#vlastní příběh

[hvezdarensti]

Příště napíšu komedii, a ne věc na zamyšlení, která je zároveň... fakin testament mýho dětství... vole

[dalsimoravskyblog]

Čarodějové, černokněžníci a pohádkoví divnomuži : přírodně příšerný žebříček

Slibovala jsem po princeznách žebříček naturálních čarodějů. Mé schopnosti bohužel nesahají ke kvalitnímu (nebo nekvalitnímu) photoshopu, takže nemohu demonstrovat obdařenost zmíněných. Nikdo ale vám nadanějším nebrání, aby se zapojili... Tedy bez dalších úvodů...

Markýz (Svatojánský věneček, 2015)

Trapák, co uvěznil vlastní matku do klece. 2/10

Vládce podzemí (O pokladech, 2012)

Heřmánkova podřadná role, kterou hraje stejně jako svého legendárního Lucifera. U mě spíše selhává. 4/10

Archivald (Princezna zakletá v čase, 2019)

Roman Zach nepochopitelně hraje stářím sešlého alchymistu. Jen kvůli jeho idiocii se rozjede celý film. Pokusí se zachránit zbytek party a nepovede se mu to. Ani nevím, jestli na konci umřel nebo se jen v hanbě odplazil někam do rohu. Hanba. 4/10

Rumburak (Arabela, 1980; Rumburak, 1984)

Byl tak fantastický, až se dočkal vlastního spin offu a dokonce nápravné dějové linky (je Rumburak tumblr sexy man???). Arabelu jsem léta neviděla, ale Rumburaka občas dávají. Zlého Rumburaka tedy nehodnotím, hodnému Rumburakovi dávám 5/10 (je creepy takovým tím úchyláckým způsobem, ten film mám ráda kvůli výpočetní technice)

Slunečník, Měsíčník a Větrník (Princ a Večernice, 1979)

Teplí bratři. Podporuju jejich dramatičnost, ale intriky zvládli lépe skřeti ze Tří veteránů a jinak jsou málo divní. Minus body také za krajně pochybný způsob, jakým si opatřili manželky (pro zloducha dobrý, ale to oni být nemají). 5,5/10

Černokněžník (Pravý rytíř, 2015)

Hnusný chlap s nepříjemnou fixací na královnu víl. Velmi ohňový. 6/10

Černokněžník (Zapomnětlivý černokněžník, 1990)

Absolutní loser v každém směru. 6/10

Pavučinec (Tajemství lesní země, 2006)

Opravdu velmi divné individuum. Pokud si dobře pamatuju, tak pán je antropomorfní houba a nejspíš pedofil tbh. Vskutku jedna z kreací. 6,5/10

Vigo (Arabela, 1980)

Úctyhodný magič se stylem pro čarodějnou módu (inspiraci macechou z Popelky nezapře). Moc si o něm nepamatuju, přiznávám, ale hraje ho Sovák, takže není co řešit. 7/10

Čaro (Poslední kouzlo, 2006)

Skutečný bizár, velmi originální provedení, velmi originální vzhled. 7/10

Kruciatus (Korunní princ, 2015)

Opravdu zlá bytost, která se snaží sebrat ze dna a páchat další zlo. Kéž bych měla v životě tolik motivace a síly vůle. 7,5/10

Rumplcimprcampr (Rumplcimprcampr, 1997)

Opravdu hnusný zloduch a nepochybně bytost hodná označení divnomuž. Fuj. 8/10

Zatloukal, Převrátil, Poskočil (O pokladech, 2012)

Jsou hrozní. 8,5/10

Skřítci (Tři veteráni, 1983)

Chaotická parta malých satanů, kteří to myslí dobře, ale takovým tím způsobem, jako když necháte svého simíka chvíli topit v bazénu, protože neumyl nádobí. Děsivé. 9/10

Skeleton (Pták Ohnivák, 1997)

Strašidelný predátor, chef's kiss. Půl bod dolů za to, že se jmenuje Skeleton a není kostlivec. 9,5/10

Mrazík (Mrazík, 1964)

Nejstarší účastník zájezdu. Studený Krakonoš. Má turbo mód. Klade blbé otázky. Co víc si přát. 9/10

Krakonoš (Krkonošské pohádky, 1974)

Podnět ke vzniku tohoto žebříčku a první český divnomuž, který dostal vlastní velké přirozené poprsí. Opravdová ikona, vzor lidství a předvoj enviromentálních aktivistů. Jeho kámoška je navíc sojka práskačka. 9,5/10

Pán podzemí (O třech ospalých princeznách, 1998)

(internet cenzuruje velké umělce, můžete se ale mrknout na youtube nebo v ivysílání)

Možná méně známá televizní pohádka, ale Boris Rösner jako velký špatný je jeden z nejlépe zahraných zloduchů, co jsem kdy viděla. Vrchní polička. 10/10

Mrakomor (Princ a Večernice, 1979)

V jednom žebříčku se už na vrcholu umístil, mezi zlými lidmi těžko nachází konkurenci. Je ale dost divný? Hloupá otázka, je zelený, mokrý a po smrti sublimuje. 10/10

Pokud jste došli až sem, jste hustí. Ani tumblr nedošel až sem, několikrát to během tvorby tohoto příspěvku vzdal (díky Krakonošovi za automatické ukládání do draftů). Čas na příběh: původně jsem chtěla udělat žebříček čarodějů, ale měl tam být Krakonoš. Krakonoš není čaroděj, ale mýtická bytost, neboli divnomuž. A když už je v žebříčku Krakonoš divnomuž, musela jsem logicky zapojit další divnomuže. A tak se to stalo. Kritiku přijímám, ale nezasloužím si ji. Zdar!

[institutexpermentalnitvorby]

Pár věcí k úklidu

Co i budeme, úklid nepatří k nejpopulárnější aktivitě, co můžeme ve volném čase dělat, ale...

Pokud máme dělat něco důležitého nebo se snad učit, je úklid velmi zábavný.

Své osobní prostory často uklízíme jen proto, že něco hledáme

Hlodavá náhodná myšlenka na věc, co jsme už léta neviděli...

Několik tašek bordelu a stále to není vidět

Množství nádobí jako při nákupu v Ikea

Slavný začátek a rychlý úpadek

"To se ještě může hodit."

Hraní si s něčím jiným, než co hledáme

Smíření s absencí hledané věci

Já takhle už 2 měsíce hledám elektronku. Jak přestat kouřit snadno a rychle. Pokoj má 4x5 metrů a stále ji nemám.

Pod čarou malý příběh, číst na vlastní nebezpečí a ne při jídle.

Nedoporučuji začít uklízet až když je průser. Loni se mi k trubce od topení dostaly masařky. Kompletní úklid, hledání problému, likvidace "kukel" které byly snad pod vším. Po 2 dnech boje nastoupil Biolit, a až v tu chvíli jsem našla, kde se schovávaly. Další týden vylézaly a z posledních sil se snažily dostat z místa, kde je Biolit zasáhl. Dodnes nevím, jak se do pokoje dostaly. Ale vrátit se ze zkoušky, zničení, a v pokoji na okně najít minimálně 10 mladých masařek, to nechcete.

[opily-zajic]

Dovolte mi naprosto zbytečný pivní příspěvek, který si nikdo nepřál, napsaný naprosto nepivním zajícem, který pivo nesnáší a pil ho jenom párkrát v životě. Přesto se však jako Čech cítím dostatečně klasifikována a edukována v rámci umění obecného pivoznalství, abych zvládla pohovořit o kouzelném bizáru, který je mi prezentován při mé balkánské cestě - a to distribuce “českého” piva v Bulharsku. Aneb nikdo z vás netuší, jaké absolutně zábavné pivní šílenosti probíhají za našimi hranicemi, a já cítím tu nutnost se s vámi o ně podělit. 

Kromě toho, že v Sofii má (lidově nazývaná) Starosračka své vlastní specializované prodejny, jejichž existence mě při včerejší procházce městem psychicky poznamenala, tak můžeme v supermarketech najít i další klasiky typu Krušovice, Staropramen, Plzeň a prostě takový ten nejužší výběr nejznámějších českých piv, které většinou zvládnete v pohodě ulovit i v zemích, které nejsou vyloženě slovanské nebo Česku příliš geograficky blízké. Prostě ten typ piv, který i já, člověk pivu neholdující, zvládnu v pořádku vyjmenovat a popsat. 

Mezi tuto klasiku se však zvládne zatoulat několik divnopiv, kteří se jako paraziti vplížili pod označení české a pro mě jako Čecha působí jako takový ten zábavný Pokémon, který se snaží vypadat jako Pikachu, ale doopravdy je jenom jeho roztomilou napodobeninou (Zajíc použil Google - jmenuje se to Mimikyu). Jedná se o česká piva, která českými rozhodně nejsou, za česká se však vydávají, a při hlubším studování jejich původu člověku nezbývá nic jiného, než se láskyplně pousmát. 

Tady jsou naše hvězdy! 

Žatecký H(n)us na vás může svým názvem působit ultračesky, už jen to, že tady páni tvrdí, že se do toho nějakým způsobem zatoulal žatecký chmel, zní jako dostatečný důkaz. Doopravdy to je pivo z Ruska, žatecký chmel je do něj z Česka poskromnu dovážen a název piva je v latince vyloženě jen proto, aby to *vypadalo* víc česky a aby celková vizáž piva *působila* jako nejvíc česká. Prostě boží. 

Zlatá Praha se na rozdíl od Žateckého hnusu doopravdy vaří v Čechách, dokonce její pivovar Staropilsen má i označení opravdového piva plzeňského typu, ale jeho příběh je taky k popukání, a to, že si to můžete u nás pomalu koupit jenom ve večerkách, načež tady to mají v každém supermarketu, je taky skvělé. Prostě o něm nikdo neví - a abych si dovolila citovat článek z Lidovek, který na mě vyskočil, když jsem se pokoušela dopídit původu tohoto piva: 

Takže víc lokálně to snad ani být nemůže - bohužel však ne ke mně, ale k Bulharsku. Miluju lidskou tvořivost a miluju Emanuila, který se jednoho dne vzbudil a rozhodl se takhle pobavit svět. Pověsti českého piva využívá natolik, že má i další pivo, které se jmenuje Star of Pilsner - což takhle zní naprosto zábavně, ale když jste nebohý Bulhar českého piva neznalý, tak vám může Star of Pilsner od pivovaru Staropilsner připadat jako kompletně totožný název např. se Starobrnem nebo Staropramenem. 

To je všechno z mého dnešního Erasmáckého cestovního deníčku. Můžete se těšit na další radosti a strasti života bulharského, které mě v dalších pěti měsících čekají. Kdo ví, třeba tady přijdu na další hezké věci, které tady jako Češi nevědomky przníme. :---)) 

[lieselotte-sky]

Češi jsou odporný xindl, sorryjako

Neříkám, že všichni, ale kde je jich zvýšená koncentrace, tam je xindl spolehlivě. Jediná česká věc, kterou na X sleduji, jsou České dráhy. Díky tomu mám možnost srovnávat diskuse u jednotlivých příspěvků. Politiku ignoruji celosvětově, to je nezbytné kvůli zachování vlastní příčetnosti, nicméně všude jinde jsou komentáře řekněme věcné. A teď češi. Autíčkáři projíždějící přes závory, no klasický problém. U toho komentář ve stylu, že kdyby ty závory nebyly spadlé dlouho, tak by se to nedělo. V úplnosti s tím nesouhlasím, ale kus myšlenky to má. Reálně existují místa, kde závory blokují silniční dopravu až k nemožnosti, příčiny to má různé, nejčastěji to bývá prostě špatné řešení té stavby, typicky Šumperk, Skalice n. Svitavou, typicky přejezdy vedoucí přes nádraží, jakýkoliv posun potom blokuje silnici, jinde je to dané tím, že je přejezd blízko nádraží a vystavení cesty shodí závory, přičemž než ten krám vyjede, trvá to nesmyslně dlouho, obdobné problémy vznikají na přejezdech v blízkosti zastávek atd. Jindy je to zase důsledek taky typické místní radosti typu chyť si svůj osobák a přirážej, typický to důsledek faktu, že se po kolejích prohání katastrofální sračky typu ešus, šukafon, děsíro, etc., něco, co má mizernou akceleraci, staví to u každé suché vrby, řídí se to katastrofálně a všechno na tom trvá sto let. Toto následně blokuje nákladní a rychlíkovou dopravu, která se tím neúměrně zpomaluje, v úseku se 160km/h jedeme radostně 30-40km/h, protože vše, co je za tím, vjíždí na autobloku do výstrahy, tudíž to jede pomalu a shazuje to přejezdy na nesmyslně dlouhou dobu, což zase dělá fronty na přejezdech. Příčinu to má v tom, že o místní dopravě rozhoduje samospráva, která pak vybírá firmy se strašnými vraky, které následně jezdí po hlavních tratích, z čehož pak má SŽ horké chvilky a mnoho strojvedoucích a všichni autíčkáři naběhlé žíly. Tohle všechno reálně existuje, přičemž negativní zkušenost je následně aplikována na každý přejezd. Na druhou stranu, autíčkáři jsou strašlivá turba, to se nedá říct jinak. Čím větší šrot, tím agresivnější řidič. To, co se děje na přejezdech, je jen obrazem toho, co se děje všude na silnicích, což má taky svoje příčiny, dalo by se to řešit dlouho, nicméně pro můj příběh je podstatné, že je to důvod, proč s tou paní nesouhlasím, nicméně ten názor sám není úplně nesmyslný. Moje reakce na to (kdybych na to reagovala) by byla taková, že nesmyslné to není, nicméně jev má i jiné příčiny, tudíž odstranění jedné asi nic zásadního nepřinese, nicméně připouštím, že ani čistá represe nikam nepovede. Prakticky kdokoliv z celého světa by na tu situaci reagoval podobně, je to komplexní problém bez jednoduchého řešení. No né tak autentický čech. To se v komentářích dozvíte, že, cituji, ta proruská kunda už je zase ožralá a že vysírá všude, že je ožralá pořád a podobné radosti. Sorryjako, ale to, co jsem si přečetla, definitivně nebyl výplod opilce a jak s tím souvisí proruská orientace (pokud vůbec je, to jednoduše nevím) též nechápu. Je fascinující, jak si češi dokáží nadávat. Na X máme proruské k. a na facebooku zase havlistické zmrdy a eurohujery (BTW ví někdo co je to hujer?). Toto je přehlídka toho, co na češích nenávidím — nadávky za odlišný názor a, řekněme, stádnost.

Pro odlehčení, protože to bylo docela husté. V Blansku existovala skupina polovágusů, která své okolí častovala "nadávkou" abonent. Že to nedává smysl? Že to není nadávka? A koho to zajímá, je to slovo, kterému nerozuměli, mysleli si, že je to úrážka, no a tak ho používali. Já jsem taky abonent, pár kanálů na YT odebírám a UI mám přepnuté do němčiny :3. Dokonce i časochcýp jsem si jednou předplatila. Přemýšlím, která další slova by mohl stihnout podobný osud. Co třeba takový delegát? …a jestli mi někdo napíše, že to v XY používají vágusové jako nadávku, tak se asi uchechtám :3

[pepikhipik]

Knižní tip Františka Kalendy

Jestli si chcete udělat lepší představu o fungování brazilské vojenské diktatury (1964-1985), přečtěte si tuhle skvělou knížku. Je to neskutečně silný příběh otce hledající svou dceru, jež patří mezi stovky lidí, kteří v tomto období "zmizeli" - byli brutálně zavražděni.

Kucinski čerpá ze zkušenosti s vlastní sestrou, profesorkou chemie, kterou v období diktatury zavraždili. Mimo jiné výtečně popisuje mechanismy fungování vojenského režimu, způsob vyvolávání strachu a nejistoty, kolaboraci...

Přijde mi to zajímavé i z hlediska podobností s naším vlastním komunistickým režimem. Pronásledování je jen obráceno naruby - nehledají se "západní agenti", ale skuteční i domnělí "komunisté". Cílem se může stát kdokoli, kdo jen trochu vystupuje z řady, odváží se ozvat.

Většina společnosti se uzavírá do svého světa, depolitizuje se. Odvážná menšina odporuje - se zbraní v ruce nebo nenásilně. Nutno dodat, že Brazílie nikdy neměla tak brutální diktaturu jako sousední Argentina nebo vzdálenější Chile.

Ale i tak je strašné, že drtivá většina pachatelů těchto zločinů nebyla nikdy potrestána.

Zajímavý rozměr mimochodem knize dodává židovský původ hlavní postavy - a ostatně i samotného autora. Otec sotva unikl pronásledování v Evropě, jen aby nakonec přišel o dceru v zemi, která mu poskytla azyl.

Autor textu: František Kalenda

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 32 - 15km

Aaaah, odpočinkový den. Dnes je přede mnou jen 15km, takže si trochu přispím a mám pomalejší ráno. Pokecáme ještě s partičkou z večera a vyrážím až po desáté. Dnešní den mám za odměnu a žádné brutální stoupání mě nečeká. Pár táhlejších výstupů je jistotou, ale jde o kopce, žádné velké vrcholy. Navíc krásným lesem, který lemují balvany pokryté mechem a všudypřítomné padlé stromy. Les se pak vždy vykousne malebným paloukem, který s výše jmenovaným dokáže vytvořit tajuplná a mystická prostředí.

Přicházím na rozcestí, které má stejnou atmosféru a dýchne tu historie a pomíjivost časů. Horní Světlé hory byla osada o 95 domech, což je solidní a ze kterých zde zůstaly jen základy. Po vzniku hraničního pásma byly, stejně jako mnohé další, srovnány se zemí. Co tu ještě připomíná stavbu, jsou rozvaliny tehdejší školy, která měla i patro.

Jakoby na památku, by se mohlo zdát, kolem školy kvete fialovo-modře celá spousta Plicníků. Proti svahu se pak všude kolem zařezávají kamenné zídky. V podstatě nic k vidění, ale úžasné. “To jsou paradoxy, pane Vaněk…” jak by řekl sládek z Audience. Chvilku tu spočinu a zamýšlím se, poté pokračuji dál.

O pár kilometrů dál je to podobný příběh u vesnice Žďárek, kde lidé prakticky neměli co dělat a museli se uživit, navzdory půdě chudé na minerály, což ztěžovalo chov dobytka. Někomu se zde přeci jen dařilo a byl to Emil Habelsberg, který vyráběl limonády a jeho rodina provozující hospodu a obchod. 

Do třetice pak procházím Knížecími pláněmi, kde zbyly pouze základy kostela a hřbitov. Schwarzenbergové zde povolili dřevorubeckou osadu, kde každý nově příchozí musel na vlastní náklady vykácet přidělený prostor, kde měl stát jeho dům. Zároveň se zavazovali k 16 dnům roboty za rok i k pokácení určitého množství dřeva za stanovenou mzdu. Z těchto povinností se vyvázali až v roce 1913. U kostela je zvláštní erb, kde jedním z výjevů je havran, který klove oko trpící hlavě. Musím se podívat co to znamená. 

Pokračující příjemnou cestou dojdu až do Bučiny, kde budu spát. Penzion na Alpské vyhlídce má otevřeno a při cestě k němu, můžu pozorovat rekonstrukci pásu železné opony.

Času mám dost a stihl jsem to předtím, než začalo pršet, tak si dám jídlo a k tomu pivečko. Venku začíná slota a déšť se sněhem, tak tu zvostanu skoro až do zavíračky, abych v tom strávil co nejméně času. Pak už je čas, doplním vodu a sunu se k nocovišti, všechno je mokré, tak jsem hodně rád, že je naproti přístřešek a nemusím stavět stan. Fouká tu jak blázen a jsou 2 stupně, pocitově mínus 2. To bude noc. Rychle to rozbalím a sebe zabalím. Abych zítra nemusel přijet domů až večer, budu vstávat už v 5 a pojedu dřívějším autobusem z Modravy. Snad tu na Kvildě nezmrznu, ale je to challenge. To dám. 

[fototaxe]

PUTOVÁNÍ S MŮROU 1.

Přinášíme Vám první část nové série Putování s můrou, která se zaměří na lidové příběhy a mytologii, urban legends a další zdroje tradičního i novodobého folklóru týkajícího se můřích katedrál. Přicházíme s prvním článkem, tento startovní se týká jejich příchodu, či doby kdy se poprvé objevily.

V dobách, kdy svět ještě nebyl jednou velkou infrastrukturou, kdy neexistoval internet, ale ani železnice, která by umožnila distribuci informací z jednoho okraje Evropy do nejzazších koutů Asie, se o zjevení můřích katedrál, jen těžko vedla diskuze. Téměř každá země má své vlastní mýty o tom, jak se u nich objevila první můří katedrála, ta úplně první na světě, a lidé k těmto lidovým příběhům často nacionálně tíhnou. Dochované prameny líčí první setkání také diskutabilně, takže těžko říct, jak staré doopravdy jsou, zda jsou tu s námi od pradávna, nebo zda se objevili poprvé v malé švédské vesnici, jak uvádí tato stará lidová pověst z oblasti města Kiruna, v severním Švédsku. Město Kiruna, zde leží od 18. století, ale lidé osídlili tuto oblast poprvé už před 6000 lety, po ústupu skandinávského ledovce. Sámové, kteří se usídlili na území dnešního centra Kiruny, měli už tehdy poznatky o výskytu železných rud v masivech Kirunnavaary a Luossavaary. První kolonizační vlna přišla začátkem 17. století, když na území začali přicházel horníci z jižnější části Švédska.

Život Sámů, kteří sem v posledních tisících letech přicházeli, a pokoušeli se nehostinnou severní krajinu osídlit, nebo švédských horníků, kteří se tu bezvýsledně pokoušeli zbohatnout těžbou příliš fosforové rudy, nebyl snadný. Tito lidé měli těžký život, a neměli čas zaobírat se příliš vírou ani povídačkami. Proto se dochovaly jen dvě, překvapivě podobné. První je stará přes 3000 let, někdy z roku 1200 př.n.l., a druhá někdy okolo roku 1650. Starší příběh se nám dochoval ve své velice minimalistické podobě, osekaný na krátké pořekadlo, které by přirozeně splynulo s jazykem původního národa, nebýt jejich později příchozích sousedů. Tahle prastará věta zní: Když uvidíš svatý dům chodit.

Věta nevykazuje žádné odkazy k tvorovi, který svatý dům nese - můře. Rovněž nepoukazuje na žádný faktor denní doby – zda k této události dojde v noci. Tyto argumenty lze samozřejmě použít pro vyvrácení faktu, že můří katedrály jsou tu s námi od dob pyramid. Možná s tím, ale ještě vyčkejte. Pro pochopení této věty, a toho, co představuje, je zásadní odkrýt její kontext. Tak za prvé, v oblasti severního Švédska, je velmi chladné podnebí, a sníh zde může napadat i do výšky několika metrů. Navíc, přiblížením k severnímu pólu, dochází ke střídání takzvané polární noci s polárním dnem. Čili čas nekonečného šera, tmy i světla. Existuje tedy reálná možnost, že Sámové, kteří se na území usídlili, viděli skutečně chodící kostel, a dokonce ve dne.

Máme důvod si myslet, že postoj obyvatel k tomuto podivnému zážitku byl částečně skeptický. Ne ve smyslu, jak bychom větu chápali z dnešního pohledu, ale tím způsobem, že si uvědomovali, že se jedná o něco nadpozemského. Domníváme se, že si jev vykládali jako boží vůli, jako jejich zjevení, nebo například posvěcení území k obydlení. Na druhou stranu mohli být i tací, kteří pohybující se svatý dům nevnímali jako příslib příchodu jara, ale jako zlé znamení věstící příchod krutých zimních duchů. Věta podle našeho názoru věstí možnosti obecně. Když uvidíš svatý dům chodit, něco se pravděpodobně změní.

Druhý, pozdější pramen nám v podobě příběhu hornického lidu zanechává důkaz o tom, že můří katedrály se až do druhého tisíciletí našeho letopočtu vyskytovaly na samém hřbetu severní Evropy, odkud se v posledních staletích stahovaly níže, až do jejího středu. Příběh vypráví o velmi chudém hornickém muži a jeho rodině, kteří z nehostinných podmínek velice pomalu rostoucího městečka putovali, ukrytí v útrobách dřevěného pohanského kostelíku, na hřebě staré můry až do dánského Malma, kde se jim podařilo díky můře zbohatnout a žít tak lepší život. Který pramen se Vám líbil více? Zajímaly by Vás další původní příběhy o příchodu můr? Budeme rádi za Vaše názory.

[maleradosti]

Příběh o kráse, užitku a blízkých vztazích

“Ten je krásnej, mami, podívej!” Ukazuje mi s rozzářenýma očima sešit, který si právě celý sama vyrobila a pomalovala. “Moc se mi líbí”, říkám uznale a mám z toho stejnou radost jako ona. Celé dopoledne jsme spolu byly v Lemniskátě, ve společnosti přátel a podporovatelů chráněné dílny. Na chodník pražských Vinohrad totiž přistála obrovská hromada kompostu, kterou bylo potřeba dostat do zahrady a k tomu vysázet nové keře, stromy i květiny. Sešlo se nás tu kolem dvou desítek a síla společenství dokázala během několika málo hodin proměnit zahradu k nepoznání.

Odpoledne jdeme spolu, já a moje dcera, pěšky domů a povídáme si. Hrajeme hru na to, co nám dneska udělalo radost. Malá treperenda poskakuje vedle mě a pusa jí jede… “Líbilo se mi vyrábění sešitů a kreslení. Sázení kytiček…”

“Co ještě?” 

“Že mám novou kamarádku a že jsme byly spolu, mami. Co udělalo radost tobě?”

“Jéje, toho bylo moc. Jak jsme vozili kompost a sázeli kytky. Víš, jaká to bude krása, až si lidé na jaře přijdou odpočinout do zahrady? Zároveň jsou květiny užitečný, protože poskytnou potravu včelám a hmyzu, který je opyluje. Díky tomu budou mít co jíst i ptáci a další živáčci. Zahrada ožije. Mám radost z toho být venku a v pohybu, cítit vůni půdy a zabořit do ní svoje ruce. Je to léčivý. Bavilo mě natírat starý klepadlo na tyrkysovo a vidět za sebou kus práce. Líbila se mi společná hostina, kdy každý přinesl něco na společný stůl…” V tu chvíli jsem si vzpomněla na mísu plnou řízků a jejich příběh.

“Představ si, tyhle řízky přinesl kluk, který když k nám přišel, bál se tak moc lidí, že s nimi vůbec nedokázal mluvit. A teď si to celé sám vymyslel, nakoupil, uvařil.” Říká mi Vlasta, která chráněnou dílnu vede. Za chvíli jí vidím, jak ho láskyplně obejme kolem ramen, usměje se na něj a on tu rozesmátý a šťastný rozdává řízky. Jsou výtečný a mě to dojímá. 

“Míšo, víš, co mi ještě udělalo radost? Dostala jsem od Vlasty krásný adventní kalendář a moc se těším, až při čekání na Vánoce objevíme každý den jedno haiku. Taky jsem se potkala s báječnými lidmi. Koupila jsem si krásné sešity pro sebe i pro přátele. To zároveň podpoří dílnu, aby mohla dál tvořit KRÁSU, UŽITEK i BLÍZKÉ VZTAHY. To mě těší nejvíc.” 

“A proč mami?” 

“Když udělám každý den něco krásného, něco užitečného a něco pro vztahy, tak jsem šťastná. Mají z toho radost všichni. V Lemniskátě se to všechno děje najednou. Přijdeš obdarovat a odejdeš obdarována. A my všichni, co jsme tam dnes byli, jsme hodně dali a také dostali.”

Mohla bych pokračovat ještě dlouho, protože hra na radost nám vydržela až domů. Přála bych si, aby inspirovala i Tebe. Můžeš se třeba každý den večer zeptat sebe, svého partnera nebo svých dětí:

Co jsi dnes udělal*a krásného, užitečného a pro vztahy? 

Můžeš sledovat, v jakých rolích Ti některá část chybí nebo je něčeho moc. Jak se v té roli cítíš?

Co potřebuješ posílit? Krásu, užitek nebo vztahy? 

Chceš-li zažít Lemniskátu na vlastní kůži a potkat se osobně, zvu Tě na workshop Deníkového psaní s výrobou vlastního kreativního deníku 21. 1. 2024, který pořádáme společně s Jitkou Hlouškovou a Vlastou Urbanovou. Dopřej sobě a někomu z Tvých blízkých na začátku nového roku laskavé tvůrčí zastavení jako příležitost být spolu, ohlédnout se zpět a naladit se na svá přání a potřeby. 

Přeji klidný adventní čas

Šárka

P.S. Trojúhelník krásy, užitku a vztahů jsem objevila v Libchavách díky Zdeňkovi Štěpánkovi, programu Future leader a Transformační průvodci.

Text: Šárka Krčílková / Foto: Jarka Novotná

[naucitzit]

Poslední návštěva v Hodinářství Bechyně

Budu vám vyprávět příběh, který se odehrál před dvěma lety, na podzim roku 2023, krátce poté, co jsem si koupil své první hodinky značky Longines. Nebyla náhoda, že šlo právě o tuhle švýcarskou značku. Můj táta vlastnil hodinky Longines a před svou smrtí mi je věnoval. Longines proto budu mít navždy spojeny především s ním. A teď jsem měl konečně také své vlastní.

O měsíc později za mnou přišla moje máma s tím, že by si také ráda pořídila hodinky Longines. Možná se jí líbil i způsob, jakým jsem je koupil já, v příjemném prostředí kamenné prodejny Hodinářství Bechyně. A tak jsem znovu, tentokrát společně s ní, vstoupil do stejné prodejny, abych ji doprovodil při výběru nových hodinek a byl rád, že si po letech něco přála, a že pro ni budu mít krásný dárek k narozeninám.

Tak to s hodinkami, jako jsou Longines, zkrátka chodí. Přesně si pamatujete, kdy a kde jste je koupili nebo od koho jste je dostali. A tahle vzpomínka se vám natrvalo vryje do paměti, stejně jako si vždy budete pamatovat, jak jste je koupili, kdo vám je prodal, za jakých okolností k tomu došlo a hlavně, jak jste se u toho cítili. Nikdy nejde jen o hodinky samotné, jde také o to, co při jejich nabytí prožíváte. Možná právě to je ten hlavní důvod, proč je tahle vzpomínka trvalá.

Moje matka si vybrala své hodinky. Nerozhodovala cena. Vybrala si z několika modelů ten, který jí při zkoušení nejvíc padl do oka. Já zaplatil a oba jsme nadšeně opouštěli prodejnu. 

Dva dny na to jsem úplnou náhodou zjistil, že Hodinářství Bechyně uvedený model zlevnilo o 40 % původní ceny, o dalších 15 % proti slevě, za kterou je nabídli nám. Cílil jsem se poněkud zvláštně. Klient, který se opakovaně vrátí k oblíbenému obchodníkovi, protože k němu má důvěru, a ten mu neřekne o chystané slevě, která přijde jen pár desítek hodin poté, co u něj nakupuje. Nešlo ani tak o cenový rozdíl, jako o to, že jsem to nevěděl a nemohl se rozhodnout, zda slevu využiji nebo naopak koupím hodinky za vyšší cenu, protože nechci být otrokem slev.

Přitom jsem od začátku věděl, že mé nové hodinky, stejně jako ty pro mou matku budou z Hodinářství Bechyně. Nikdy jsem ani na okamžik nepřemýšlel o jiném hodinářství. Líbil se mi příběh zakladatele firmy a proto se nedíval ke konkurenci, zda náhodou nemá lepší ceny. Byl jsem ochoten klidně zaplatit víc lidem, kterým jsem od začátku věřil a obdivoval jejich přístup a profesionalitu.

Najednou jsem přemýšlel, co je to za obchodníka, který hodinky těch nejlepších značek v řádech desítek tisíc korun zlevňuje tu o 25 %, tu dokonce o 40 %. Proč u všech modelů Longines, Tudor a dalších není od začátku nastavena férová cena, kterou není potřeba snižovat o desítky procent. Nehledě na to, že tyto značky podobné zlevňování ani nemají zapotřebí. To je na tom daný obchodník tak špatně, že by je za původní ceny neprodal, a musí se snížit k něčemu podobnému? A když už to udělá, proč nenabídne uvedené slevy pravidelným zákazníkům?

Do Hodinářství Bechyně jsem napsal e-mail, abych jim sdělil své zklamání a současně oznámil, že tímto krokem definitivně přišli o klienta, který se u nich v dalších letech chystal utratit mnohem víc než kolik stály předchozí dva modely.

Přišla telefonická omluva od zaměstnance, který hodinky prodával, s tím, že o slevě na pobočce předem nevěděli. Nabídka na získání ztraceného klienta zpět, ovšem ani od něj, ani od nikoho dalšího z Hodinářství Bechyně už nepřišla.

Epilog

Je konec listopadu 2025 a já poprvé po dvou letech a zároveň naposledy vcházím do stejné prodejny Hodinářství Bechyně. Nechám si zavolat vedoucího a když přijde, zvednu levou ruku, abych mu ukázal své nové hodinky značky Rolex, které jsem si před týdnem koupil. Sděluji mu, jak jsem šťastný, že je mám. A také, jak se mě lidé pořád ptají, kde jsem je koupil a já odpovídám, že jim raději povím, kde jsem je nekoupil a proč. 

A poté jim vyprávím celý tenhle příběh, který jsem právě odvyprávěl vám. Své matce jsem jej ale nikdy neřekl. Nechtěl jsem, aby zažívala stejné zklamání jako já pokaždé, když se na své hodinky podívá.

[lamtncz]

Dvojitý visací přívěsek na náramek HVĚZDNÁ OBLOHA Vytvořte svůj vlastní příběh s dvojitým visacím přívěskem HVĚZDNÁ OBLOHA. Přívěsek zdobený kubickou zirkonií vás okouzlí svou pičkovou kvalitou a precizním zpracováním. Vyroben ze stříbra a doplněn glazurou, která mu dodává osobitost. Jeho lehká hmotnost cca 2.5 g a rozměry 20 mm x 9 mm jej činí univerzálním, ideálním pro náramky Pandora, Tedora a Trollbeads. Přenesete se do magického světa hvězd a nechte svou osobnost zazářit s tímto půvabným šperkem. – Kámen: Kubická zirkonie – Pičková kvalita, řemeslného zpracování – Přívěsek je kompatibilní s náramky Pandora, Tedora, Trollbeads – Materiál: Stříbro 925  ( Více) – Doplňkový materiál: Glazura – Hmotnost přibližná: ~ 2.5 g – Výška a šířka : 20 mm x 9 mm

[opily-zajic]

DRUUNA: Kvalitní dystopie zabalená v nesnesitelném male gaze

Druuna -  Morbus Gravis

Scénář a kresba: Paolo Eleuteri Serpieri

V českém překladu vydalo nakladatelství CREW v roce 2015

V italském originálu vydalo nakladatelství Delta v roce 1985

Postapokalyptické město oplývající všudypřítomným nebezpečím je ohrožováno smrtelnou nákazou, která mění obyvatele v nelidské mutanty toužící po lidském mase a veškerých jeho tělesných rozkoších. V tomto městě, kde čeká smrt za každým rohem, bojuje o svůj život krásná Druuna, jejímž cílem není pouze zachránit život vlastní, ale také život svého drahého milence Shastara, který nákaze každým dnem více a více propadá a jehož kompletní proměna v mutanta se každou hodinou nemilosrdně přibližuje. Udělala by pro něj všechno – a tak za účelem získání vzácného séra, které jej může aspoň na okamžik zbavit jeho bolestného mutantského já, nabízí své tělo komukoliv, kdo je schopen toto sérum dodat. Nejde tady však o pouhé tyto dva životy. Ač o tom Druuna ještě neví, tak je vyvolená; oplývá tedy nejenom krásou a sexappealem, ale také schopností zachránit celé město před touto smrtící nákazou.

Druuna je plná napětí, smrti, násilí, sexu a příběhových zvratů. Autor svým pojetím narativu a pojetím samotné hlavní hrdinky předem definuje fanouškovské spektrum, na které útočí. Druuna je stvořena mužem pro muže: Neustálá přítomnost male gaze v ilustracích orientující své kompozice primárně na nahé tělo této konvenčně atraktivní protagonistky (a ze všeho nejvíce na její zadek) je toho názorným příkladem. Druuna je totiž primárně erotickým komiksem určeným pro heterosexuální muže. Protagonistka je neustále nahá a stačí jí k tomu sebeabsurdnější důvod. Je tady prostě proto, abychom se na ni koukali.

Je však důležité od zadku soustředit svůj pohled na celé prostředí komiksu: Paolo Serpieri navozuje uspokojení nejenom erotické, ale také řemeslné. Vizuální stránce Druuny totiž snad nelze nic vytknout – kresba je perfektně anatomicky a řemeslně zvládnutá. Grafický způsob budování prostoru pomocí šrafury je velice efektní, častokrát však na větších a komplikovanějších kompozicích navozuje zmatek a zahlcenost. Důraz je kladen primárně na lineární řešení a barvy jsou využívány náznakem, často v teplých tónech akvarelu. Postavy jsou expresivní a mnoho scének svou realisticky zobrazenou brutálností navozují surově nepříjemnou atmosféru. A monstra, která jsou hlavními „antagonisty“ celé Druuny, jsou mistrně zvládnutá: Svou nechutností a monstrozitou vytvářejí perfektní kontrast ke krásné, na první pohled nevinně působící hlavní hrdince.

Tím se však opět vracíme k již zmíněnému problému: Druuna je tady jenom proto, abychom se na ni koukali. Je hloupou, ovlivnitelnou dívenkou, která poslouchá každého chlapa na slovo, svléká se při každé příležitosti, a která je tady spíše než k tomu, aby příběh ovlivňovala, k tomu, aby se po něm sama vezla (a aby se mohla sama vézt… no, na jiných věcech.). Místo toho, aby příběh ovlivňovala, tak se stává jeho nástrojem. A jsou to právě shody náhod a existence mužských postav, které tuto protagonistku posouvají dále. Druuna je totiž hloupým a snadně ovlivnitelným stvořením; a to i přesto, že se nás autor sem-tam snaží přesvědčit o opaku. Druuna je epitomem male power fantasy a její povolná osobnost, kterou lze ovládnout, ovládat a převládnout, je představou tohoto mužského chtíče. Druuna je automaticky objektivizovaná a právě tato objektivizace je její primární rolí v příběhu.

„Krásně formovaný zadeček považuji za skutečně nádhernou věc; jako život sám, jako úsměv. Tento druh krásy na ženách upřímně obdivuji. A podle mých zkušeností jsou navíc takové ženy i laskavější, něžnější, veselejší a láskyplnější.“ – Paolo Eleuteri Serpieri: DRUUNA X1

Ano, jedná se o erotický román – všichni tedy víme, že hloubka postav je tou poslední hloubkou, na kterou byl při tvorbě tohoto komiksu kladen důraz – ale já se zastávám názoru, že i erotický komiks může obsahovat komplexní a vyvíjející se postavy. Sex se automaticky nerovná s plytkostí a dobrý příběh lze vystavit i s explicitně sexuálními scénkami. Paolo Eluteri Serpieri nám totiž ukazuje, že tu schopnost tvořit kvalitní příběhy opravdu má. Druuna totiž obsahuje zajímavé dějinné zvraty, které čtenáře zvládnou opravdu překvapit a nadchnout. Tvorba dystopického prostředí rozpadajícího se města pod vlivem nákazy je velice přesvědčivá a později přicházející sci-fi prvky zábavné a zajímavé.

Důvod stvoření Druuny byl jasný a svůj cíl také splnil – komiks je divokou sci-fi cestou plnou monster, násilí, sexu a hezké dívky s ještě hezčím zadkem. Autor se plytkostí a povolností Druuny netají a nesnaží se tento erotický komiks prodat jako „něco víc“. Rozhodně se dá na co koukat a pokud má čtenář (ne)dostatečnou emoční kapacitu na to, aby se oprostil od všeho moralizování a feministických teorií o male gaze, tak si komiks rozhodně užije. Za vrstvou male gaze se totiž skrývá příběh, který by možná stál za přečtení.

Tak je tady zajíc s další recenzí. Tuhle dostal chudák profesor o půlnoci na Štědrý den, protože je zajíc na svátky u rodičů a není schopen se ve svém dětském pokojíčku dostatečně soustředit. Druuna byla na přednáškách celý semestr horkým tématem, takže to nešlo jinak, než aby se stala obětí mé další recenze. Jednoduše a stručně? Druuna je naprosto sexistický komiks a hloupost s objektivizací hlavní hrdinky mi nechává rozum stát, ale naprosto chápu, proč může při čtení jiným čtenářům stát něco jiného. Dlouze a složitě? Vizte výše. 

Zbývá mi poslední recenze, a to komiksu, který si sama vyberu. Jsem sama zvědavá, jaký titul si vyberu, ale jedno je jasné: Buď to bude nějaký můj favorit, aby se mi o něm dobře psalo, nebo to bude naopak neuvěřitelná hloupost, o které se mi bude psát ještě líp. 

[nukaseeds-cz]

Co je CBD ? Sloučenina konopí, která vás neohulí.

Tato chemická látka získaná z konopí není psychoaktivní a je považována za lék na mnoho nemocí.

Co je CBD ? obsah článku

Federální soud

Co vědět o cbd?

Nákup?

CBD a informovanost veřejnosti

Federální soud

Na začátku května federální soud odmítl chránit kanabidiol (CBD), chemickou látku produkovanou rostlinou konopí, před federálními orgány činnými v trestním řízení, a to navzdory rozšířenému přesvědčení o její léčivé hodnotě.

Toto rozhodnutí bylo v rozporu s existujícími důkazy, které naznačují, že tato chemická látka je bezpečná a může mít mnohostranné lékařské využití. Mnozí zastánci konopí jej považují za zázračný lék, který může ulevit od různých onemocnění, jako jsou deprese, artritida a cukrovka.

Vnímání jeho rozsáhlých terapeutických účinků způsobilo, že se tato chemická látka stala heslem zastánců legalizace.

Co vědět o cbd?

První věc, kterou je třeba o CBD vědět, je, že není psychoaktivní; lidi nezfetuje. Hlavní psychoaktivní složkou konopí je tetrahydrokanabinol (THC). THC je však pouze jednou z desítek chemických látek - známých jako kanabinoidy - produkovaných rostlinou konopí.

CBD je zdaleka nejslibnější sloučeninou jak z marketingového, tak z lékařského hlediska. Mnoho uživatelů věří, že jim pomáhá relaxovat, i když není psychoaktivní, a někteří věří, že pravidelné dávky pomáhají odvrátit Alzheimerovu chorobu a srdeční onemocnění.

Studie sice prokázaly, že CBD má protizánětlivé, bolest tišící a antipsychotické účinky, ale zatím byl jen minimálně testován v klinických studiích na lidech, kde vědci určují, jak lék funguje, kolik by ho pacienti měli užívat, jaké má vedlejší účinky atd.

Nákup?

Navzdory rozhodnutí vlády je CBD široce dostupné ve výdejnách ve státech, kde je konopí legální, a na mnoha internetových stránkách.

CBD a informovanost veřejnosti

CBD se poprvé dostalo do povědomí veřejnosti v dokumentu CNN z roku 2013 s názvem Weed. Natočil ho doktor Sanjay Gupta a představil v něm malou holčičku Charlotte z Colorada, která trpěla vzácnou, život ohrožující formou epilepsie zvanou Dravetův syndrom.

https://youtu.be/ceJQl-56Uuk

V pěti letech trpěla Charlotte 300 velkými záchvaty týdně a neustále byla na pokraji ohrožení zdraví. Charlottini zoufalí rodiče se o léčbě Dravetovy choroby pomocí CBD dozvěděli z internetového výzkumu. Bylo kontroverzní zkoumat léčebné konopí u tak mladé pacientky, ale když Charlotte dostala konopný olej s vysokým obsahem CBD, její záchvaty téměř úplně ustaly. Na počest jejího pokroku se konopí s vysokým obsahem CBD někdy nazývá Šarlotina pavučinka.

Poté, co se Charlottin příběh dostal na veřejnost, se stovky rodin přestěhovaly do Colorada, kde mohly získat CBD pro své děti, i když ne všem se život změnil. Jiné rodiny si místo stěhování obstarávaly CBD olej prostřednictvím nelegálních distribučních sítí.

Koncem června mohl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválit Epidiolex, léčebnou formu CBD pro několik závažných dětských záchvatových onemocnění. Podle údajů nedávno zveřejněných v časopise New England Journal of Medicine dokáže lék snížit počet záchvatů o více než 40 %. Pokud přípravek Epidiolex získá schválení, bude to poprvé, co agentura schválí lék získaný z rostliny marihuany. (Úřad FDA schválil syntetické THC k léčbě nevolnosti související s chemoterapií.)

Zatímco rodiče, kteří své děti léčí CBD, museli postupovat metodou pokus-omyl jako v případě lidové medicíny, museli se také zajímat o to, zda je CBD zakoupené v lékárně profesionálně vyrobené a zda obsahuje to, co je uvedeno na obalu. Společnost GW přinesla do této slibné sloučeniny vědecké poznatky a výrobu na farmaceutické úrovni.

Naštěstí se zdá, že CBD je stejně jako THC dobře snášeno; pokud vím, nebyly zaznamenány žádné případy smrtelného předávkování CBD.

Pokud se rozhodnete pěstovat vlastní rostliny konopí, vždy si kupujte kvalitní a čerstvá semena konopí. Můžete se podívat na semena od Nukaseeds.

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[elemental-mezizivly-filmyonline]

Sledujte ― Elemental (Mezi živly) Film Online CZ A Zdarma

Sledujte Elemental (Mezi živly) Filmy Online CZ (2023) Stáhnout Celý Film Online Zdarma Titulky, Cz Dabing v HD.

Elemental (Mezi živly) online cz zdarma? Zjistěte, kde můžete sledovat obsah online z nabídky 7 služeb.

Kde Sledovat Elemental (Mezi živly) Filmy Online Zdarma:

► Klikněte zde pro shlédnutí filmu Elemental (Mezi živly) - Online zdarma v HD

Kde sledovat Elemental (Mezi živly)a?

několik způsobů, jak sledovat film Elemental (Mezi živly) online v USA Můžete použít streamovací službu, jako je Netflix, Hulu nebo Amazon Prime Video. Film si také můžete vypůjčit nebo zakoupit na iTunes nebo Google Play. sledujte jej na vyžádání nebo ve streamovací aplikaci dostupné na vašem televizoru nebo streamovacím zařízení, pokud máte kabel.

Co je to film Elemental (Mezi živly)?

Elemental (v některých zemích s podtitulem Forces of Nature ) je americký počítačově animovaný romantický komediálně-dramatický film z roku 2023 produkovaný Walt Disney Pictures a Pixar Animation Studios a distribuovaný Walt Disney Studios Motion Pictures . Režíroval Peter Sohn a produkoval Denise Ream, napsali ho Sohn, John Hoberg, Kat Likkel a Brenda Hsueh, [a] s Pete Docterem , který slouží jako výkonný producent. Celkově 27. celovečerní film produkovaný studiem , ve filmu hrají hlasy Leah Lewis , Mamoudou Athie ,Ronnie del Carmen , Shila Ommi, Wendi McLendon-Covey a Catherine O'Hara . Příběh odehrávající se ve světě obývaném antropomorfními prvky přírody sleduje živel ohně Ember Lumen (Lewis) a vodní živel Wade Ripple (Athie), kteří se setkají a zamilují se poté, co je Wade přivolán nehodou instalatéra v samoobsluze vlastněné Emberin otec, Bernie (Del Carmen).

Po vydání The Good Dinosaur (2015) začal Sohn pracovat na projektu. Navrhl koncept pro Pixar, aby vyvinul Elemental založený na myšlence, zda se oheň a voda mohou někdy spojit nebo ne . Elemental čerpá inspiraci ze Sohnova mládí, vyrůstajícího jako syn přistěhovalců v New Yorku v 70. letech 20. století, přičemž zdůrazňuje výraznou kulturní a etnickou rozmanitost města, zatímco příběh je inspirován romantickými filmy jako Hádej, kdo přijde na večeři (1967 ) , Moonstruck ( 1987) a Amélie (2001). Pro účely výzkumu strávil produkční tým mnoho hodin sledováním prohlídek města na YouTubejako Benátky a Amsterdam pro inspiraci. Animační nástroje byly použity k návrhu vizuálních efektů a vzhledu každé postavy, zejména Ember a Wade. Produkce na Elemental trvala sedm let, a to jak ve studiu, tak u filmařů doma, přičemž příběh se dotvářel na dálku. Thomas Newman složil a dirigoval původní hudbu k filmu, což znamená jeho čtvrtou spolupráci s Pixarem po Hledá se Nemo (2003), WALL-E (2008) a Hledá se Dory (2016). S rozpočtem 200 milionů dolarů jde o jeden z nejdražších animovaných filmů, které kdy byly natočeny.

Kdy vyjde film Elemental (Mezi živly)?

Leah Lewis jako Ember Lumen, houževnatý, bystrý ohnivý živel, který pracuje v rodinném obchodě ve Fire Town, ale má problémy ovládat svou výbušnou povahu. Pokud by na ni spadla voda, byla by uhašena, proto používá deštník, aby se hlídala. Tvůrci filmu uvedli, že pro Ember je zásadní, aby byla „spolehlivá a sympatická, nikoli děsivá a děsivá“. [5] Lewis byla vybrána kvůli její roli ve filmu The Half of It (2020). [6] Clara Lin Ding jako Little Kid Ember [7] Reagan To jako Big Kid Ember [7] Mamoudou Athie jako Wade Ripple, živel vody, který pracuje jako městský inspektor žijící v Element City. Co se týče jeho hustoty a pohybu, Wade je mnohem těžší a jeho tělo je tekutější a zvlněnější než tělo Ember. Tvůrci filmu uvedli, že Wade je „velmi emotivní a pláče při smekání klobouku“. [5] Athie založil svůj výkon na své vlastní schopnosti plakat. [6] Ronnie del Carmen jako Bernie Lumen, Emberin otec, Cinderin manžel a majitel jejich rodinného obchodu se smíšeným zbožím ve Fire Town, který plánuje odejít do důchodu, aby umožnil jeho dceři provozovat večerku. [8] [9] K vodním živlům je nedůvěřivý. [10] Shila Ommi jako Cinder Lumen, Emberina matka a Bernieho žena, která je také nedůvěřivá k vodním živlům. [10] Wendi McLendon-Covey jako Gale Cumulus, vzdušný živel s velkou osobností a Wadeův zaměstnavatel. [11] Její příjmení není zahrnuto v titulcích filmu, [7] ale je zmíněno ve filmu Fern Grouchwood. Catherine O'Hara jako ovdovělá matka Brook Ripple, Wade, Alan a Lake a Haroldova sestra, která je k Ember v luxusním činžovním domě velmi vstřícná. [11] Mason Wertheimer jako Clod, mladý, pouličně chytrý zemský element, který je zamilovaný do Ember. [11] Wertheimer debutoval celovečerním filmem po mockumentární sérii podcastů Past My Bedtime (2022). [12] [13] Ronobir Lahiri jako Harold, Brookův bratr a Wade a Alanův strýc. [14] [7] Wilma Bonet jako Flarrietta, jedna ze zákaznic Krbu. [7] [14] Joe Pera jako Fern Grouchwood, přerostlý byrokrat zemského živlu, který pracuje na radnici. [15] Matt Yang King jako: Alan Ripple, Wadeův starší bratr, Lakeův nejstarší sourozenec a Eddyho manžel. [16] [14] Lutz, vášnivý hráč airballu, který hraje za Windbreakers na stadionu Cyclone. [7] zemní nůž [7] Jeff LaPensee jako zákazník Sparkler [7] Ben Morris jako úředník Wood Immigration Official. [7] Jeho jméno a titulky propagační kampaně filmu prozrazují, že se jmenuje CC Stump. [ vyžaduje citaci ] Jonathan Adams jako Flarry, jeden ze zákazníků v krbu. [7] Alex Kapp jako: Zákazník [7] Doručovatel [7] Pronajímatel Země [7] PL Brown jako vrátný [7] Ačkoli byli připočítáni jako „další hlasy“, ve filmu se objevují další členové Wadeovy rodiny, včetně:

Innocent Onanovie Ekakitie jako Marco a Polo Ripple, dva Wadeovi synovci. [17] Krysta Gonzales jako Eddy Ripple, Alanova manželka a švagrová Wadea a Lakea. Ava Kai Hauser jako Lake Ripple, nejmladší sourozenci Wade a Alan a milostný zájem Ghibli. Elemental byl známý tím, že představil první nebinární postavu Pixaru . [18] Maya Aoki Tuttle jako Ghibli, Lakeova přítelkyně. [14] Mezi další další hlasy ve filmu patří Dylan Buccieri, Assaf Cohen , Jessica DiCicco , Terri Douglas, Karen Huie, Arif S. Kinchen, Austin Madison , Cole Massie, Scott Menville , Alisha Mullally, Fred Tatasciore , Kari Wahlgren a Secunda Wood.

Kdo je obsazením filmu Elemental (Mezi živly)?

Elemental debutoval mimo soutěž jako závěrečný film na 76. filmovém festivalu v Cannes 27. května 2023 a ve Spojených státech byl uveden 16. června ve formátech RealD 3D , 4DX a Dolby Cinema . K dnešnímu dni vydělal 314 milionů dolarů. Film získal chválu od kritiků za svou animaci, ale jeho scénář byl považován za ohromující.

Kompletní údaje o filmu Elemental (Mezi živly)

Mezi živly USA Elemental (více) Animovaný / Dobrodružný / Komedie / Rodinný / Fantasy USA, 2023, 111 min Režie: Peter Sohn Scénář: John Hoberg, Kat Likkel, Brenda Hsueh Kamera: Jean-Claude Kalache Hudba: Thomas Newman Hrají: Mamoudou Athie, Leah Lewis, Wendi McLendon-Covey, Catherine O'Hara, Shila Ommi, Ronnie Del Carmen, Matthew Yang King

Elemental (Mezi živly) na Disney Plus?

Na Disney+ nejsou žádné stopy po Elemental (Mezi živly) Trail, důkaz, že House of Mouse nemá žádnou kontrolu nad celou franšízou! Disney+, domov pro tituly jako 'Star Wars', 'Marvel', 'Pixar', National GElemental (Mezi živly) graphic', ESPN, STAR a další, je k dispozici za roční předplatné 79,99 $ nebo měsíční poplatek 0,99 $. Pokud jste jen fanouškem některé z těchto značek, stojí za to se přihlásit do Disney+ a nemá ani reklamy.

Elemental (Mezi živly) na HBO Max?

Je nám líto, ale Elemental (Mezi živly) Way není na HBO Max k dispozici. Je tu spousta obsahu HBO Max za 14,99 $ měsíčně, toto předplatné je bez reklam a umožňuje vám přístup ke každému titulu v knihovně HBO Max. Streamovací platforma oznámila verzi podporovanou reklamou, která stojí mnohem méně za 9,99 $ měsíčně.

Elemental (Mezi živly) na Amazon VidElemental (Mezi živly)?

Bohužel, Elemental (Mezi živly) Path by Water není k dispozici ke streamování zdarma na Amazon Prime VidElemental (Mezi živly). Můžete si však vybrat i jiné pořady a filmy, které budete odtud sledovat, protože má širokou škálu pořadů a filmů, ze kterých si můžete vybrat za 14,99 $ měsíčně.

Elemental (Mezi živly) na Peacockovi?

Elemental (Mezi živly) Way nelze na Peacock v době psaní tohoto článku sledovat. Peacock nabízí předplatné, které stojí 4,99 $ měsíčně nebo 49,99 $ ročně u prémiového účtu. Stejně jako její jmenovec si streamovací platforma může hrát s venkovním obsahem zdarma, i když omezeně.

Elemental (Mezi živly) na Paramount Plus?

Elemental (Mezi živly) The Road to Water není na Paramount Plus. Paramount Plus nabízí správnou možnost předplatného: základní verze služby Paramount + Essential podporuje reklamu za 4,99 $ měsíčně a prémiový plán bez reklam za 9,99 $ měsíčně.

Kde mohu sledovat film Elemental (Mezi živly) zdarma?

Cinemov je webová stránka, která nabízí zdarma více než 20 000 streamovaných filmů všech žánrů zdarma. Když se přihlásíte, najdete neomezené množství HD filmů, obrovský katalog k procházení a vyhledávací panel, který vám umožní vyhledat všechny filmy, které chcete vidět.

Zajímá vás, jak legálně sledovat bezplatný streaming filmu Elemental (Mezi živly)? Pokud ano, budete rádi, že je to skutečně možné, protože v současnosti existuje v Itálii několik webových stránek, kde můžete zdarma sledovat filmy všech žánrů a dob. V některých případech se možná budete muset zaregistrovat prostřednictvím e-mailu nebo použít svůj online účet k přihlášení.

Řeknu vám podrobně, jak můžete pomocí nejpopulárnějších internetových stránek, online služeb a aplikací pro chytré telefony/tablety streamovat filmy zdarma. Cinemov je jedna z nejlepších stránek. Nabídka filmů sahá od nejnovějších filmů po klasiky z historie kinematografie, od amerických filmů po italské filmy, od hororů po komedie… zkrátka svoboda výběru, počet filmů je působivý. Samozřejmě to nenajdete, když půjdete do kina.

[pepikhipik]

Lesk a špína Spotify - Harakiri Czurakami

Internetové služby pro streamování hudby se v letech 2020 a 2021 staly pro mnohé umělce prakticky jediným způsobem, jak si udržet stabilní příjem a dostat svou tvorbu k lidem. Nejvíce hudebníkům vykročil vstříc portál Bandcamp, jehož provozovatelé se vždy během jednoho pátku měsíčně zcela zřekli podílu z nákupu alb a písní a veškeré výnosy z prodeje tak šly rovnou umělcům. Na opačné straně barikády se nacházelo Spotify, které tvůrcům nepomohlo vůbec nijak. Tedy pokud nepočítáme slova jeho spoluzakladatele Daniela Eka, který se nechal slyšet, že pokud umělci chtějí od švédské streamovací služby více peněz, tak by měli zkrátka vydávat více hudby… (viz zde) https://www.nme.com/news/music/spotify-ceo-says-its-not-enough-for-artists-to-release-albums-every-3-4-years-2719272

Internetové služby pro streamování hudby se v letech 2020 a 2021 staly pro mnohé umělce prakticky jediným způsobem, jak si udržet stabilní příjem a dostat svou tvorbu k lidem. Nejvíce hudebníkům vykročil vstříc portál Bandcamp, jehož provozovatelé se vždy během jednoho pátku měsíčně zcela zřekli podílu z nákupu alb a písní a veškeré výnosy z prodeje tak šly rovnou umělcům. Na opačné straně barikády se nacházelo Spotify, které tvůrcům nepomohlo vůbec nijak. Tedy pokud nepočítáme slova jeho spoluzakladatele Daniela Eka, který se nechal slyšet, že pokud umělci chtějí od švédské streamovací služby více peněz, tak by měli zkrátka vydávat více hudby… (viz zde https://www.nme.com/news/music/spotify-ceo-says-its-not-enough-for-artists-to-release-albums-every-3-4-years-2719272 )

Kartel hudebních vydavatelů

…Ek samozřejmě není úplně vedle. Podle dat z roku 2021 se na Spotify každý den nahrává více než 60 tisíc nových skladeb. Zaznamenat a vydat vlastní hudbu je dnes podstatně jednodušší než když předtím, což má ale za následek přehlcení nejen nabídky, ale i samotných posluchačů. Získat si něčí pozornost bylo vždy komplikované, ale udržet si ji je dnes téměř nemožné. Současní konzumenti navíc mnohdy nemají čas ani náladu pídit se po nových umělcích, natož sledovat, co kdo vydává, a tak se raději zcela oddávají streamovacím algoritmům a výběrovým playlistům.

Aby se se na nich hudebník ale ocitl, potřebuje a priori dostatečnou podporu labelu, zájem posluchačů a propagaci. Hudební průmysl je ovšem stejně elitářský a predátorský jako jakýkoliv jiný byznys a na vrchol se v něm dere jen horko těžko. Vezme-li navíc v úvahu, že ještě před dvaceti lety si na trhu konkurovala šestice největších vydavatelství (BMG, EMI, PolyGram, Universal Music Group, Sony Music a Warner Music Group), z níž dnes zbyla pouhá polovina (poslední tři jmenovaná), a máme tady něco, co pomalu zavání kartelem.

Temné stránce světa nahrávacích společností jsem se věnoval již v závěru loňského článku o historii hudebních nosičů, a proto nemohu popřít, že vše potenciálně špatné na Spotify do značné míry pouze reflektuje vady hudebního průmyslu jako takového. Přesto nám ale tento symptom mnohem rozsáhlejší choroby nabízí několik zajímavých poznatků o kybernetických podvodnících malého i nadnárodního charakteru, které bychom rozhodně neměli přehlížet. Toto je příběh o streamovacích farmách, botnetech, hackingu a neexistujících umělcích. Příběh Spotify.

Předchůdci streamování

O atmosféře kolem počátků hudebního streamingu jsem ve zkratce psal již ve výše zmiňovaném článku, avšak nyní budu hovořit trochu konkrétněji. Po přechodu na kompaktní disky a počítačem zpracovatelné hudební formáty jako WAV, AIFF a MP3 už vůbec nic nebránilo tomu, aby se alba a skladby mohly v nepozměněné podobě vydat do postupně se rozšiřujícího kyberprostoru. Sdílení a posílání hudby nebylo nikdy předtím tak jednoduché. Přepalování CéDéček bylo ovšem pouhou špičkou ledovce. V roce 1999 došlo ke spuštění hudební služby Napster, jež uživatelům umožňovala ve formátu MP3 sdílet, kopírovat a stahovat písně i celé desky. Napster v době největší popularity navštěvovalo až 80 milionů uživatelů z celého světa, nicméně reakce hudebního průmyslu na sebe nenechala dlouho čekat.

Vedle žalob ze strany bezpočtu nahrávacích společností se hudební služba dostala také pod palbu umělců jako Metallica, Dr. Dre či Madonna, jejichž nové skladby někdo na internet nahrál ještě před oficiálním vydáním. Přestože členové kapel Radiohead a Limp Bizkit nebo rapper Chuck D ze skupiny Public Enemy poukazovali na to, že podle výzkumů „piráti hudby“ za fyzická alba utrácí více než ostatní, Metallica požadovala finanční náhradu jak od společnosti Napster, tak od více než tří set tisíc uživatelů, kteří jejich skladby sdíleli online. Americká metalová kapela, která se poprvé dostala do povědomí v osmdesátých letech díky rozmnožování svých demokazet mezi fanoušky, tak v očích mnohých nesmírně klesla, ale nakonec stejně dosáhla svého.

Služba Napster musela v roce 2001 ukončit činnost, ale na jejím místě se vyrojily desítky dalších jako LimeWire nebo BitTorrent. O dva roky později spustila společnost Apple Inc. internetový obchod iTunes Music Store, v němž si vlastníci produktů firmy mohli vůbec poprvé písně ve formátu MP3 kupovat. Na tento model časem navázal i portál Bandcamp, který se ale řadí spíše mezi více undergroundové hráče na poli hudebního streamingu, stejně jako byli svého času weby MySpace či Soundcloud, jež jako jedny z vůbec prvních nechávaly umělce sdílet vlastní hudbu s posluchači, kteří si ji mohli bez omezení a zdarma pouštět.

Gigant, kterému se nic nevyrovná

Zatím ale nikdo nenabízel kompromis pro nahrávací společnosti a tvůrce, jež chtěli z internetového přehrávání dostávat podíl, a uživatele, kteří byli ochotni za úplatu tuto službu využít. Tehdy na scénu přišli Daniel Ek a Martin Lorentzon, duo Švédů, jež si uvědomovalo, že internet pro hudební průmysl představuje budoucnost, kterou se chtě nechtě musí ubrat, pokud si chce uchovat svůj punc a pozlátko. V roce 2006 tak založili společnost Spotify (blend anglických slov „spot“ a „identify), jež o dva roky později rozjela vlastní zcela legální službu pro streamování hudby. Aplikace zpočátku operovala formou sdílení souborů na podobném principu jako BitTorrent, ale od roku 2014 začal užívat model server-klient.

Spotify nabízí celou plejádu služeb, které se ovšem mohou lišit podle toho, jestli jste platící uživatel. V nabídce naleznete nepřeberné množství singlů, EPs, alb, playlistů a podcastů. Pokud zdarma užíváte webovou nebo počítačovou aplikaci, pak máte omezený počet přeskočení skladeb a také musíte po odehrání určitého počtu písní vyslechnout reklamu. Na mobilní verzi si nicméně ani nemůžete vybrat, jakou skladbu chcete přesně poslouchat, a jste odkázaní pouze na náhodné přehrávání. Uživatelé Spotify Premium se za poplatek, který nyní v průměru činí kolem 150 korun měsíčně, nemusí nikterak omezovat a mohou si navíc audio stáhnout do zařízení a poslouchat offline.

Existují dva způsoby, jak si uměle navýšit počet streamů. První jsou tzv. streamovací farmy neboli sestavy desítek, někdy stovek zařízení (většinou chytrých mobilních telefonů), které následně dnem i nocí přehrávají vybrané skladby přes uměle vytvořené neplatící účty.

Spotify je dnes druhou nejužívanější aplikací pro streamování hudby a podcastů. Podle dat z konce března 2021 ji každý měsíc navštěvuje 356 milionů uživatelů a z toho 158 milionů za ni platí. Služba obsahuje přes 78 milionů skladeb od 3 milionů interpretů, 2,6 milionů podcastů a 4 miliardy playlistů (viz zde https://newsroom.spotify.com/company-info/ ). Financování probíhá tím způsobem, že po uplynutí kvartálu Spotify sesbírá veškeré peníze získané od platících uživatelů a z reklam, vezme si svůj 30% podíl a zbytek rozdělí podle počtu streamů jako tantiémy pro umělce (tedy většinou nahrávací společnosti, jež umělce zastupuje). Jako jeden stream (jeden poslech písně) se počítá přehrání alespoň 30 sekund z písně. Čím více streamů, tím více peněz hudebník dostane – tak by to alespoň mělo teoreticky fungovat. V praxi ale naneštěstí narážíme na potíže…

Hodnota umění?

Spotify samozřejmě není jediná služba pro streamování hudby na světě. Přestože stran počtu posluchačů a streamů drtivě předhání většinu konkurence, relativně početnou uživatelskou základnu si drží i Apple Music, TIDAL, Amazon Music, Rhapsody, Google Play Music, Deezer či Xbox Music. Oproti Švédům nabízí jednotlivé platformy uživatelům určité výhody, nicméně jednu věc mají prakticky všechny společnou – v průměru platí umělcům lépe než Spotify. Nebývalo tomu přitom tak vždy. Ještě v roce 2014 činila cena za Spotify stream v přepočtu průměrně deset haléřů, ale v roce 2020 činila tato částka již pouhých sedm haléřů. Toto zjištění je poněkud tristní, uvážíme-li, že švédská streamovací služba má v porovnání s některými jinými více než desetkrát tolik posluchačů a streamů. Proč tedy od ní interpreti dostávají v průměru rok od roku méně a méně peněz?

Plejáda streamovacích služeb

Když Ek a Lorentzon platformu zakládali, oba byli milionáři, kteří podle vlastních slov pouze chtěli začít nový projekt, jenž by je opravdu bavil. Uvědomovali si, že streamování hudby pro ně nejspíš nebude vyloženě výnosné, ale netrápilo je to. Během spravování Spotify údajně nikdy příliš nehleděli na zisk, ba spíše na celkový růst společnosti a spokojenost investorů. To vše se pak projevuje i na tom, jak švédská služba rozděluje tantiémy.

Podle zprávy z druhého kvartálu roku 2020 má 1,4 % nejposlouchanějších umělců na kontě 90 % všech streamů na platformě. Zbylých 10 % si tedy drží ostatních 98,6 % interpretů, což by z podstaty věci ničemu nevadilo, kdyby Spotify opravdu vyplácelo peníze na základě počtu streamů, jako to dělá například vůbec největší streamovací služba YouTube se svým YouTube Premium, kde mají uživatelé jistotu, že se jejich předplatné rozdělí pouze mezi těmi, které opravdu poslouchají a sledují. Spotify ale místo toho odměňuje na základě toho, kolik procent streamů z celkového počtu na platformě náleželo umělci.

Pokud tedy v rámci druhého kvartálu společnost vyplatila na tantiémách v přepočtu celkem 27 miliard korun, oněch 98,6 % umělců (2 957 000) si musí mezi sebou rozdělit pouhou desetinu z této částky. V průměru to tak vychází na něco málo přes 900 korun na kvartál, a tudíž přibližně 300 korun na měsíc pro jednoho interpreta. A to ani nebereme v potaz náklady na nahrání, produkci, vydání a propagaci hudby či peníze, které se musí investovat, abyste se na Spotify vůbec ocitli, nebo nepochybné propastné rozdíly mezi hudebníky, co vydělají sotva několik haléřů, a těmi, kteří si i navzdory tomu všemu díky streamování slušně přivydělávají. Ovšem ale i o některých z nich je nutné něco zmínit…

Umělé navyšování streamů

Možná jste někdy na začátku pandemie slyšeli, že svého oblíbeného umělce v těchto těžkých časech nejlépe podpoříte, když budete jeho hudbu streamovat i přes noc, zatímco budete spát. Ač se to může zdát jako zvláštní, tak podobné taktiky jsou obzvláště na Spotify zcela běžné. Švédská streamovací služba je pro ně přímo stvořená, protože nejenže od uživatelů nevyžaduje dvoufázové ověření (pokud nejste přihlášení přes Facebook), ale dokonce se ani netají tím, jakým způsobem streamování probíhá. Většina ostatních platforem navíc pro započítání streamů bere v potaz jen omezený počet přehrání skladby za den, kdežto na Spotify můžete za předpokladu, že si nepouštíte stejnou věc pořád dokola, přičítat streamy po třiceti sekundách prakticky donekonečna. To všechno nicméně ze služby činí ráj pro podvodníky z řad ať už hackerů nebo dokonce i velkých hudebních vydavatelství.

Existují dva způsoby, jak si uměle navýšit počet streamů. První jsou tzv. streamovací farmy neboli sestavy desítek, někdy stovek zařízení (většinou chytrých mobilních telefonů), které následně dnem i nocí přehrávají vybrané skladby přes uměle vytvořené neplatící účty. Tato metoda je ale poněkud nákladná, časově náročná, a navíc vyžaduje volný prostor. Z toho důvodu mnozí raději využívají tzv. botnety čili automatické internetové roboty, které streamují z několika profilů najednou. Jejich výhodou je, že mnohdy zneužívají už existující uživatelské účty. Na dark webu se prodávají přihlašovací údaje k nepřebernému množství profilů, k nimž hackeři získávají přístup buď nabouráváním online databází nebo phishingem.

Jakmile mají podvodníci streamovací farmu nebo hacknuté účty, tak už je to jednoduché. Buď spojí síly s již fungujícím hudebníkem, nebo si založí vlastní umělecký profil (případně několik), nahrají na něj hrstku narychlo uplácaných skladeb a začnou rýžovat. Děje se to častěji, než byste si mysleli. V roce 2017 takto připravili neznámí Bulhaři švédskou streamovací službu v přepočtu o více než 20 milionů korun (viz zde https://tech.instory.cz/275-mazani-bulhari-obrali-spotify-temer-o-milion-dolaru-neporusili-pritom-jediny-paragraf.html ). Spotify se sice pokouší s farmami a botnety bojovat tím, že průběžně promazává skladby a streamy, které by mohly souviset s podvodnou činností, nicméně fakt, že platforma za několik let stále nesvolila k žádným opatřením, jež by umělému navyšování předešla nebo jej alespoň zásadně omezila, vypovídá o tom, že možná ani nechce, aby tento problém zmizel.

Ekovi s Lorentzonem záleží jen na tom, aby čísla rostla, což se děje. Ať už je zdrojem streamů cokoliv, Spotify svých 30 % obdrží vždy. Jediný, koho podvodníci ochuzují, jsou umělci, kterým se tak snižuje procentuální podíl na streamech. A rozhodně se nejedná jen o pár drobných. Magazín ( https://www.rollingstone.com/pro/features/fake-streams-indie-labels-spotify-tidal-846641/ ) Rolling Stone odhaduje, že falešné streamy připraví interprety ročně v přepočtu až o 6 miliard korun. Tuto ztrátu nicméně pociťují především malí umělci a nezávislá vydavatelství, protože věřte, nebo ne, velké ryby hudebního průmyslu si s v porovnání drobnými streamovacími podvodníčky nemají vůbec co vyčítat.

Podvody v nejvyšších kruzích

V roce 2014 nahrála indie funková kapela Vulfpeck na Spotify album Sleepify. Deska obsahovala deset půlminutových skladeb neobsahujících nic než ticho. Skupina své fanoušky nabádala, aby si Sleepify přehrávali dnem i nocí, aby pak mohla z tantiém zaplatit náklady na koncertní turné. Švédská streamovací služba sice nad činem kapely zprvu vyjádřila pobavení, ale album stejně nakonec do měsíce smazala. O šest let později zveřejnil Justin Bieber na sociálních sítích příspěvek, v němž své posluchače prosil, aby stejně intenzivně (a pokud zrovna nežili ve Spojených státech, tak klidně za pomoci VPN) streamovali jeho nový singl „Yummy“, aby se na žebříčcích amerických hitparád vyšplhal na první místo. Reakce od Spotify? Žádná. Že by to nějak souviselo s tím, že si Vulfpeck vydávají věci sami a v malém, zatímco Bieber je jedním z nejprodávanějších zpěváků pod Universal Music Group, a tím pádem svými čísly prospěje jak vydavatelskému, tak streamovacímu korporátu?

Tím to ovšem zdaleka nekončí. Sice neexistují žádné přímé důkazy, jež by potvrdily, že nahrávací společnosti zneužívají farem a botnetů, ale nemalé množství neoficiálních nálezů svědčí o opaku. V roce 2019 vydal rapper French Montana singl „Writing on the Wall“, z něhož se pro nezájem posluchačů zpočátku stal úplný propadák. Uplynula ovšem nějaká doba a skladba se začala zničehonic drát to popředí hitparád na Spotify. Ve stejný okamžik si shodou okolností bezpočet lidí na Twitteru stěžoval, že někdo hacknul jejich účet na švédské streamovací platformě a stále dokola pouštěl právě tuto píseň. Za zmínku také stojí, že se singlu tehdy dařilo jen a pouze na Spotify.

Ve stejném roce německý DJ a producent Jon Sine nahrál na YouTube video, v němž názorně ukázal, jak to vypadá, když přes váš účet někdo chce streamovat botnetem. V tomto případě ovšem hacker nenechal přehrávat vlastní falešnou hudbu, nýbrž výhradně alba od losangeleského rappera YG. A jak nasvědčuje článek od The New York Times, Sine nebyl zdaleka jediný, komu ze Spotify znenadání začaly hrát písně od populárního amerického hudebníka. Nelze nicméně tvrdit, že by v těchto machinacích měli prsty samotní interpreti. Za vším stojí pravděpodobně někdo z jejich manažerského týmu, zatímco samotný umělec o celé záležitosti nemusí mít ani ponětí.

Třešnička na dortu

Z veškerých dosavadních odhalení se může zdát, že Spotify představuje pouze nedokonalou platformu, která je pouhou obětí nejrůznějších podvodů, v nejhorším možná nečinný spolupachatel předních hudebních nakladatelství. V roce 2017 ale vyšlo najevo, že se švédská streamovací služba podílí na těch samých praktikách, proti nimž zdráhavě bojuje. Ukázalo se, že mnohé z jejích nejoblíbenějších instrumentálních studijních playlistů, jež poskládali dohromady přímo administrátoři Spotify, zahrnuje převážně jen samé neexistující švédské umělce (viz zde https://www.netimperative.com/2017/07/13/spotify-accused-filling-playlists-fake-artists-save-royalties/ ).

Většina skladeb z těchto playlistů pocházela z dílny nahrávací společnosti Epidemic Sound, která se zaměřuje na vytváření hudby pro bezplatné využití. Navzdory tomu ovšem autoři těchto skladeb údajně i tak dostávají tantiémy a pouze se o ně napůl dělí se společností. Nutno ale podotknout, že částečným vlastníkem Epidemic Sound je firma Creandum, jeden z prvních investorů do Spotify (viz zde https://www.musicbusinessworldwide.com/why-spotifys-fake-artists-problem-is-an-epidemic-literally/ ). O to zajímavěji pak působí pravidla švédské streamovací služby, v nichž jasně stojí, že si umělci ani jejich vydavatelství nemohou zaplatit za to, aby je platforma umístila do oficiálních playlistů (viz zde https://artists.spotify.com/blog/behind-the-playlists-your-questions-answered-by-our-playlist-editors ). Je ovšem nad slunce jasné, že s dvojím metrem si Spotify rozhodně hlavu nedělá.

Streamování hudby znamenalo revoluci a v mnoha ohledech i záchranu pro hudební průmysl. V konečném důsledku nicméně také přispělo k obohacení těch v čele a ochuzení všech ostatních. K podvodům samo sebou může docházet i na ostatních streamovacích službách, nicméně Spotify jak vidno podobné chování buď nepřímo toleruje, nebo dokonce rovnou podporuje. Nabízí se otázka, zdali je současný systém o moc lepší než nelegální stahování hudby, kdy docházelo okrádání jen jednotlivých interpretů. Když si totiž nyní někdo na Spotify uměle navýší streamy, okrádá tím úplně všechny – tedy až na samotnou švédskou platformu, jež na tom nepokrytě vydělává.

Autor: Petr Uram

Zdroj: https://www.hrkr.cz/lesk-a-spina-spotify/

[tridniblog]

Ony ty anime holky mají možná něco dosebe

aneb čím se vaše děti zabývají tentokrát

Každý jsme se již s videohrami nějak setkaly, ovšem to neznamená, že máme nejnovější zprávy o každé z nich. V této recenzi bych vám ráda představila hru, kterou si kratím čas nejen já, ale is spousta lidí napříč světem.

Genshin Impact je populární akční hra na hrdiny, kterou v říjnu 2020 vydala čínská společnost HoYoVerse. Pro řečenou popularitu je několik zřejmých důvodů. Výrazně pomohlo období karantény, kdy hráčům umožnila únik z ponuré reality do světa plného barev a fantasy prvků.

Pro mnoho lidí je nejdůležitější to, že hra je zdarma. To samozřejmě vývojáři dohání jinde, konkrétně herní měnou. Tu sice můžete získat i bez použití peněženky, ale koupě je předsi jenom jednodušší. Můžete ji využít pro získaní zbraní nebo hratelných postav do svého týmu. Víme, že spoustu lidí do hry investuje, protože se jedná o druhou nejvýdělečnější hru roku 2022, kdy hra společnosti vydělala 1,25 miliard dolarů.

Dalším faktorem je diverzita hry, protože opravdu má něco pro každého, třeba a budující mód podobný The Sims. Následující odstavce vám popíší části mně nejmilejší.

Příběh

První, co hráč zakusí, je příběh hry. Úvodní scéna nám představí dvojčata, Lumine a Aether, bojující proti v té chvíli neznámé entitě. Mezi těmito dvěma si má hráč vybrat reprezentanta, tzn. která z postav se bude ukazovat v cutscénách a jestli bude v dialogu hráč zmiňován jako on, nebo ona. Tuto postavu potom hráč pojmenuje a druhé z dvojčat se bude objevovat pod jedním ze jmen, která jsem zmínila, jako jeden z hlavních záporáků.

Po tomto úvodu se postava probudí na pláži v Mondstatu, jednom ze sedmi států na světadílu zvaném Teyvat na nám neznámé planetě bez svého sourozence. Zde potká společníka Paimona, který s ní zůstává po zbytek hry. Co se týče mechaniky, Paimon se objeví vždy, když hráč otevře hlavní menu, což nám ukazuje, jak má být Paimon pro postavu důležitý.

Po zbytek hry jde hlavně o hledání ztraceného sourozence. Na cestě se jí povede několik hrdinských skutků jako vyléčení draka či poražení mořského draka. Také potká spoustu osobností, jako například bohy, kteří nad jednotlivými státy vládnou, nebo hudebníky, kuchaře, členy starověkých, vymřelých i nevymřelých ras a národností a podobně.

Během tohoto dobrodružství je ovšem odkryta temná historie a tajemství, která by svět, který teprve poznáváme, mohla zničit. Některá nezní tak šíleně, avšak jiná se mohla ze začátku zdát jen konspiračními teoriemi, ale s časem přibývá důkazů a i důvěry v lidi, kteří je šíří.

Celý příběh je poměrně komplikovaný a vzhledem k tomu, že hra stále dostává aktualizace, nedopsaný, ale je neuvěřitelně pohlcující a vřele doporučuji ho zažít pro sebe. Člověk si jednotlivé postavy, které mají každá svoje unikátní osobnosti, mnohdykrát zamiluje a těší se na jejich další výstup.

Boj

Hra má svůj vlastní bojový systém, který je postaven hlavně na reakcích sedmi živlů (každý z nich odpovídající jednomu státu). Tyto živly se dají hrubě popsat jako vítr, kamení, elektřina, rostliny, voda, oheň a led. Každá postava jeden ze živlů ovládá, takže hráč může svůj tým postavit okolo různých reakcí.

Postavy také ovládají jeden z pěti typů zbraní: meč, luk, katalyzátor, oštěp a něco, co se dá přeložit jen jako větší meč. Katalyzátor a luk jsou spíše zbraně na dálku (katalyzátor by se dal považovat za všestranný), zbylé tři se potom hodí spíše na boj nablízko.

Díky těmto okolnostem si každý může postavit tým, který mu přinese užitek a zábavu.

Svět

Poslední část hry , kterou bych zmínila, je svět, ve kterém se odehrává. Jedná se o jednu graficky nejkrásnějších her, co znám, se spoustou prostorů s až tajemným půvabem. Spousta míst nám pomáhá pochopit příběhy, které už známe, nebo má svůj vlastní příběh, který můžete odhalit pomocí svého okolí nebo pomocí poznámek a deníků, které jsou po světě rozptýlené.

Mapa je vypracovaná na povrchu i pod ním. Jednoduše se dá přepínat mezi jednotlivými částmi světa. Navíc nabízí užitečné ikony zvýrazňující podstatná místa, jako herní bosse či obchody, s možností přidat si vlastní.

Brána Věčného Trápení (Možná brána do Khaenri’ahe), podzemí Sumeru

Já bych hru doporučila každému. Jak jsem již zmínila, hra má spoustu různých prvků a způsobů, jak si zážitek přizpůsobit ke svojí libosti. Jediný problém je s často nudnými dialogy , které způsobují zdlouhavost questů a hra je potom časově náročná na dokončení.

Rapprichová