Poslední půlhodinu jsem strávila přidáváním pride vlaječek na postavy vytvořené v Heroforge. Když už je ten červen.
Pár vzorků pod perexem.
Amanda - bisexuální
Claudia - aromantická
Durgrim -mlm
Oli - nebinární
Perla - genderfluidní
1 note
·
View note
Heroes of Might and Magic
Heroes of Might and Magic
View On WordPress
0 notes
Zbožňuju, jak postavy v knížkách dokážou z jednoho pohledu do očí přečíst celou charakteristiku postavy a detailní rozpis emocionálního stavu. Taky veškeré niterní tužby, pokud ta druhá postava je milostný potenciál.
Já nepoznám ani barvu očí. Jak to sakra dělaj?
94 notes
·
View notes
Havel šel rybařit a ulovil si ženu? (Je velmi naštvaná)
Postavy patří @natythefanatic, umí výborně vařit, co se designu postav týče, běžte ji podpořit! 🗣️
Havel went fishing and got himself a wife.
Ocs belong to @natythefanatic, she really can cook them right! Go support her. 🗣️
19 notes
·
View notes
Přemýšlel jsem.
V literatuře je běžné, že příběh má začátek (první dojem), děj a nějaký dopad nebo ponaučení. Dokončený příběh má všechny tyto tři věci, a dokud je nemá, není dokončený.
Poslední dobou jsem ale přemýšlel o příbězích, které nejsou dokončené – nebo nejsou dokončené zatím. Myslím tím například knihu Mag od J. Kerouaca, která nikdy nebyla dokončena, protože Kerouac zemřel. Ale myslím tím také rozkoukané seriály, knihy uprostřed odložené a vrácené do knihovny. Je jedno, v jaké formě konzumujeme nedokončené příběhy, existují v našich životech, ať si jich vážíme nebo ne.
Bylo by tedy možné vytvořit příběh bez konce? Příběh, který nemá ponaučení, nemá závěrečnou myšlenku? Který nemá naplnění? Nebyl by to o to lepší obraz skutečného života, když to neskončí, jak bychom si přáli, protože to konce nemá nikdy dosáhnout?
Co dává příběhu konec? Je to rozřešení konfliktu? Úleva od něj? Konec vnímáme jako neoddělitelnou část příběhu – nebyl by vyprávěn, kdyby někde nekončil. Proč by se s tím někdo sral, kdyby tím nechtěl něco vyjádřit? Připadá mi ale, že je lepší se na nějaký závěr příběhu dívat jako na jeho vlastnost spíše než součást. Deus ex machina dává příběhu vlastnosti, které mu nepatří, zatímco rozřešení detektivky byla vlastnost skrytá, kterou příběh v sobě hledal. Jak by ale vypadal příběh bez vlastnosti závěru?
Jsme zvyklí hledat v textech jejich význam a porozumět jim. Arthur Rimbaud sice zemřel sám a umělecky vyčerpaný, ale jeho básně zůstaly s námi a pomohly vystavět celý nový směr, způsob, kterému říkáme francouzská dekadence. Jeho osobní deník, kdyby jej psal každý den až do smrti, by působil jako cesta, která skončila smrtí muže a posmrtným nanebevstoupením jeho básní. I v tak zoufalém díle bychom nalezli význam.
Když se ale podívám na svůj život, nemá pro mě konce. Kdybych si já psal každý den deník, náhle bezdůvodně přestal a nadále žil, co by byl význam tohoto deníku? Jaké ponaučení bychom si z něj mohli vzít? Byl by to nenaplněný osud několika stránek, ale nic, co bychom mohli nazývat příběhem – protože mu chybí konec. Nic neuzavřel, nic nezodpověděl.
Byl by to experiment a lidem by se nelíbil. O důvod víc do něj dát vše!
14 notes
·
View notes
> konečně ukážeš někomu kus svýho psaní
> "to je self-insert, že jo?"
:|
13 notes
·
View notes
rodina je základ státu, bratři
ano, toto považuju za dílo mýho života. ano, myslím si, že jsem neuvěřitelně vtipnej. ano, tu knihu asi nikdy nedopíšu, ale prostě musím nakreslit, no, tohle. mám z toho hrozně bláznivou praštěnou náladu hihi
55 notes
·
View notes