jako obvykle.“

Shen Zechuan se ohlédl a usmál. „Samozřejmě nemám v plánu utéct. V koupelně se vystřídáme. Nepospíchej, já půjdu první.“ S tím zvedl závěs a zamířil dovnitř, aby si omyl obličej a vypláchl ústa.

Xiao Chiye vyzval služebnictvo, aby sklidilo stůl. Když stál u okna, viděl, že venku sněží. Otočil hlavu a skrz zamlženou látku závěsu viděl Shen Zechuanovu siluetu.

Shen Zechuan si svlékl svrchní oděv. Bylo to, jakoby odlupoval vrstvu hrubé skořápky a odhaloval čerstvé, jemné, šťavnaté maso uvnitř.

Když skláněl hlavu, aby si rozvázal pásek, křivka jeho zátylku se roztančila v mandarinkově žlutém světle, které se zdálo, jakoby chtělo té již tak jemné části jeho těla dodat sametový nádech dokonalosti. Dívat se na něj skrze látku bylo jako škrábat si svědící nohu skrze botu. Akorát to umocňovalo pokušení, které překypovalo touhou, a vystřelovalo bezcílně do celého jeho těla, do všech údů a kostí. Svrbělo to tak silně, až byl podrážděný. Tak moc, až se mu v mysli objevovaly násilné myšlenky.

To, že byl muž samotný jako nefrit, nic neznamenalo. To, co Xiao Chiyeho trápilo nejvíc, byla Shen Zechuanova touha. Ten pár jeho očí. Ten úsměv. Ať už to bylo záměrné, nebo ne, připadalo mu, že vyzařuje jakousi sexuální touhu.

"Pojď a obejmi mě."

"Pojď, dotkni se mě."

"Pojď a užij si se mnou, co hrdlo ráčí."

Tahle touha byla neagresivní asi jako mrholení, ale dřív, než si stačil všimnout, napadla jeho mysl. Zdálo se, že si to ani samotný Shen Zechuan neuvědomoval. Zachovával si jakýsi druh lhostejnosti, který byl diametrálně odlišný od chtíče, když kolem sebe s lehkostí rozviřoval tuhle hádanku, nad kterou si mohli ostatní jen lámat hlavu.

Xiao Chiye o tom nechtěl dál přemýšlet. Dobře si uvědomoval, že tohohle orla nebylo snadné zkrotit. Chtěl být svým vlastním pánem. Nemohl dovolit, aby byl tak snadno a opakovaně vzrušován vlastními pudy.

Xiao Chiye otočil hlavu, zavřel okno a zašel do koupelny.

+++

Oba muži spali každý na jedné straně postele s mezerou mezi sebou. Leželi na boku k sobě zády a jejich dech byl klidný, jakoby už spali.

Xiao Chiye u sebe měl svůj prsten a přemýšlel nad mnoha věcmi. Ten prsten nebyl tak úplně jeho. Nejdříve patřil Feng Yishengovi z průsmyku Suotian. Když Feng Yisheng zemřel v bitvě, přenechal ho Zuo Qianqiuovi. S ním si Zuo Qianqiu udělal jméno během bitvy u strážní věže Tianfei, kde vystřelil šíp na vlastní ženu a zabil ji.

Právě kvůli tomu Zuo Qianqiuovi zbělely vlasy. Z toho, co se stalo, se nikdy nevzpamatoval. Dosáhl sice slávy a uznání, uvnitř byl však mrtvý. Nebylo reálné, aby se ještě někdy vrátil na bojiště. Jeho ruce, které kdysi dosahovaly významných úspěchů na strážní věži Tianfei, už nedokázaly tak pohodlně ovládat luk jako kdysi.

Xiao Chiye jako dítě sledoval Zuo Qianqiuho a jednou se ho zeptal: „Jak si nakonec zastřelil svojí ženu?“

Zuo Qianqiu osmirkoval tětivu luku a zeptal se ho: „Opravdu se chceš stát generálem?“

Xiao Chiye přikývl.

Zuo Qianqiu pokračoval: „Tak nezakládej rodinu. Zemřít ve stovkách bitev není ve skutečnosti zase tak hrozné. Hrozné je, že jako generál budeš s největší pravděpodobností vystaven volbám. To co chceš ty a co musíš udělat, budou zcela odlišné věci.“

Zuo Qianqiu se sklíčeně zahleděl na luk. Luční vítr ho pohladil po vlasech. Omámeně řekl: „Doufám, že ty nikdy neuvízneš v tak zoufalé situaci. Když se do ní dostaneš, zemřeš, ať už si zvolíš cokoliv.“

„Zachránil si desítky tisíc lidí na strážní věži Tianfei.“ Naklonil se Xiao Chiye přes zábradlí. „Proč jsi nechtěl získat titul?“

Zuo Qianqiu se zasmál a řekl: „Protože jsem v té bitvě zemřel.“

Až když Xiao Chiye vyrostl, pochopil jeho slova. V bitvě u strážní věže Tianfei byla zajata jeho milovaná žena. Mezi otevřením bran, aby se mohl vzdát a uzavřením bran, aby mohl svést boj na život a na smrt, existovala jen jedna volba. Zuo Qianqiu si však nevybral ani jednu. Místo toho se vydal z města úplně sám, napjal luk a svoji milovanou ženu zastřelil. Legendy pravily, že to byl jeho nejstabilnější výstřel v životě. Svůj cíl zasáhl mezi nesčetným počtem lidí. Tu noc pršelo. Nikdo nevěděl, jestli se rozplakal až do ochraptění, nebo kdy přesně jeho vlasy zbělely.

Když se však vojáci za úsvitu stáhli, stál Zuo Qianqiu na pláni plné bílých kostí, kam přišel sebrat tělo své ženy, aby ji mohl pohřbít.

Od té doby se jeho pověst jako Hromu potápějícího nefritovou scénu roznesla široko daleko.

Ti, kteří si ho vážili, ho zároveň za jeho zády proklínali. Muž, který dokázal být tak bezcitný, byl ostatními považován za mor. Jako kdyby se všichni generálové přirozeně rodili chladnokrevní.

Xiao Chiye si toho prstenu velmi vážil, ale zároveň se ho i bál. Bál se, že i on bude jednou chycen v dilematu. Proto nikdy neříkal "mít rád" s lehkostí.

Chen Yang s ním byl tolik let, přesto nevěděl, co měl Xiao Chiye vlastně rád. Víno, které miloval. Jídlo, co si oblíbil. Oblečení, které preferoval. Pravda byla natolik promísená se lží, až nikdo nedokázal říct.

Libei, Libei! Jako by jen to slovo bylo osudem, který nedokázal skrýt. Už věděl, jaké to bylo, být pod kontrolou druhých kvůli vlastním touhám. Tak jak by se mohl znovu s klidem dvořit stejným problémům?

Xiao Chiye se tiše posadil a podíval se na Shen Zechuana. Zvedl ruku. Stačilo vyvinout trochu síly a mohl tuhle svoji touhu udusit.

Shen Zechuan vypadal, jakoby měl noční můru. Jak se mračil, oba spánky mu poléval studený pot. Jeho záda už byla trochu vlhká. Xiao Chiye se sklonil, aby se na něho podíval a uviděl Shen Zechuana, kterého nikdy předtím neviděl.

Shen Zechuan byl uvězněn v přílivu krve. Byl celý promočený. Dotkl se sám sebe. Byla to krev. Ten sen se mu opakoval každý den. Měl pocit, jako by se zbláznil.

Shen Zechuan sebou najednou jemně škubl. Jeho pevně sevřené rty se pomalu rozevřely, aby ze spánku něco zamumlal. Byl tak bezmocný.

Xiao Chiyemu najednou něco z toho hlubokého, hustého strachu svitlo. Shen Zechuana zkoumal jako obrovská šelma, která pozoruje svoji kořist. Nebyl nezranitelný. Kromě toho nevysvětlitelného neustálého zkoušení a strachu ze sebe navzájem byla mezi nimi ještě jakási nevysvětlitelná empatie jako mezi spolutrpiteli.

Shen Zechuan byl unavený. Už nemínil ve snech plakat, ani se prohrabávat mrtvolami. Svoji noční můru prohlédl. Věděl, že je Ji Mu mrtvý.

Tak honem.

Byl Shen Zechuan jako apatický přihlížející.

Pojďme to mít už za sebou.

Naléhal brutálně a nemilosrdně. Snad dokonce chtěl, aby ho ta krev smáčela víc a aby ten sníh padal hustější. Jak jinak měl tu noční můru vydržet? Už neměl z ničeho strach. Jeho maso až do morku kostí bylo nasáklé krví. Byl jen toulavým psem živícím se hnijícím masem. Špinavá voda a opovržení byly jen důkazy jeho existence.

Shen Zechuan náhle otevřel oči a položil ruce Xiao Chiyemu na hruď. Za několik okamžiků se klidně zeptal, zatímco z něho kapal studený pot: „Nemůžeš spát?“

Xiao Chiyeho hruď byla horká. Přes tenkou látku cítil Shen Zechuanovy ledové dlaně.

Odpověděl: „Moc sem se najedl.“

Shen Zechuan odpověděl: „Plachý člověk by se k smrti vyděsil, kdyby hned po otevření očí uviděl, že na něho někdo uprostřed noci zírá.“

„Slyšel sem tě mě volat," řekl Xiao Chiye bez mrknutí oka. „Musel sem zjistit, jestli na mě nekleješ.“

„Kdybych na tebe klel, nebylo by to ve snu.“ Chtěl Shen Zechuan, opařený Xiao Chiyeho tělesnou teplotou, stáhnout ruce zpátky.

Xiao Chiye mu je však nečekaně přitiskl zpět a zeptal se: „Je ti zima?“

Shen Zechuanovy spánky byly pořád mokré. Usmál se a řekl: „Jo. Hrozná zima.“

Zase se vrátil k tomu svůdnému Shen Lanzhouovi. Vůbec ho nezajímalo, že byl Xiao Chiye v pokušení. Tenhle druh schopnosti byl vrozený. Choval se tak úplně přirozeně. Byl to zmetek.

Xiao Chiye sevřel jeho ruce a přitiskl je k čelu postele. Ve tmě si přičichl k jeho vůni a řekl: „Spíš v mojí posteli. Moc dobře víš, na co každou noc myslim. Řekl si, že sem působivý. Shen Lanzhou, ten působivej seš tady ty.“

„Uch... Co se tedy dá dělat?“ Zněl Shen Zechuan stále trochu chraplavě, když nonšalantně říkal: „Nic přeci nedělám.“

„Chci to dělat.“ Sklonil Xiao Chiye hlavu, aby se na něho podíval. „Chci dělat tebe.“

„Vyber si nějaký jiný způsob, jak mě nechat zemřít.“ Nechával ho Shen Zechuan, aby mu držel ruce. „Bylo by pro mě příliš velké selhání zemřít v posteli.“

„Změnil sem názor.“ Pohladil Xiao Chiye volnou rukou jeho vlhké vlasy a podíval se na něho, jakoby si prohlížel drahokam, který si koupil. „Nechci, abys umřel.“

Shen Zechuan řekl: „Radil bych ti nekousat tenhle krk.“

„Lanzhou.“ Vyslovil Xiao Chiye jeho jméno s povzdechem a zavtipkoval: „Odpustíš mi, když tě neposlechnu?“

Shen Zechuan se na něho podíval. Xiao Chiye se zeptal: „Je takový potěšení mě škádlit?“

„Jo.“ Cítil Shen Zechuan, jak se k němu Xiao Chiye postupně přibližuje. „Těší mě, když vidím žalostný pohled vlčete v rozpacích.“

„Pak můžeme zažít ještě větší potěšení.“ Řekl Xiao Chiye. „Zdá se, že císařovna vdova se s tim už smířila. Co ti slíbila? Kašli na to. Já ti dám mnohem, mnohem víc.“

„Uh-huh...“ Zasmál se Shen Zechuan. „Myslím, že svoboda v tom zahrnutá není. Xiao'er, jak to, že nevíš, že všechno, co chceš, je napsáno přímo v tvých očích. V tuhle chvíli by sis mě nejradši uvázal, nemám pravdu?“

„Chci vyrobit zlatej řetěz.“ Řekl Xiao Chiye. „Byla by hrozně velká škoda, kdyby tenhle krk nic nezdobilo.“

„Psí řetězy byly původně používány jako vodítka pro vlky.“ Byl Shen Zechuan Xiao Chiyemu tak blízko, že slyšel jeho dech. „Taky ti chci dát kolem krku zlatej řetěz a za každý slovo, co řekneš, s ním jednou škubnu.“

„Radši ne.“ Zvedl Xiao Chiye obočí. „Se svym platem by sis to nemoh dovolit, i kdybys obrátil kapsy vzhůru nohama.“

Špičky jejich nosů se už téměř dotýkaly. Xiao Chiyeův prsten tlačil na Shen Zechuanovo zápěstí, které bylo díky jeho sevřené už celé rudé.

Xiao Chiye řekl: „Vzhledem k tomu, že-“

Shen Zechuan zvedl hlavu a políbil ho na rty. Po tomhle setkání měkkých rtů následoval ledový výsměch: „Chceš do toho jít bez zábran?“ Výraz v Shen Zechuanových očích byl trochu šílený, když zamumlal: „A odvážíš se? Zkus mě roztrhat, Xiao'er. Je mi to jedno.“

Pevně napnutá struna, která byla Xiao Chiyeho limitem, náhle s cinknutím praskla a ty už tak bouřlivé vlny emocí se hlasitě vyřinuly. Uprostřed všeho toho posměchu a pobízení nemilosrdně sevřel Shen Zechuana a políbil ho, jakoby ho kousal. Chtíč se prolínal s vražednými úmysly. Nenávist se proplétala se soucitem. Kdo přesně mezi nimi byl ten odpornější a politovánihodnější? Jazyky se proplétaly v mokrém polibku, kde Xiao Chiye líbal Shen Zechuana a Shen Zechuan dělal vše, co mohl, aby na jeho činy odpovídal.

Místností se ozýval smyslný zvuk mlaskání, jak se sebe vzájemně dotýkaly jejich rty, zuby, když touha vzplála uvnitř dvou abnormálních mužů.

Xiao Chiye z ničeho nic pustil Shen Zechuanova zápěstí a podepřel mu záda, aby se k sobě důvěrně přitiskli kůží na kůži. Tohle byla jejich vzájemná nenávist. Poskvrnit toho druhého svojí vlastní špínou. Nechat nenávist proměnit se v pouto, které nebylo možné přetrhnout. Bylo příliš velké utrpení takhle žít, být jediný, kdo v noci slyšel své vlastní vytí. Tak proč se nespojit a neroztrhat se do krve vzájemně? Nechat tuhle niternou intimitu proměnit se ve formu útěchy, na kterou se mohli spolehnout.

Tenhle život byl už tak dost prohnilý.

[juniorogladiador44]

 Adaga com punho em forma de touro azul (Nilgai)

Data: ca. 1640

Geografia: Fabricado na Índia

Médio: Punho: Nefrite Lâmina: Aço aguado

Dimensões: H. 15 pol. (38,1 cm)

Classificação: Pedra