#mutacism

[fredborges98]

Os últimos dias de um ícone: Edith Piaf

Gerascofobia refere-se ao pânico e medo do envelhecimento.

Segundo a Fundação MUTAC, datada de 2022, 68% dos franceses temem envelhecer.

Uma das principais causas desse medo? Declínio e vulnerabilidade física, e junto a ela social, emocional e espiritual, essa última parece ser recorrente as pessoas só lembrarem quando estão próximas a a morte.

Quem nunca entrou em pânico ao ver um fio de cabelo branco ou uma pequena ruga crescendo no canto dos olhos? Muitas vezes ligada ao medo de morrer (ou tanatofobia), a gerascofobia ocorre quando o medo de ver o tempo passar se torna obsessivo.

Categorizada na família dos transtornos de ansiedade, a gerascofobia vem acompanhada de grande preocupação, problemas de sono, perda de autoconfiança e até transtornos alimentares.

Este foi particularmente o caso de um menino mexicano de quatorze anos, que, em 2015, foi diagnosticado como o terceiro caso na história. Desenvolvido a partir dos onze anos, o medo do adolescente o levou a adotar comportamentos perigosos para retardar um processo que, no entanto, era natural.

Embora se trate de um caso extremo, o medo de envelhecer ainda faz parte do quotidiano de um grande número de franceses que, segundo um barômetro da Fundação MUTAC de 2022, correm 13% de risco e consideram a velhice uma doença. “Tem gente que vai simplesmente observar a passagem do tempo, o que vai lhe causar sofrimento. Depois tem quem entra em quase TOC( Transtorno Obsessivo Compulsivo), mecanismos de verificação (por exemplo, usar cremes, observar-se no espelho…). implementar comportamentos excessivos, banhar-se na ilusão de controle sobre a passagem do tempo”, explica Johanna Rozenblum, psicóloga clínica em Paris. “Uma busca muito difícil porque é vã, não podemos parar o tempo”, acrescenta o especialista da Medisite.

Tanatofobia

O termo tanatofobia deriva de Thanatos, a personificação da morte na mitologia grega. Sigmund Freud levantou a hipótese de que as pessoas expressam o medo da morte como um disfarce para uma fonte mais profunda de preocupação. Ele afirmou que o inconsciente não lida com a passagem do tempo ou com negações, que não calculam quanto tempo resta na vida. Partindo do pressuposto de que as pessoas não acreditam nas suas próprias mortes, Freud especulou que não era a morte que as pessoas temiam. Ele postulou que não se teme a morte em si, porque nunca morreu. Ele suspeitava que os medos relacionados à morte decorrem de conflitos infantis não resolvidos.

A tanatofobia não é apenas ansiedade de morte, mas pode significar um medo intenso e sentimentos de pavor geral em relação ao pensamento sobre a morte. Geralmente está relacionado à morte pessoal.A ansiedade da morte pode significar medo da morte, medo de morrer, medo de ficar sozinho, medo do processo de morrer, etc. Continua havendo uma confusão sobre se a ansiedade da morte e um medo da própria morte ou um medo do processo de morrer.

Aqueles que caminham em direção à morte passarão por uma série de etapas. No livro On Death and Dying (1969), de Kubhler-Ross, ela descreve esses estágios assim:1°- Negação de que a morte está por vir, 2° - Sentimentos de ressentimento em relação àqueles que ainda viverão, 3°- Barganha com a ideia de morrer, sentir-se deprimido devido à morte ser inevitável,4° - E finalmente, aceitação.

Os últimos dias de um ícone: Édith Piaf e sua busca incessante de vencer a morte pela vida ou pelo amor.

Tempo de Leitura: 10' 24"

Tempo do Vídeo: 50' 37"

Por: Fred Borges

Numa entrevista cedida em Janeiro e publicada em fevereiro de 1960, edição de nº 59 do Music-Hall( MH), destaco algumas perguntas e as respostas dadas por Édith Piaf( EP) :

MH- Se você não pudesse mais cantar, o que faria?

EP- Não viveria!

MH - Você ( detestava ser tratada por senhora) tem medo da morte?

EP- Menos do que da solidão!

MH- Como gostaria de viver?

EP - Sem dormir, rodeado de amigos fiéis.

MH - Quem são seus amigos mais fiéis?

EP - Meus verdadeiros amigos são, todos eles, fiéis.

MH-Qual é sua mais bela lembrança, como profissional?

EP- Todos os segundos em que a cortina se levanta.

MH- E como mulher? O primeiro beijo.

MH- Como explica o milagre de sua voz?

EP- Eu amo a canção!

MH- Ama a noite?

EP- Sim - com muitas luzes!

MH- E a aurora?

EP - Sim, com um piano e amigos.

MH- Você ama a vida?

EP- Sim, sim, sim!!!!!

MH- Qual é seu lema?

EP- AMAR!

Viver 47 anos é pouco? Depende. Muito e pouco é um conceito parcial, parcialmente objetivo e ao mesmo tempo subjetivo. O tempo traz dentro, e em várias conjunturas, contextos, econômicos, sociais, históricos, culturais, políticos, antropológicos uma relatividade. Da física à metafísica, das reações químicas,do universo, da nanotecnologia à tecnologia espacial, dos computadores normais ao computador quântico. Certo que a biografia de Édith Piaf,"la chanteuse", foi vivida com tamanha intensidade,profundidade, densidade, entrega que não podemos dizer que viveu pouco ou muito,ela simplesmente viveu e vive até hoje nas nossas memórias.

A vida de Édith Giovanna Gassion não foi fácil desde a infância: o pai foi comandar uma batalha durante a Primeira Guerra Mundial e a mãe a entregou aos avós. Mas a avó não queria cuidar da neta e colocava vinho diluído ao invés de leite em sua mamadeira para que a pequena Édith não incomodasse e isso já seria o prenúncio de sua causa morte. Quando o pai veio ver sua filha e viu uma criança fraca e que sequer havia sido banhada todo esse tempo, pegou o bebê e o levou para a Normandia, no noroeste da França.

Felizmente, sua avó por parte de pai era muito amável e cuidava da neta de todas as formas possíveis, mas havia um detalhe: a nova tutora dirigia um bordel, e a criança também precisava viver lá. Somente quando Édith chegou ao novo lugar soube-se que a menina estava completamente cega. A “cuidadora” anterior não havia notado (ou não quis notar) que ela tinha ceratite, condição em que há uma inflamação nas córneas, o que pode levar à cegueira. Todos ajudaram a cuidar da pequena, e quando já não havia nenhuma esperança, as trabalhadoras do bordel se uniram para ajudá-la financeiramente. Três anos depois, ocorreu um milagre: a criança recuperou a visão. Desde então, Édith levava em torno do pescoço uma medalha com a imagem de Santa Teresa (para quem pediram ajuda para a sua saúde) e uma cruz.

A vida começou a melhorar gradualmente e chegou o momento de ir à escola, mas os pais dos estudantes eram contra o fato de que uma criança que vivia em um bordel estudasse com seus filhos. Por isso Édith precisou deixar a escola.

Seu pai a levou para Paris, mas tinha outras 8 crianças para alimentar, e tudo o que podia fazer para ajudá-la era levá-la com ele aos espetáculos de rua com os quais se ganhava a vida. Com a chegada da menina, as contribuições cresceram: as pessoas não podiam deixar de se emocionar com a pequena garota maltrapilha, mas de uma voz surpreendentemente potente. Essa foi sua primeira experiência em atuar para o público.

Aos 14 anos, Édith Piaf começou a viver de forma independente e alugou um quarto. A cantora principiante começou a frequentar os lugares mais decadentes de Paris. Pouco agraciada, magra, com maquiagem vulgar e roupa de cores brilhantes mal cuidadas, sua aparência não causava a melhor impressão no público. Mas quando começava a cantar, as pessoas ficavam arrepiadas.

Aos 16 anos, Édith conheceu Louis Dupont, dono de uma loja, e os dois rapidamente desenvolveram simpatia mútua. Louis tentou encontrar um bom trabalho para sua amada e convencê-la de que era hora de terminar de trabalhar nas ruas. Mas a obstinada Édith se manteve firme. Um ano mais tarde, o casal apaixonado teve uma filha chamada Marcelle. Mas nem esse acontecimento fez a jovem mãe mudar de trabalho. Louis levou sua filha, com a esperança de que Édith despertasse o instinto materno que a fizesse voltar com eles. Ela voltou 2 anos depois, quando Marcelle contraiu meningite. A criança foi levada ao hospital, mas não foi possível salvá-la.

Aos 20 anos, Édith ainda cantava nas ruas com calçados gastos. Uma vez, depois da interpretação de uma de suas canções, Louis Leplée, o proprietário do cabaré Le Gerny’s, situado próximo aos Campos Elíseos, notou a cantora e a ofereceu um trabalho. A nova diva, um verdadeiro diamante na coleção de Leplée, exigia um polimento apropriado: ele precisou mostrar a ela boas maneiras, como trabalhar com acompanhamento musical e explicá-la o quanto é importante para uma artista ter boa aparência, entre outros ensinamentos necessários. Leplée também lhe deu um novo nome: “La Môme Piaf” (apelido que significava pardalzinho). O vestido preto, que se transformou em sua roupa mais conhecida, também apareceu graças a Leplée.

Os cartazes com o nome de La Môme Piaf atraíram a atenção de todos, e o sucesso não demorou a chegar: o público se apaixonou pela cantora desde suas primeiras aparições nos palcos. Um pouco mais tarde, Louis organizou para ela uma atuação em um grande concerto no circo “Medrano”, junto com várias celebridades francesas, e uma pequena amostra chegou à rádio. Desde então, os ouvintes começaram a ligar constantemente e exigir que colocassem a “Môme Piaf”.

O sucesso impressionante foi seguido por um colapso: Leplée levou um tiro e a cantora estava na lista de suspeitos, porque seu nome estava no testamento. Os jornalistas não deixaram passar a oportunidade de criar uma verdadeira sensação, colocando seus fãs contra ela. Mesmo sem provas e sem que sua culpa se confirmasse, as pessoas interrompiam os espetáculos de Édith Piaf deliberadamente.

Depois desse episódio obscuro, era necessário restaurar a imagem, e Piaf pediu ajuda ao poeta Raymond Asso, com quem estava romanticamente envolvida. Ele corrigiu levemente a trajetória que havia sido criada por Leplée: sugeriu que ela mudasse seu nome artístico para Édith Piaf, limitou o círculo social da cantora (excluiu quem podia manchar sua reputação) e escreveu para a artista canções que tratavam sobre a sua história. Raymond também conseguiu organizar um espetáculo no auditório mais famoso de Paris e na manhã seguinte a imprensa escreveu: “Ontem, nos palcos do ABC, na França nasceu uma grande cantora”.

Édith Piaf falando com um prisioneiro de guerra em um hospital durante uma turnê pela Alemanha,

em 1944.

Novos ataques contra ela começaram durante a Segunda Guerra Mundial. Desde 1940, Piaf atuou em clubes noturnos e bordeis, que eram visitados pelos oficiais alemães. A cantora foi convidada a fazer uma turnê por Berlim, e aceitou. As pessoas a consideraram como uma traidora da pátria por cooperar com os alemães e exigiram proibir suas atuações na rádio.

Mas poucos sabiam que Édith não ia a Alemanha para buscar a aprovação dos alemães. Depois dos concertos para os prisioneiros de guerra, a cantora pedia para tirar fotos “de recordação” e, de volta a Paris, passava as imagens a uma oficina subterrânea, onde o rosto de cada prisioneiro era separado, ampliado e depois colado em uma identificação falsa. Depois de um tempo, Édith Piaf voltava para um concerto e distribuía os documentos disfarçados de autógrafos. Os prisioneiros apenas deveriam esperar o momento certo e fugir. Foi assim que ela conseguiu salvar 120 pessoas.

Na vida de Édith Piaf passaram muitos homens, mas Charles Aznavour tinha um lugar especial em seu coração. Eles se conheceram depois do final da Segunda Guerra Mundial em um clube de Paris. A cantora não tinha medo de se aproximar de um homem primeiro, e depois de ter visto Charles, o convidou para dançar. Mas ele sabia como deveriam se comportar os verdadeiros cavalheiros e, depois de lembrar que ela era a mulher, a convidou para dançar como retribuição.

Pouco depois de se conhecerem, Édith ofereceu a Charles e seu amigo Henri-Pierre Roché que fizessem um concerto com ela nos Estados Unidos. Nesse momento, Aznavour e Roché estavam sem trabalho, e lhes custou muito conseguir o dinheiro para o voo. Mas, já nos Estados Unidos, a cantora começou um novo romance, cancelou todos seus concertos e voou com seu amante de volta para Paris, aconselhando Aznavour e a Roché a tentarem a sorte no Canadá. A caminho deste país, os amigos não mencionavam a cantora com as palavras mais amáveis, mas ao final tiveram sorte e conseguiram ganhar uma boa quantia de dinheiro. Em um dos concertos, Roché se apaixonou por uma artista local e Aznavour teve de voltar a Paris sozinho.

Uma vez em casa, Charles queria se encontrar com a mulher que os havia deixado tão friamente em um país estrangeiro para mostrar a ela seu sucesso. Mas quando se viram, Piaf gargalhou ao ver a aparência de Aznavour: ele estava com uma jaqueta verde esmeralda e uma gravata larga com a imagem de uma mulher seminua. A cantora perguntou se o sucesso não havia alcançado Aznavour em um circo.

Mesmo que as palavras de Édith Piaf houvessem ferido o orgulho de Aznavour, ele sabia que não tinha ninguém em Paris: Roche havia ficado no Canadá e sua esposa havia pedido o divórcio. Rapidamente se mudou para a casa da cantora, e esse foi o começo de uma estranha amizade. Durante 8 anos, Aznavour cumpriu com todos os caprichos da estrela, fazendo tudo o que ela lhe pedia, e Piaf contava histórias sobre seus novos amantes. Durante muitos anos, os jornalistas tentaram averiguar se havia algo mais além da amizade entre os dois famosos cantores. Aznavour morreu em 1º de outubro de 2018, aos 94 anos, e conservou a lembrança de sua amiga durante toda a vida, afirmando que não houve relação romântica entre eles.

Sobre os romances da cantora, havia muitas lendas: a pequena mulher podia encantar qualquer homem. Piaf tinha uma regra: “Quando o amor esfria, é preciso aquecê-lo ou jogá-lo fora. Não é um produto que se armazena em um lugar fresco”, por isso, deixava seus amantes primeiro, assim que notasse que seus sentimentos estavam esfriando.

O grande amor de sua vida foi o famoso boxeador Marcel Cerdan. No momento em que a conheceu, Marcel tinha esposa e 3 filhos. Mas o esportista não resistiu a essa pequena mulher e se viu constantemente dividido entre a família oficial e a famosa amante. Piaf sentia que ele estava disposto a fazer qualquer coisa por ela, e sempre lhe pedia que a acompanhasse, quaisquer que fossem os lugares de seus concertos. Assim, em outubro de 1949, Piaf outra vez pediu a Cerdan que voasse para Nova York. O homem apaixonado deixou tudo e correu para ela, mas o avião caiu no oceano Atlântico. Os restos do boxeador foram identificados pelo relógio que a amante havia lhe dado. A morte de seu grande amor levou a cantora a um profundo choque, e logo à depressão. A saída que ela encontrou foram o trabalho, o álcool e a morfina.

Rapidamente, Piaf decidiu colocar fim à sua solidão e casou com o cantor Jacques Pills, mas o matrimônio decaiu rapidamente. E, logo, uma série de desgraças a esperavam: em um ano, junto com Aznavour, a cantora sobreviveu a 2 graves acidentes automobilísticos, fraturando o braço e as costelas. Os médicos tentaram aliviar sua dor com injeções de morfina, e Piaf voltou a consumir drogas, o que durou 4 anos.

Mas dois jovens compositores, Charles Dumont e Michel Vaucaire, que compuseram a canção que se tornou um êxito, “Non, je ne regrette rien”, conseguiram que ela voltasse ao trabalho.

O último homem na vida da lendária Édith Piaf foi o filho de imigrantes gregos Theophanis Lamboukas, que era 20 anos mais jovem que ela. Mas a cantora não lhe dava atenção e nesse momento já sabia que sofria de um câncer.

Piaf e Theophanis se casaram. A estrela cada vez mais frágil queria ajudar para que seu jovem marido se tornasse famoso, e pensou em um nome artístico para o cantor: Théo Sarapo. Mas os jornalistas que escreviam artigos maliciosos incansavelmente apenas viam em Theo um aproveitador. Mas ele amava sua esposa e cuidou dela até o último dia de sua vida. O casamento durou 11 meses. Theo morreu em um acidente 7 anos depois da morte de Piaf.

A famosa estrela da música francesa morreu em 10 de outubro de 1963, aos 47 anos, mas seu corpo foi transportado de Grasse a Paris em segredo, e sua morte foi anunciada oficialmente apenas no dia seguinte. Também um dia depois de sua morte, seu amigo Jean Cocteau morreu de um ataque no coração. A Igreja Católica se negou a se despedir de Piaf, a qualificando como pecaminosa, mas 40 mil pessoas pensavam de uma maneira diferente e foram se despedir de sua cantora favorita. Aznavour lembrava que, desde o fim da Segunda Guerra Mundial, o funeral de Piaf foi a única vez em que Paris parou, e que havia tantas flores que as pessoas precisavam caminhar por cima delas!

Gerascofobia ou Tanatofobia, nada importa, importa é amar a vida, as pessoas que devolvem em reciprocidade o amor e carinho que nós damos,continuo afirmando: Servir e Amar é o que fazemos de melhor portanto só se vive uma vez, portanto capriche em cada milésimo de segundo até o último segundo!

[destinydraco]

Číslo 10: JayVik ❤️🩵💜!!!

[strihorukamarysa]

POISON ME

w/ Tamara Spalajković

Vesnice v područí bažin a močálů byla znečištěna blízkým průmyslovým centrem přeměňující její základy v nadpřirozené prostředí, do kterého se zrcadlí mutace čtyř postav. Pod koly rozjetých kamionů, v pozadí celého příběhu se liminální prostory jako místa subverze (parkoviště, logistická centra, odpočívadla – oblast regenerace v nehostinném prostředí, izolovaná a odlišná od svého okolí), stávají imaginárním místem, kde hledáme útočiště před každodenním životem. Videoinstalace se zamýšlí nad likvidací nebezpečného odpadu, jakéhokoli podob obklopující nejen aktéry, ale i naši společnost. 

Angel / vampire / clown / villager - fantastická čtyřka (superheroes), čtyři roční období, čtyři jezdci apokalypsy, čtyři živly — čtyři aktéři celého zkonstruovaného příběhu nesoucí na ramenou břímě doby a nároky společnosti na plnohodnotný život. Co se stane když z nebe spadne na zem anděl? Musí podléhat nastoleným parametrům a nastavení společnosti, aby byl přijat? Slepě přizpůsobit své schopnosti pracovnímu nasazení a požadavkům rychlého vývoje? Mechanismy kapitalistického rázu se podepisují na chodu a tvarují schránky duší do stejných forem. I přes snahu nerůstu a hodnocení pracovních pozic se nemůžeme vyvléknout ze spárů systému. Zacyklenost a všudypřítomný nátlak. Děti vyrůstají, aby jednou byli dospělí a pracovali, vychovávali další generaci, která bude taktéž pracovat. Společenská tíha neodpouštějící selhání negarantuje úspěch, za kterým se podle škatulek máme hnát a na ten popud bezhlavě ženeme. Na vlnách pracovní morálky se dotýkáme prekarizace práce spojené s nejistotou a vidinou finančního ohodnocení seskládané z malých úvazků dávající nám falešnou naději stability. Problematika zahrnuje i námezdní práci, nutného přežití od mzdy ke mzdě.  Práce se stává nástrojem vykořisťování, před kterým neutečeme. Nalezneme východisko?

Je klid uprostřed ruchu. Krajina pokroucená, svým vzezřením nám připomíná, že to ticho nebude na dlouho. Pod vlivem transformace a zásadních změn nám pod rukou zaniká vesnice. Půda je kontaminovaná příměsí společenské soutěživosti a prolita neohleduplností doby. Bylo nutné se uživit a odliv obyvatel do měst byl radikální. Utichlo to, co žilo v obklopení hal a fabrik, kde život ztratil smysl pod nánosem pracovní vytíženosti. Klaun kráčí na hranicích apokalyptického příběhu, kdy překračuje vlastní rozpolcenost a dovoluje si chybovat. Je na čase si přiznat, že nás chyby posouvají, a že chybování je přirozenou součástí bytí. Bez validní sebereflexe trčíme na místě a balancujeme mezi dobrem a zlem. Kdy přetvářka nedovoluje autenticitu a zahání nás do kouta, odkud nacházíme cestu trnitou a plnou sebepřijetí. 

Jedna kapka předstírá budoucnost, ale když poteče z pusy modra tekutina, je už pozdě se zeptat co se to ze mě stalo? Upřednostňování potřeb technokratického chodu znehodnocuje naše těla jako kolaterální. Kdo nařídil vycházení jedovaté tekutiny? 

text: Radka Částková

[michalgavlas]

ÚVAHA ČTYŘ STÁ DEVADESÁTÁ DEVÁTÁ – VZPOMÍNKY

Život člověka plyne, někdy rychleji jindy pomaleji. Období neklidu jsou střídána klidnějšími dobami. Život se pomalu naplňuje a spěje ke svému konci. Co zbývá člověku po prožitém životě? Možná kus poctivé práce, pokračování života v potomcích, ale především vzpomínky na všechno to dobré a zlé co prožil.

Říká se, že by člověk měl žít, jako kdyby měl zemřít zítra a mít plány na dalších sto let. To je pěkný, optimistický přístup k životu, ale z hlediska většiny stárnoucích lidí biologicky nemožný. Postupné chátrání organismu je nezastavitelné a naše vědomí, tak aby nás trochu potěšilo, nám vybavuje většinou příjemné vzpomínky z našeho života.

Jsou to často vzpomínky z dávného mládí obsahující nepodstatné okolnosti a detaily, na které bychom si vědomě vůbec nevzpomněli. Tyto vzpomínky nám nekontrolovaně vystupují na povrch při běžném denním životě a nemají nic společného s tím co právě děláme. Prostě nám vytane na mysli nějaký příjemný zážitek z minulosti, a tak jak se nečekaně objeví zase zmizí. Může to být vzpomínka na zapomenutou osobu, kterou jsme již nikdy potom neviděli, ale častěji to bývá příjemný pocit z krásného místa ve městě či krajině. Vzpomínka nemá žádný začátek ani konec, nebo dokonce děj. Je to buď osamělý obraz, nebo několik záběrů dávno zapomenutého prostředí, ve kterém jsme se kdysi pohybovali a bylo nám tam dobře. Může to být potřeba uniknout od nepříjemné činnosti, kterou právě děláme, nebo snaha, alespoň na chvilku uniknou z nesnesitelné reality současného prostředí. Zajímavé je, že tyto chvilkové vstupy vzpomínek v mládí a dospělosti většinou nebyly a dostavují se hojně ve stáří. Možná to je tím, že těch vzpomínek nebylo tolik a člověk si byl vědom toho, že nepříjemné chvíle přejdou a bude zase lépe. To si soudně uvažující člověk ve stáří nemůže připustit, a tak to pěkné co jej už nečeká v budoucnosti čerpá ze studnice vzpomínek svého života, kdy mu bylo dobře. Je to smutný pohled na stáří, ale většinou tomu tak je. Pouze v případě zázraku se dá očekávat, že dojde k radikální změně a člověk jak po fyzické, tak i psychické stránce omládne.

Pozoruhodné na tom všem je tak, jak říkají neurologové, že člověk má v mozku, s pomocí miliardy synapsí, uloženou skoro každou minutu svého života a je pouze otázkou času, kdy nějaký nevědomý impuls tuto vzpomínku přivede na denní světlo současného vědomí. S přibývajícím věkem si často člověk ani nevzpomene na detaily rutinní činnosti, kterou dělal třeba před hodinou a při tom si vzpomene na náladu, světlo a vůně momentu, který prožil před padesáti lety. Vědomě a záměrně si na to nemůže vzpomenout, ale na základě tajemného impulsu je tato dávná vzpomínka připomenuta.

Dá se to možná vysvětlit nějakými chemickými a elektrickými impulsy v mozku, ale z hlediska věřícího člověka je mnohem přirozenější tyto vzpomínkové momenty radosti přisuzovat andělům, nebo samotnému Bohu. Nakonec proč by nás chtěl nějaký neosobní, přírodní zákon potěšit vzpomínkami na něco pěkného, co jsme zažili. Evoluce je zde pro zdokonalení a udržení našeho živočišného druhu, a ne pro naše potěšení. Podle nevěřících vědců to jsou pouze náhodné a neřízené mutace, které nás dostaly na náš, domněle vysoký vývojový stupeň. Člověk je zde fyzicky pouze na základě snůšek náhod a omylů, podobně jako jeho vědomí a vzpomínky.

K čemu nám potom jsou tyto „náhodné“ vzpomínky, které nemají konkrétní smysl pro další rozvoj a udržení našeho živočišného druhu? Vzpomínky, které jsou subjektivní tak jako celé naše vidění světa a navíc nepřenosné.

Bez vzpomínek bychom nebyli. Cokoliv na tomto konečném světě má smysl pouze v čase a prostoru. Mimo časoprostor je pouze Bůh, nebo nic. Vzpomínky, i ty nahodilé a neobjednané, jsou důkazem toho, že jsme na tomto světě žili. Samozřejmě, že i my můžeme být pouhou fikcí a myšlenkovou konstrukcí někoho jiného včetně našich vzpomínek. Tak jak se dnes říká, že jsme možná počítačovou simulací nějaké jiné vyspělé vesmírná civilizace, která si pouze na tomto modelu zkouší hranice dobra a zla u našeho živočišného druhu.

Bez ohledu na tyto spekulace, můžeme než děkovat a být vděčný za naše příjemné vzpomínky, kterými alespoň trochu můžeme osladit jinak většinou hořkou kávu našeho života.

[nukaseeds-cz]

Potenciál konopí v léčbě svalové dystrofie

Nedávné studie objasnily potenciál konopí při zvládání příznaků spojených s Potenciál konopí při léčbě svalové dystrofie.

Svalová dystrofie - Obsah

Úvod

Konopí v léčbě

Závěr

Úvod

Svalová dystrofie (MD) je skupina dědičných onemocnění charakterizovaných postupnou slabostí a úbytkem svalové hmoty. Hlavní příčinou jsou genetické mutace, které narušují tvorbu bílkovin potřebných pro zdravý sval. V současné době neexistuje žádný lék na MD, ale léčba může pomoci zvládnout příznaky a zlepšit kvalitu života. Nedávné studie objasnily potenciál konopí při zvládání příznaků spojených s MD. Cílem tohoto obsáhlého článku je proniknout do tohoto tématu.

Konopí v léčbě

Konopí, známé také jako marihuana, se pro léčebné účely používá již po staletí. Obsahuje více než sto různých chemických sloučenin, tzv. kanabinoidů, které interagují s tělesným endokanabinoidním systémem (ECS), jenž reguluje různé fyziologické procesy včetně bolesti, zánětu a kontroly svalů. Dva z nejlépe prozkoumaných kanabinoidů jsou delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) a kanabidiol (CBD).

CBD není toxický a vykazuje slibné výsledky při snižování bolesti a zánětu, zmírňování úzkosti a zlepšování kvality spánku. THC je naopak psychoaktivní složkou konopí, která je zodpovědná za pocit "high". Kromě psychoaktivních účinků prokázala THC také terapeutické účinky, jako je úleva od bolesti, uvolnění svalů a stimulace chuti k jídlu.

V souvislosti se svalovou dystrofií se úloha konopí zkoumá především pro léčbu symptomů. Studie zveřejněná v časopise European Journal of Pain naznačila, že konopí by mohlo pomoci zmírnit chronickou bolest, která je u osob s MD běžným problémem. Předpokládá se, že tato úleva je důsledkem interakce kanabinoidů s ECS, která snižuje vnímání bolesti.

Dalším výrazným příznakem MD jsou svalové křeče. Některé studie naznačují, že konopí může pomoci snížit svalové křeče a ztuhlost. Tento účinek je pravděpodobně způsoben vlivem kanabinoidů na neurotransmitery, které mění nervové impulsy způsobující svalové křeče.

Protizánětlivé vlastnosti CBD mohou hrát významnou roli i při léčbě MD. Chronický zánět může u pacientů s MD zhoršovat degeneraci svalů a CBD může díky potenciálnímu snížení tohoto zánětu zpomalit progresi onemocnění.

Pacienti s MD se často potýkají s nespavostí v důsledku nepohodlí a bolesti. Zde může konopí nabídnout další formu úlevy. Bylo zjištěno, že THC i CBD zlepšují kvalitu spánku, pravděpodobně tím, že snižují úzkost a podporují relaxaci.

Ačkoli je výzkum slibný, je třeba si uvědomit, že používání konopí jako léčebné metody není bez rizika. U některých jedinců se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako jsou závratě, sucho v ústech a zvýšená srdeční frekvence. Větší obavy vzbuzují možné kognitivní účinky, zejména při dlouhodobém užívání konopí s vysokým obsahem THC. Mohlo by se jednat o zhoršení paměti, snížení kognitivních funkcí a problémy s duševním zdravím, jako je zvýšená úzkost nebo změny nálady.

Kvůli právnímu prostředí, které konopí obklopuje, je navíc výzkum jeho léčebného využití ztížen. Dosud není zcela jasné, jak konopí interaguje s jinými léčebnými postupy, které osoby s MD často užívají, což může potenciálně vést ke škodlivým interakcím.

Závěr

Závěrem lze říci, že ačkoli svalovou dystrofii nelze vyléčit, potenciál konopí při zvládání příznaků je slibný. K potvrzení těchto zjištění a k úplnému pochopení možných rizik a přínosů jsou však zapotřebí důkladnější a rozsáhlejší klinické studie. Stejně jako u jakékoli jiné léčby je pro osoby, které uvažují o léčbě konopím při MD, zásadní konzultovat ji se zdravotnickými pracovníky, kteří mohou poskytnout poradenství na základě nejaktuálnějších a nejúplnějších informací. Potenciál konopí při léčbě MD je jen jednou ze součástí širší diskuse o užívání léčebného konopí a kanabinoidů obecně, což ukazuje na potřebu dalšího výzkumu a otevřeného dialogu v lékařské a vědecké komunitě.

Pokud se rozhodnete pěstovat vlastní rostliny konopí, vždy si kupujte kvalitní a čerstvá semena konopí. Můžete se podívat na semena od Nukaseeds.

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[kailasaczechandslovakia]

MAHAPARAMASHIVOHAM - NADCHÁZEJÍCÍ TERMÍNY/HIGHLIGHTS 16.-29.12.2023 Programu se můžete zúčastnit zaplacením i jednotlivých dnů https://events.kailaasa.org/payment

DEN 16 - 24. prosince

☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: KESAVARTHA - Chakradanasvarupa Murthy Ekapada Trimurthy Tripada Trimurthi ✅ TÉMA: Probuďte své vědomí bohatství 💰🔆⭐ ✅ Vytvořte si energetické pole Přitahování bohatství! 🪙 🔱⭐ 💫HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces probuzení vědomí bohatství

DEN 17 - 25. prosince ☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: BHIKSHADANA Rakthabhiksha pradana Murthy ApatuttaranaMurthy ✅ TÉMA: Karma - matematika makrokosmu! ⭐ HLAVNÍ MYŠLENKA: Aapyayana deeksha ✨ 🔥 Témata: Probuzení Obohacení ⚡💥

DEN 18 - 26. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: CHANDRASEKARA : Chandíša Anugraha Murthy LakulishvaraMurthy Pasupatha Murthy ✅TÉMA: Oddanost otevírá vaši Kundaliní kosmické Kundaliní 💫✨☄. ✔HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces Rasa Sidham Probuzení ahimsa, nenásilí a paramashanta swarupa v nás.

DEN 19 - 27. prosince ☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: SOMASKANDA ✅ TÉMA: Jsi zrozen, abys zvítězil nad Životem! ✨💫 HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces duchovní alchymie pro Subramanyu.

DEN 20 - 28. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: VRISHABARUDAR : Vrishabhantika Murthy. Tripurantakar Shardhula Hara Murthy Ekapadha ☑ Murthy Ashvaruda Murthy Kiratha Murthy. ✅ TÉMA: Probuďte v sobě DNA vědomí vůdcovství! ⚡ 💫⚡Hlavní myšlenka: Proces sankalpy sanghy

DEN 21 - 29. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: NITHYANANDA PARAMASHIVAM ☑ TÉMA: Vyzařujte MahaParamashivoham do svého života! (MahaParamashiva jsem já) ⚡💫✨Hlavní myšlenka: Zasvěcení k získání schopností nadvědomé mutace💥

PŘIPOJTE SE TEĎ: https://events.kailaasa.org/payment

[spidercuts]

Oh no you didn’t

[lewisthomas1913]

Život buňky - I

Viry už nevypadají jako jednoúčeloví démoni nemoci a smrti, nýbrž nabírají podobu něčeho jako pohyblivé geny. Evoluce je dosud tou nekonečně

Viry už nevypadají jako jednoúčeloví démoni nemoci a smrti, nýbrž nabírají podobu něčeho jako pohyblivé geny. Evoluce je dosud tou nekonečně dlouhou a namáhavou biologickou hrou, při níž u stolu zůstávají jen vítězové, ale pravidla se začínají zdát trochu ohebnějšími. Žijeme v tančící základní hmotě virů; vrhají se, vystřelují jako včely od organismu k organismu, z rostliny na hmyz, z hmyzu na…

[michaelarim]

Promo FlashScore na Twitter (různé jazykové mutace)

[kocourmokroocko]

Česílkovi po dvou měsících čekání přišlo hrajadlo. Vypadá asi takhle:

(To, že na e-shop obrázku je nejen pyrura zelenolící, ale ke všemu ta přesná barevná mutace, co Česílko, tzn. pineapple, je docela haluz, nebudu lhát.)

Nicméně!!! Přišla jí hračka. Supiš. Hlasujte v komentářích! Hraje si s ní Česílko tak, že

A. sundavá a nandavá barevný kroužky, hází si s nima, schovává je, veselí se a bezelstně křepčí

B. VYRVALA TU ZPÍČENOU TYČKU Z PODSTAVCE A TEĎ S TIM DŘEVĚNYM PODSTAVCEM MÁVÁ VÝHRUŽNĚ PACIČKOU SEM A TAM

Výherci hlasování obdržej barevný plastový kroužky. My už je nepotřebujem.

[myvalzpival]

píše se rok léta páně 2021. zaklínačské mutace zvládly tuberkulózu, mor a španělskou chřipku, ale poslední mutace koronaviru vyzrála i na školu vlka. Geralt leží v posteli s jedním s nejlehčích průběhů nemoci, teče mu z nosu, občas zakucká a to kafe mu nechutná tak, jako dřív, jelikož necejtí. ale protože nikdy předtím neměl ani rýmu, je přesvědčený, že do svou dnů umře.

[radoby-ikona]

Takže zaškrtáváme českou mutaci do binga?👀 A bude bingo 2.0? Česká mutace vrací úder?

...

A kurva, lidičky

[atmchju]

Cystická fibróza je mrcha. Je to život ohrožující dědičné onemocnění. Cystická fibróza je genetické onemocnění, to znamená, že toto onemocnění není možné získat během života. Každý 27. člověk v české populaci je zdravým nosičem mutace genu pro CF. Jedná se o jedno z nejčastějších dědičně podmíněných onemocnění s výskytem 1 na 2700 narozených dětí. Postihuje hlavně dýchací a trávicí soustavu, kde se tvoří abnormálně hustý hlen. Známe na ní lék, ale neumíme ji vyléčit. Lidem, kteří mají cystickou fibrózu, se také říká "slaní lidé," a to proto, protože nemocní mají až 5x slanější pot. Lidé co mají cystickou fibrózu by spolu vůbec neměli přijít do styku. A to kvůli bakteriím a nečistotám, které mají v plicích a ohrožují tak sebe navzájem. Tito lidé mají mnoho omezení, musí nosit roušku, dodržovat přísné hygienické postupy, aby něco nechytili, neustále všechno umývají savem, dokonce nesmí chodit kolem louží nebo mazat tabuli. Mohla by tam totiž být nějaká bakterie a způsobit jim potíže. Jejich léčba a pobyty v nemocnici jsou nesmírně nákladné. A proto si myslím, že má smysl jim pomáhat. Existuje organizace, Klub cystické fibrózy, která pořádá různá charitativní setkání a akce. Prosím pomáhejme. A žijme naplno. Neumíme si kolikrát ani představit jaké máme štěstí, že jsme zdraví! A dávejme si najevo lásku, šiřme ji mezi sebou a objímejme se!

PS: každý z nás může udělat dobrý skutek, stačí si jen odpustit jeden dárek na Vánoce a darovat to na dobrou věc!

PPS2: ani nevím proč to všechno píšu, asi proto, že jsem nedávno koukala na jeden film a od té doby na to nemůžu přestat myslet...

[kailasaczechandslovakia]

MahaParamashivoham level 3 - 16.-29.12.2023

MAHAPARAMASHIVOHAM - NADCHÁZEJÍCÍ TERMÍNY/HIGHLIGHTS 16.-29.12.2023 Programu se můžete zúčastnit zaplacením i jednotlivých dnů https://events.kailaasa.org/payment

DEN 16 - 24. prosince

☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: KESAVARTHA - Chakradanasvarupa Murthy Ekapada Trimurthy Tripada Trimurthi ✅ TÉMA: Probuďte své vědomí bohatství 💰🔆⭐ ✅ Vytvořte si energetické pole Přitahování bohatství! 🪙 🔱⭐ 💫HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces probuzení vědomí bohatství

DEN 17 - 25. prosince ☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: BHIKSHADANA Rakthabhiksha pradana Murthy ApatuttaranaMurthy ✅ TÉMA: Karma - matematika makrokosmu! ⭐ HLAVNÍ MYŠLENKA: Aapyayana deeksha ✨ 🔥 Témata: Probuzení Obohacení ⚡💥

DEN 18 - 26. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: CHANDRASEKARA : Chandíša Anugraha Murthy LakulishvaraMurthy Pasupatha Murthy ✅TÉMA: Oddanost otevírá vaši Kundaliní kosmické Kundaliní 💫✨☄. ✔HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces Rasa Sidham Probuzení ahimsa, nenásilí a paramashanta swarupa v nás.

DEN 19 - 27. prosince ☑ HLAVNÍ BOŽSTVO: SOMASKANDA ✅ TÉMA: Jsi zrozen, abys zvítězil nad Životem! ✨💫 HLAVNÍ MYŠLENKA: Proces duchovní alchymie pro Subramanyu.

DEN 20 - 28. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: VRISHABARUDAR : Vrishabhantika Murthy. Tripurantakar Shardhula Hara Murthy Ekapadha ☑ Murthy Ashvaruda Murthy Kiratha Murthy. ✅ TÉMA: Probuďte v sobě DNA vědomí vůdcovství! ⚡ 💫⚡Hlavní myšlenka: Proces sankalpy sanghy

DEN 21 - 29. prosince ✅ HLAVNÍ BOŽSTVO: NITHYANANDA PARAMASHIVAM ☑ TÉMA: Vyzařujte MahaParamashivoham do svého života! (MahaParamashiva jsem já) ⚡💫✨Hlavní myšlenka: Zasvěcení k získání schopností nadvědomé mutace💥

PŘIPOJTE SE TEĎ: https://events.kailaasa.org/payment

[nula7]

Pátek, den imunity.

Imunita? Poslanecká? Pcha! Ne, ta nikoho nezajímá, tedy kromě těch, kteří jí konzumují, ale naopak ta lidská, naše, o té je to každej den. Prostě furt. Tak proč nevěnovat tenhle pátek právě jí? Nevyhlásit ho dnem imunity. Utužování imunity. Vlastní imunity, za pomoci imunit cizích. A faktorů bytí, který pro běžnej život potřebuje každej hříšník.

Vir, to je takovej nezmar, kterej tu člověčí imunitu zkouší a zkouší. Tenhle prevít, to není nějakej hloupej počítačovej červ, co po dekódování nemá už bez další mutace téměř žádnou šanci, páč počítačový tablety pak zabíraj u každýho pecka, který je má správně nasazený. Tohle je jiná. Mrcha. Predátor lidskýho zdraví, ať už vir nebo nějaká ta bakterka, ty umějí věci. U každýho si počínaj tak nějak krapet po svým. Podle imunity. No a když ta je zaskočena, to pak bejvá cirkus. V lidskym těle. Boží dopuštění.

Na takový je třeba bejt pěkně nachystanej. Už hezky od mala trénovat. Na pískovišti nepozorovaně smlsnout nějakou tu hrstičku písku, žížalku, či broučka. Ovoce moc nepodrobovat působení nezávadnýho vodního zdroje. Líbačku z úst do úst provádět při každý příležitosti a všechno to, co tenhle proces startuje taky. Není nad to, bejt tak trochu prase. „Čistota půl zdraví“, pravda, ale jen poloviční. Zkušenost dodává, že: „Špína celé“.

Za posilováním vlastní imunity je třeba vyrážet do terénu. Imrvére. V dospěláckym věku nejlépe někam do náleven a sálů, kde lze tyhle trýznitele lidský existence získávat i předávat dle libosti. Samovolně, bez vlastního vědomí. Tak vzhůru! Pátek, den imunity.