#myslivec

[se-no1976]

[madamcrimson]

Aww ^^

Also, nejzábavnější uquiz, který mě potkal.

[ecoamerica]

Watch the 2024 American Climate Leadership Awards for High School Students now: https://youtu.be/5C-bb9PoRLc

The recording is now available on ecoAmerica's YouTube channel for viewers to be inspired by student climate leaders! Join Aishah-Nyeta Brown & Jerome Foster II and be inspired by student climate leaders as we recognize the High School Student finalists. Watch now to find out which student received the $25,000 grand prize and top recognition!

[dalsimoravskyblog]

ŠTRAMÁCI/ANDY: Vyřazovací kolo

Skupina 3 (do turnaje postupují 4 osobnosti)

Jiřina Šejbalová | Ladislav Pešek | Gustav Nezval

Ita Rina | Ly Corelli | Adina Mandlová

Propaganda pod perexem!

Jiřina Šejbalová (1905–1981)

Velmi unikátní šmrnc, mohla by mě zadupat do země a ještě bych jí za to poděkovala.

Ladislav Pešek (1906–1986)

někteří z nás nezapomněli na Ladislava Peška jako sexy nerda, můj blorbo ze starých československých filmů, poor little meow meow

Gustav Nezval (1907–1998)

Černý myslivec že staré babičky. Taky bych zahodila škapulíř, který mě měl proti němu chránit. Další filmy: Jarčin profesor, Děvčata z Beskyd

Ita Rina (1907–1979)

narazila jsem na ni náhodou a nebyla to Češka, ale mjsím ji prostě nominovat

Ly Corelli (1909–?)

řekla jsem svýmu kamarádovi, ať někoho hezkýho nominuje a on nominoval herečku, o které jsem v životě neslyšela. Vlastním jménem Martha Maria Szalonek, kdoví, jaký jazykem vůbec mluvila, ale narodila se v Opavě a hrála ve třech československých filmech, tak asi cajk. Ale jestli se dostane z vyřazovacího kola, tak budu hodně překvapená. A hezká jakože je, to zas jo.

Adina Mandlová (1910–1991)

zatím bez propagandy :(

[je-to-slusny-clovek]

Uhmm, proč ten myslivec/Krakonoš v té nové pohádce mluví takhle jemně a potichu. (Ne že bych si stěžovala to vůbec právě naopak)

[darksideoftheshipps]

/info: tento článek byl začat psán 27.12.2023 a dokončen byl 14.2.2024 (ano, byla, jsem a budu líná kůže) hodně prokrastinuju/

Zdravím mí drazí přátelé. Rok s rokem se nám sešel a na ČT 1 opět dávali Daddyho Krakonoše. (26.12.2023)

Samozřejmě se dívala, celá naše rodina.

Sranda však je, že já a moje paní sestra @non-human-feelings

shipujeme strašně moc lodí a tak se tomu nevyhlo ani Krakonošovo tajemství. To znamená, že kdykoliv ti tři Adam, Krakonoš a Jiráček, byli spolu ve scéně (ať už dohromady, nebo odděleně) vždy jsme se na sebe potutelně podívaly, abychom si daly vědět, že myslíme na to samé.

A teď slyšte, slyšte.

Teď vám sem vložím několik svých a sestřiných headcanons které nám leží v hlavě:

Jiráček spolu s Adamem a Krakonošem měli být cottage, polyamorous husbands. S tím že by žili s Krakonošem napůl v jeho hájence a napůl v chatce po Lidušce (vysvětlím v dalším bodu). Tam by čas trávil hlavně Pravoslav, když by potřeboval být sám a mít klid ke psaní dalších, svých knih. Nebo si jednuše odpočinout od těch dvou. O to víc, pokud by Adam s Janem chtěli provozovat nějaké to fyzické intimno. U toho Pravoslav úplně být nepotřebuje.

Liduška by si svou rodinu nastěhovala k sobě do zámku a časem by si našla manželku. S tou by adoptovaly nějaké to mimčo ze sirotčince a žili by jako jedna velká, šťastná rodina.

Adam, Jan a Pravoslav by byli strejdové.

Liduščinu manželku si představuju jako Marušku ze Dvanácti měsíčků

Krakonoš bere Lidušku, jako svou dceru a je velice overprotective. Takže ještě předtím než Liduška oznámí, kdo ukradl její srdce, Krakonoš o Liduščině nápadnici už ví všechno.

Maruška je myslivec 🤌🏻a to Krakonošovi imponuje. Nemá proto námitek (ne že by na nich záleželo) když Liduška všechny tři pozve na svatbu.

Jan po dlouhá léta neměl nikoho s kým by mohl být ve fyzickém kontaktu. A tak je hodně touch starved. A ačkoliv to nikdy nedává najevo, je strašně vděčný Adamovi za sebemenší dotek či pohlazení.

Co se týče Jiráčka. Spousta z vás by si řekla, že se musí cítit jako páté kolo u vozu, ale není tomu tak. Od Jana a od Adama se mu dostává dost pozornosti a lásky, jen v jiné podobě než si prokazují oni dva.

×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

Tohle je už spíše nastínění na povídku než pouhopouhý headcanon

Postupem času začne Krakonošovi docházet, že jeho dvě spřízněné duše nebudou žít navždy. A tak se rozhodne najít posledního lesního ducha, který by jim mohl pomoci s jejich situací. Ale kde se skrývá dřímající duch, to ani sám Krakonoš neví. Myslel si, že všichni zmizeli a on je posledním zde na zemi. Ale čím více přemýšlel nad jejich bezútěšnou situací, začnou se mu zjevovat vize a sny, které ho přesvědčí o opaku. Ještě jeden tu je a pomůže jim. Naděje umírá poslední.

(chci jen říct, že bych to nedržela úplně jako pohádkový příběh)

Nevím jaká by byla přesně zápletka, nad tím jsem nepřemýšlela tolik, jelikož to nenapíšu. Dlouhá léta jsem nic dlouhého nenapsala. Tady naděje už umřela :')

Vím jen že...

Duch jim sdělí, že on je tu pouze jako náhradník, kdyby se něco stalo s Janem. Prakticky se mu nic stát nemůže, ale nikdo nikdy neví.

Jan původně ani nevěděl o co konkrétně žádá. Ano, žádá o pomoc, ale jakou?

Duch jim sdělí jediné řešení na jejich situací a to, že je ochoten dát svojí sílu. Ale jenom jednomu z nich a učinit ho tak duchem lesa spolu s Janem.

Pravoslav se jím ale stát nechce, a chce dožít svůj lidský život se vším všudy. Chce ho dožít se svými nejbližšími.

Tedy problém s tím kdo dostane duchovo sílu není, ale tady nastává další háček.

Do roka a do dne musí Adam zemřít Janovo rukou. Tím získá sílu pozůstalého ducha. Avšak není jisté jestli Adam přijme duchovo energii. Přijme ji jen pouze v případě, že je dobrým člověkem.

Krakonoš má spoustu výtek, že to nedává smysl. Duch mu ale v klidu sdělí, že pokud nadále nemá zájem o tuto možnost, mohou odejít a on upadne zpátky do hlubokého spánku.

Krakonoš chce odejít. Rozhodnut, že za to riziko, to vůbec nestojí. Že by nakonec přišel o oba dva. A o jednoho dříve, než by musel.

Adam ho ale zastaví, s tím že to chce podstoupit. Že budou mít celý rok.

Janovi ani Pravoslavovi, se to vůbec nelíbí. Ale respektují Adamovo rozhodnutí.

Adam má strach. Pochybuje že by byl dobrým člověkem, ale pokud je tu nějaká možnost strávení věčnosti s Janem, chce to riziko podstoupit.

Dohodnou se tedy s duchem lesa. Ten poté zmizí. Že za rok se opět sejdou na stejném místě.

Určitě k tomu ještě něco vymyslím. Ale strašně ráda bych slyšela i vaše nápady. ❤️

Je pravda, že vidím přímo před očima scénu, kde Jan musí usmrtit Adama.

Let me tell you more:

Nejdříve se o to Jan pokusí nožem. To je hlavně Adamův nápad, jelikož chce umřít v náruči svého drahého. Ale Jan nebude schopný tento čin vykonat. Emočně to nezvládne. A tak ho Adam za ruku dovede ke srázu. Mladší muž si stoupne zády k propasti velice blízko k okraji. Jana chytne za předloktí a tím druhého muže přinutí udělat to samé i jemu. "Takhle to bude lepší. Stačí jen, když do mě strčíš." Adam se smutně pousměje.

"Lepší? Adame, co když to nevyjde?" Mladší ucítí jak v jeho milenci narůstá panika a tak si ho přitáhne blíže k sobě. Jednou rukou pustí jeho předloktí a přitáhne si jej za zátylek do něžného polibku. Polibek je plný smutku a vroucího přání, aby se ještě mohl opakovat. Jan je vyvedený z míry a toho Adam využije. Začne pomalu couvat do té doby dokud necítí půdu jen do půli chodidel. V tu chvíli promluví. "Ale vyjde, Jane." Pohladí jej po strnulé tváři a usměje se. "A teď mě strč."

Okay, možná ještě něco připíšu. Chci tu hodně komentářů, mi drazí. :))))))))

(Asi vás budu vydírat. Ano.)

Je to celkem shit. Ale po dlouhé době jsem něco sesmolila a i když to není plnohodnotná povídka, tak mám ze sebe radost. :))))

[sladkenajazyku]

Správné významy slov

miliarda - příjemný Jaroslav milion - lev mně (z francouzštiny) ministr - trpaslík motovidlo - vesničan v autě myslivec  - vědec

[ecoamerica]

Watch the American Climate Leadership Awards 2024 now: https://youtu.be/bWiW4Rp8vF0?feature=shared

The American Climate Leadership Awards 2024 broadcast recording is now available on ecoAmerica's YouTube channel for viewers to be inspired by active climate leaders. Watch to find out which finalist received the $50,000 grand prize! Hosted by Vanessa Hauc and featuring Bill McKibben and Katharine Hayhoe!

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 19 - 30km

Dnes je toho hodně co vyprávět. Vydávám se zpátky do Znojma, kde navážu a pustím se do NP Podyjí, které za městem hned začíná. Naplánoval jsem si teď dost štreky, tak vyrážím hodně brzo, ať to stihnu. Po 11. přijíždím do Znojma a hned se dám do díla. Cesta vede po břehu řeky Dyje krásně lesem, takže mě neohrožuje polední slunce. Docela změna od minula. Sice si ťukám na čelo, že jsem zapomněl repelent, ale nedá se nic dělat, budu to muset dát bez něj. Po cestě přeskakuji kořeny a kameny a sem šťastný. Už žádná placka. 

Cesta mě po pár kilometrech hodí do lesa a šup nahoru na vyhlídky. Tady se to jmenuje Sealsfieldův kámen, podle básníka a rodáka z Popic, Charlese Sealsfielda. Kdo ho nezná, tak se stydí. 

Je tu ale školní výlet, takže tu děti posedávají kolem celé vyhlídky. Nějak se protáhnu a dělám alespoň nějakou fotku. Přes zarostlý břeh toho ale stejně není vidět úplně tolik. Rychle pokračuji dál, ať nemusím jít s výletem. Podle značek je to dost nebezpečná cesta, kde můžou padat kočárky, což může být dost nepříjemné.

Sestoupím dolů zase k vodě. Podél řeky dojdu až k bývalému mlýnu Papírna. Jsem v oblasti, která se jmenuje “devět mlýnů” a tenhle je asi nejzachovalejší. Zbyly jen zdi a uvnitř je posezeni. Vypadá to tu hezky.

Oblepím si patu, dám si sváču a jdu dál. Paní jede zamnou na kole a jede asi tak o jeden kilometr za hodinu víc, než já. Za chvíli se zastaví a čeká až dojdu. Ukazuje přede mě do trávy na cestě. Užovka stromová. “Já tady vždycky jedu pomalu, abych nějakou nepřejela,” praví. Tak se nad ní rozplýváme a udělám ji jedno foto do archívu. 

Stezka jde národním parkem fakt křížem, krážem, ať si ho užijeme. U Gruberova mlýna je auto správy Podyjí a na půdě mlýna je pán co se tu stará o včelstvo. Jen tam nakouknu, takže si mě možná ani nevšiml.

Přes lávku, kde je krásný pohled na celý tok, pokračuji do lesa, kde mě čeká další neočekávaný příběh. Mezi rozcestím Lipinské cesty a přístřeškem u Milíře potkávám srnku. Vždycky ale přirozeně berou roha a tahle leží v odvodňovacím příkopu a nic nedělá. Nevypadá dobře. Dýchá, kouká ale čumák má opřený o stěnu příkopu a vypadá to, že dodělává. Zkusím se přiblížit a v dobrém ji svou přítomností vyplašit. To se ale neděje, tak hned volám na správu národního parku a pani mi říká, že tam pošle myslivce. Problém je v tom, že neví kam. Při určování polohy vypadl signál a pani mi rozumí asi každé páté slovo. Dohodneme se, že napíšu zprávu. Takže běžím na signal a posílám mail. S tím, že ať mi napíší jak to dopadlo. Jsem z toho špatnej a smutnej (update: po dvou dnech mi přišel mail, že druhý den šel myslivec na popisované místo, ale srnku tam nenašel. Takže buď ji picnul a mě napsali že dobrý, nebo to prostě dobře dopadlo a zmátořila se a utekla.) 

Dál se dostanu lesem k Žlebskému rybníku a studánce, která není pitelná. Žádná v NP nesplňovala podmínky, což se mi trochu nehodí, ale civilizaci snad nějakou cestou potkám.

Na dalším rozcestí se mám možnost rozhodnout, jestli si zajdu k zřícenině Nového Hrádku. Mam feeling a ten mě nezradil. Nechce se mi tam, ale prý tam má být vyhlídka, tak to hecnu. Nejsem tak naštvaný, jako dvě skupinky, co se diví že mají v 5 zavřeno. Ale teda štve mě, že to je zavřený i s tou vyhlídkou. Zacházka na nic, není vidět ani hrádek ani výhled. Začínají mě bolet nohy a tak špačkuju, že jsem si tak zašel. 

Kus jdu lesem a pak seběhnu dolu na betonku, která vede do vesnice Lukov. Vypadá to tu docela k světu, ale tři hospody a ani jedna otevřená. “Prý se lidem nechce dělat,” říká pán, kterého jsem poprosil o doplnění vody a on mi ochotně vyhověl.

Odpočívám tu na návsi a asi v půl 7 vyrážím dál. Nohy mě bolí i přes nové vložky, ale musím to dát. Za vesnicí už to jde jen přes louky a to mě drtí. Pán co tu obrací trávu mi říká: “Kde setmíte? Tady šel taky jednou takové, že prej jde z Aše do Jablunkova. No a já jdu z Jablunkova do Aše,” odpovídám a oba se z plna hrdla zasmějeme. 

Když kousnu tu dlouhou louku, tak se zase dostanu do lesa, které jsou tu fakt pěkné, tak jsem rád. Vylezu na betonce a o kilák dál je přístřešek Na Keplech, kde budu spát. Při západu slunce si volám s Olinkou a za chvíli jdu upadnout i já, usnu ještě dřív než si stačím dopsat zážitky z dneška. 

[borisjelinek]

Kramflek

Tento 409,1 m n. m. vysoký zalesněný ostroh nad řekou Úpou, jenž obdržel své pojmenování od toho, že svým tvarem připomínal lidem podpatek střevíce, se nachází na pomezí katastrů Havlovic a Lhoty za Červeným Kostelcem, přičemž hranici obou obcí tvoří nejen řeka Úpa, ale též údolíčko mezi Vízmburkem a Kramflekem, které se nazývá „Potůčky“. Jeho středem protéká bezejmenný pravostranný přítok Úpy, který je zásobován množstvím zdejších pramenů. U silného pramene pod cestou k Vízmburku se na havlovickém katastru nachází měřící stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Potok ústí do řeky Úpy v místě, které je nazýváno jako „Na Přelízce“. Tento název vznikl od toho, že zde býval dříve říční brod. Dodejme ještě, že přes Potůčky vede nejkratší cesta do Červeného Kostelce, kterou dříve chodili místní na vlak.

Jako je zajímavá jeho krajina s různými přírodními zákoutími, tak je originální rovněž jeho geologická struktura. Podél výše jmenovaného potůčku nalezneme holocénní nivní sedimenty, východně od řeky Úpy jsou spodněpermské červené pískovce, jež přecházejí ve svrchněpermské dolomitické pískovce, arkózy, arkózovité pískovce, místy i slepence s hlízami a polohami dolomitu, polohy prachovojílovitých pískovců. Ty se pak mění na kaolinické křemenné pískovce a arkózovité pískovce ze spodního triasu. Nad nimi je pak pásmo cenomanských křemenných, jílovitých a glaukonitických pískovců, dále pak turonských písčitých slínovců až spongilitických jílovců, místy silicifikovaných (opuky), na nichž pak najdeme směrem k Červenému Kostelci nezpevněné pleistocénní spraše a sprašové hlíny.

Kopec Kramflek, jenž je v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 zaznamenán jako "Na kramfleku" (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA238018400), býval od nepaměti využíván jako panský les (zaznamenán již v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783; viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c063), o který přišel rod Schaumburg-Lippe až v roce 1945. Pouze drobné části náležely lhoteckým hospodářům. Zmínku o něm nalezneme rovněž v knize „Humor našeho kraje“ od Karla Pleskače z roku 1929, a to v povídce „Zázrak“: „...- Nepleťte do takových babských povídaček Pánaboha! - máchnul rukou mlynář. - Sedněte si a posuďte! (Myslivec si usedl.) Znám tak trochu Písmo ještě ze školy. V Písmě je psáno: „Máte-li víry třebas i jen za malinké takové zrnko a řeknete hoře, aby slezla do moře, tedy sleze okamžitě, na první vaše přikázání“. - Jste-li tedy tak veliké víry, řekněte v Havlovicích kopci Kramfleku, aby slezl do řeky. Sám uvidíte, že nic nesleze, všechno zůstane pěkně na svém místě. Z toho seznáte, že lidé nedělají, ani nemohou dělati zázraky. Rovněž není žádných strašidel. Lidé se přestrašují sami...“

Od předem jmenovaných dob se zde příliš nezměnilo, pokud nepočítáme několik katastrof, které postihly zdejší les v rámci staletí, i když jejich následky byly vždy postupně zahlazeny. Za zmínku stojí pouze to, že se tu od 2. poloviny 19. století postupně zvětšovaly výměry smrkových monokultur a pod kopcem začaly od počátku 70. let 20. století vznikat rekreační chaty. Nesmíme též opomenout to, že od přelomu 19. a 20. století se stal Kramflek jedním z turistických cílů, což lze dohledat v řadě různých publikací a průvodců, např. v knize "Letovisko Červený Kostelec. Střed kraje Mistra Jiráska (průvodce)" od Josefa Hurdálka z roku 1933, kdy již zde bylo nějakou dobu zřízeno turistické značení.

Dnes kolem kopce vede zelená a modrá turistická trasa, jež se kříží na rozcestí „Pod Kramflekem“. Od roku 2011 se nachází pod Kramflekem trasa naučné stezky „Po stopách erbu zlatého třmene“, která začíná v České Skalici a končí na Vízmburku. V roce 2014 byla ve stráni pod Kramflekem umístěna navíc informační tabule naučné stezky „Významné stromy obce Havlovice“, která se týká zdejších staletých modřínů, jejichž obvod kmene se pohybuje mezi 200-250 cm a výška dosahuje 35 m. Více na: http://www.havlovice.cz/kultura-a-turistika/vyznamne-stromy.

Pohled ke Kramfleku, v popředí dům čp. 143

[depog]

myslivec teda jsem

[se-no1976]

Polecam rzeźbione podkładki, pod oręż dzika 🌿🐗 Odcień bejcy, ciemny orzech.

Handgeschnitztes Keilerbrett 🌿🐗

Ich empfehle 👌

[tescont]

Stará alba

Procházet stará rodinná alba je zvláštní. Začínáte s černobílými fotkami lidí, které jste nikdy neviděli, a nikdy je neviděl ani ten člověk, který vám je ukazuje. Různé pozdravy z měst, kde jste nikdy nebyli, lidé, ze kterých zbývá už jen jeden nepohodlný obrázek v naškrobených svátečních šatech. Občas se mezi nimi objeví člověk, kterého jste se už naučili poznat: to je brácha pradědečka, který udělal tohle, tady tohle bude ta rodina, se kterou jsme měli společně hrob.

S přibývající barvou přibývají vzpomínky. Tohle je můj děda, kterého jsem nikdy nepoznala. Tady ty psy znám. Tři stránky fotek rodiny, která emigrovala. Tři fotky stejné chaty, vždycky jen s jiným autem.

Pak přijdou lidé, které už opravdu znáte. Fotky ze svatby rodičů, je jich stejně, jako všech ostatních fotek ze všech svateb v celém albu. Přibývají rodinné větve, najednou je tam i druhá babička. Děti ze stejné generace.

A najednou je tam fotka, na které jste sami.

Člověk si to uvědomí, protože... jaké jiné dítě by drželi vaši rodiče tou dobou? To už ale to staré album dojde, a vy otevřete další, kde se opakují pořád ti samí lidé.

Jedno z těch dětí jste vy. Vy to víte. Album to ví. Dítě na obrázku ne.

Je zvláštní, ten okamžik, kdy vám dojde: Tohle jsem já. Ne jenom Člověk na tomhle obrázku jsem byl já, když mi bylo pět. Ne, už jste to vy, už se poznáváte. Už tam je dost z vás.

Mám takovou fotku, vlastně jsem v těch albech našla jen jednu. Za spoustou roztomilých holčiček ve více či méně padnoucích šatečkách, s buclatými úsměvy, se kterými mám společnou jen barvu očí (je vážně jedinečná a už i vlasy mi tu rádoby černou vzdávají), je najednou album fotek z Krkonoš.

Jsou to poslední fotky, než se tátovi definitivně rozbil starý foťák. Už ani slepit ho leukoplastí nepomohlo (a že tam byla asi tři roky zcela funkční). Je to krajina, u většiny fotek dokážu říct, co na nich je. A na jedné jsem já. Vybavená mikinou a dvojí vrstvou kraťasů (vyráželi jsme na celodenní výlet asi ve čtyři ráno, byla zima, jedny pak šly dolů) se s dlouhými vlasy koukám pod nohy, v ruce vlastní foťák. Milion věcí na mně vypadá jinak. Je to z doby, kdy jsem si myslela, jak je jeden blond proužek ve vlasech cool a nenápadně ukazuje moji kolejní příslušnost, kdy jsem ještě nevěděla, že ty vlasy mi delší už nenarostou, když jsme s tátou chodili ještě stejně rychle. Ale... už jsem to byla já.

Nevím jenom, co to bylo za rok.

Procházet stará alba je zvláštní. Tátovi je sedmdesát. Většinu z těch lidí jsem nikdy nepotkala. Ale naučila jsem se je poznávat. Stejně jako dítě, které jednou budu já.

[leona-florianova]

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není.

( Cinderella from Three Wishes for Cinderella is the best Cinderella there is.. And im not saying it just because I am Czech.)

[bookwormwinnetou]

Worst thing about dating an american: having to explain what a myslivec is about once a year

[xiadz]

song rec: černý myslivec by mortal cabinet (iirc this is some side project of the guy from master's hammer; the video is kinda messed up but the song is very catchy imo)

couldn’t listen all the way through | not my thing | it’s okay | >kinda catchy< | ok i really like this | downloading immediately | already in my library I’m into it haha, the video is indeed fucky but it’s still pretty good. This feels like one of those songs if I listen to more it’ll just be stuck in my head for a month straight tbh

[smejicisebestie]

Chcete slevu?

Bilboart gallery Ústí nad Labem

Billboardy v prostorách školy se zaměřují na komerční koláže uspůsobené k podnícení nákupu. Motivy, které byli vybrány z aktuálních letáků z cca. posledních dvou měsíců, dává dohromady rodiny, výrobků a lidí….

Vycházeli jsme z materiálů, které své poselství orientují na jednotlivé týdny. Představili jsme si svět, kde je všechno v pořádku. Zjistili jsme ale že svět už nebude jako dřív, bude jiný. Věci nelze vrátit zpět, jediné co bude stejné jsme my, lidi.

Photo: Jáchym Myslivec

[bogkeep]

klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není

i may not get your american christmas movie memes about elf practice or whatever, but i get crossdressing crossbow cinderella and no, i don't want to trade