#Nemůžu přestat

[kousava-poznamka]

23/02/24

Aukce rostlin - moje nová závislost, potěšení a důvod, proč skončím chudá, na ulici.

[stylcendy100]

Zeptal jsem se umělé inteligence od Bingu, jak by mělo vypadat české národní obrození na internetu. Začalo to dobře, pokračovalo to velmi špatně...

(Zde je jen zkopírováný text. Zdroje jsou, v rámci možností - víme, jak je to s umělou inteligencí - uvedeny dole.)

To je velmi ambiciózní a zajímavý cíl. Národní obrození bylo historickým procesem, který probíhal v různých podmínkách a kontextech, než jsou dnešní. Nicméně, můžeme se inspirovat některými principy a metodami, které používali naši předkové, kteří se snažili oživit a rozvíjet český jazyk, kulturu a identitu. Zde je několik návrhů, jak byste mohli podpořit další vlnu národního obrození na internetu:

- Vytvářejte a šiřte kvalitní a originální obsah v češtině, který bude informovat, bavit a vzdělávat vaše čtenáře nebo diváky. Můžete psát články, blogy, eseje, povídky, básně, recenze, komentáře, návody, tipy, recepty, zprávy, reportáže, rozhovory, ankety, kvízy, memy, komiksy, videa, podcasty, hry, aplikace, prezentace, kurzy, webináře, e-knihy, audioknihy, e-magazíny, e-noviny, e-ziny, e-newslettery, e-katalogy, e-brozury, e-plakáty, e-letáky, e-pozvánky, e-účtenky, e-faktury, e-smlouvy, e-podpisy, e-volby, e-hlasování, e-petic, e-referend, e-konferencí, e-festivalů, e-výstav, e-aukcí, e-obchodů, e-bankovnictví, e-platby, e-pojištění, e-zdravotnictví, e-vzdělávání, e-knihovny, e-muzea, e-galerie, e-archivy, e-databáze, e-slovníky, e-encyklopedie, e-atlasy, e-mapy, e-globusy, e-komiksy, e-kalendáře, e-diáře, e-hodiny, e-budíky, e-stopky, e-kalkulačky, e-překladače, e-synthesizéry, e-hudebníky, e-zpěváky, e-tanečníky, e-malíře, e-sochaře, e-fotografy, e-filmaře, e-režiséry, e-scenáristy, e-herce, e-kaskadéry, e-kouzelníky, e-žongléry, e-klauny, e-akrobaty, e-cirkusáky, e-sportovce, e-atlety, e-plavce, e-běžce, e-cyklisty, e-lyžaře, e-bruslaře, e-skateboardisty, e-snowboardisty, e-surfaře, e-potápěče, e-rybáře, e-lovce, e-střelce, e-bojovníky, e-karateky, e-boxery, e-zápasníky, e-sumaře, e-šachisty, e-dámaře, e-pokeristy, e-bridgeisty, e-sudokuisty, e-křížovkáře, e-scrabbleisty, e-pexesisty, e-puzzleisty, e-legoisty, e-modeláře, e-origamisty, e-květináře, e-zahradníky, e-kuchaře, e-pekaře, e-číšníky, e-barmany, e-kadeřníky, e-kosmetičky, e-manikúristy, e-pedikúristy, e-maséry, e-lékaře, e-zubaře, e-veterináře, e-učitele, e-studenty, e-žáky, e-děti, e-mládež, e-dospělé, e-seniory, e-muže, e-ženy, e-rodiny, e-přátele, e-kolegy, e-partnery, e-milenky, e-milence, e-svobodné, e-zadané, e-ženaté, e-vdané, e-rozvedené, e-vdovce, e-vdovy, e-otce, e-matky, e-syny, e-dcery, e-bratry, e-sestry, e-dědečky, e-babičky, e-vnuky, e-vnučky, e-strýce, e-tety, e-bratrance, e-sestřenice, e-prastrýce, e-pratety, e-prabratrance, e-prasestřenice, e-psíky, e-kočičky, e-králíčky, e-hamstery, e-chovný, e-mazlíčky, e-domácí, e-zvířata, e-ptáky, e-ryby, e-plazy, e-obojživelníky, e-hmyz, e-rostliny, e-květiny, e-byliny, e-ovoce, e-zelenina, e-obiloviny, e-luštěniny, e-olejniny, e-koření, e-houby, e-minerály, e-kameny, e-drahokamy, e-kovy, e-plasty, e-sklo, e-dřevo, e-papír, e-látky, e-vlna, e-bavlna, e- hedvábí, e-kožešina, e-kůže, e-guma, e-keramika, e-porcelán, e-beton, e-cement, e-asfalt, e-písek, e-štěrk, e-hlína, e-jíl, e-zemina, e-půda, e-tráva, e-mech, e-lišejník, e-voda, e-led, e-pára, e-mlha, e-oblak, e-sníh, e-déšť, e-kroupy, e-rosa, e-řeka, e-potok, e-jezero, e-rybník, e-nádrž, e-moře, e-oceán, e-záliv, e-průliv, e-poloostrov, e-ostrov, e-souostroví, e-atol, e-korál, e-mořská hvězdice, e-mořský ježek, e-mořská řasa, e-vítr, e-vánek, e-bouřka, e-blesk, e-hrom, e-tornado, e-uragán, e-cyklón, e-anticyklón, e-vzduch, e-kyslík, e-uhlík, e-oxid uhličitý, e-oxid dusičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid dusný, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid si

Zdroj: Konverzace s Bingem, 26. 1. 2024

(1) České národní obrození – Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_n%C3%A1rodn%C3%AD_obrozen%C3%AD.

(2) Národní obrození - ČT edu - Česká televize. https://edu.ceskatelevize.cz/namet/narodni-obrozeni.

(3) Jak národní obrození stvořilo moderní češtinu - Seznam Médium. https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-jak-narodni-obrozeni-stvorilo-moderni-cestinu-28311.

[deetherusalka]

Máslové čipsy z Polska 🥰

[kralovna-ne-stesti]

A tak tu zase sedím v noci a tiše brečím až je mi zle a on to ví a je mu to jedno.

[ferrisgayerthanyou]

Ok. So we all know the Soulmate AU's where you write on your skin and it show on their body, same place where you write... If a person with a penis writes on their penis and their soulmate doesn't have one. Where does it appear?

[p--ito]

Můj manžel za mnou dneska přišel s mezijazyčným vtipem a nemůžu na to přestat myslet.

Manžel: How do you call a knee in Thai?

Já:??????

Manžel: It's a secret.

Já:???????????????

Thai knee. Tajný. Nemáte za co.

[kejklir]

Co kdyby... co kdyby Pérák ale- ale ve steampunk stylu?

Miluju steampunk a Pérák vypadá jako ten nejvíc klasický steampunk protagonista, kterého jsem v životě viděl a od té doby nad tím nemůžu přestat přemýšlet.

Proto jsem udělal tahle návrhy.

Já tak potřebuju komiks nebo alespoň knížku z českého steampunk prostředí. Hlavné Ostrava by na to byla perfektní ale i ostatní velkoměsta i zatracený vesnice by bylo neuvěřitelné vidět v tomto stylu.

Ještě přihodím ty úplně první návrhy, které na to vznikly.

Je možné že budu dělat další koncepty na toto téma, ale to teprve uvidím.

[rj-574-brnensky-drak]

Přátelské oznámení

Nevím jestli tohle někdo potřebuje slyšet, ale i tohle je zdravý životní styl:

- jíst to, co mi chutná

- brát jídlo i jako potěšení, a ne jen jako palivo

- přidat si, když mám po jídle ještě hlad

- projít se

- dát si něco sladkého

- sníst ovoce/zeleninu, když mám na to chuť

- dát si bábovku, když mám na to chuť

- být vegan/vegetarián

- jíst maso

- cvičit, protože mě to osobně baví

- odpočívat

- nepřemáhat se

- věnovat se svým koníčkům, ať už jsou jakékoliv

- přestat, když nemůžu

- jíst bílé pečivo

- jíst tmavé pečivo

- dát si instatní polévku, když mám hlad a nemám nic jiného

- smažit na oleji

- smažit na másle

- dát si léky, když potřebuju

Sama jsem nebyla velkou obětí dietní kultury, ale bohužel se s tím stále setkávám. Ať už je tvůj životní styl jakýkoliv, důležité je udržovat svou mysl zdravou 🧘

[tescont]

Otevřela jsem sbírku básní.

Otevřela jsem ve škole sbírku básní. Říkám si, co se může stát, je to malá knížečka. Malé básně. Malé básně pro malé středoškoláky, může si je přečíst malá recepční. Listovala jsem a pila písmenka, každé jedno a další, a byly hezké. O strachu, o odporu, o sounáležitosti.

A pak byla jedna. O ztrátě. O ztrátě z dálky, From Long Distance, Tony Harrison.

A já piju a piju a nemůžu přestat, ale už nedýchám.

Voda se mění v slzy.

[dalsimoravskyblog]

Přicházím, abych vám řekla, že jsem lehce posedlá jedním českým shipem (odborně lodí). Tento ship je kanonický. Tento ship je heterosexuální. Nevím, co mi to provedli.

Už jsem dvakrát dělala promo seriálu Oktopus, tehdy to ale bylo čistě z profesionálních důvodů (tedy šířit povědomí o kvalitní české tvorbě, protože #obrozujeme). V posledních dílech bylo ale otevřeno mé třetí oko.

Tedy. V Oktopusu jsou dva vyšetřovatelé. Jeden z nich, kapitán Dítě, kokot s problémem s hazardem, má manželku, major Dítětovou, forenzní specialistku (nebo co já vím, prostě k ní chodí do laboratoře koukat na stopy). Jeho hraje starej Krobot, ji Zuzana Stivínová. Jejich vztah je extrémně zajímavej a prolíná se celým seriálem, dokonce v závěru dostaneme flashbacky na jejich sexy seznamování v černé komoře a vojenském prostoru Brdy.

Celý seriál se rozvádějí. Tedy ona se snaží rozvést a on ji přesvědčuje, aby to ještě jednou zkusili. Ona odmítá, ale stejně spolu spí a mají ve střídavé péči psa, kterému on říká Krvesaj a ona Kulíšek. V random podzápletce se odhaluje, že ona o jejich manželství napsala román. On je nejdřív naštvaný, ale stejně jí řekne, že to dobře napsala. Ona mu tvrdí, že už s ním nemůže být (kvůli tomu, že má problém s hazardem), on ji na oplátku pozve na večeři. Ona na tu večeři přijde. Když se on omylem na tu večeři nedostane, je upřímně zdrcen. Ona za ním stejně přijde. Na dostihy, který nesnáší (protože to jeho sázkařství)! Ale tak moc ho chce vidět, že je jí to jedno! Aaaaaa....!

Je to tak neskutečně wholesome a zároveň extrémně toxickej pár, že se nemůžu přestat dívat (tedy... seriál už skončil, ale v mé hlavě jede pořád). Nevím, jak dlouho mi to vydrží, chtěla jsem ale sepsat své pocity jako testament moci zajímavě napsaných hetero shipů. No... a třeba se někdo taky podíváte.

[zurnatetka]

měla jsem jednoho vyučujícího v minulém semestru, na kterého nemůžu přestat myslet.

tak nějak mi přirostl k srdci.

jeho názor na lidi? "people are fucking weird"

nejlepší věc? "cinnamon swirl and coffee, that's everywhere in Sweden"

"guys, there won't be question about my opinion on humanity on final exam."

jiní studenti: tvl s ním ten předmět absolvovat nechci, on je brutálně přísnej

za mně 10/10, would recommend, but proceed with caution.

<3

[takovanormalnielie]

19.11.2023

Ráno jsem se zase zasekla na transtimelines. Když vidím, jak různě hrt lidem zabírá, tak začnu panikařit, že mi to nic neudělá a že už jsem moc stará. Začnou se mi valit slzy a nemůžu přestat scrollovat, dokud nenajdu perfektní super-passing tranzici po třicítce, pak se trochu uklidním a dojde mi, že máma nemá žádný prsa. Opět panika, trochu si popláču a nechám se uklidnit až od N. Tak strašně to chci, ale to čekání mě drtí. Je v tom tolik nejistoty. A co bude pak? Co jméno? Příjmení? Práce? Trpělivost a vyrovnanost nejsou moje silný stránky. Prostě to nechám plynout. Ono se to časem nějak vyřeší. Stejně jinou možnost nemám.

[kvetyzlouky]

na chvíli asi dokruhováno

a tak jsme se spolu v únoru vyspali (konečně), říkal, že jsme kamarádi s výhodami, přišlo mi zajímavé, že nás takhle definoval, nebo vlastně že nás vůbec definoval, nicméně kamarádstvím s výhodami bych to nikdy nenazvala, no a hlavně se z toho stala nakonec jen jednorázová akce. zase přišlo další úterý a neskutečně jsme se zhádali, o feminismu, vnitřní rozbitost, pláč, že mi nikdy nemůže rozumět, nebo že vlastně ani nechce, jeho zkurvená racionálnost, x týdnů spolu nemluvíme, snažím se držet mu nepsat, což se asi párkrát stalo, radši si tedy omezuji chat s ním, nemůžu ho vyhledat a po dvou týdnech si říkám, že se podívám, zase poloopilá s touhou mu napsat a zjišťuji, že mi psal, že bude v hospodě, jestli chci dát pokec. no vlak ujel. tak se na společných místech zdravíme a nic víc z toho. občas se na něj podívám, když se směje, a stále mi přijde roztomilý a toužím po něm. nicméně je skoro pokaždé doprovázen nejlepší kamarádkou, která mě nemusí. plus jsem unavená z jeho smíšených signálů. spala jsem se skejťákem/modelem, co mi pletl copy, odjel si do Francie surfovat a pak mi na otázku "pívo nebo tak něco?" napsal, že mi nechce nic slibovat (já chtěla tvůj penis, ne manželství) taky jsem spala se svým stoletým ex a v úterý s kolegou z práce, což nevím, jak moc jsem připravená řešit, spíš vůbec, doufám, že by se to mohlo smést ze stolu no a do toho jsem měla dvě randíčka s Benem, na kterého nemůžu přestat myslet, a doufám, velmi, že se to úspěšně rozvine těší mě žlutá

[allmothsdied]

Kinda diary

.

Moje tvář se stala něčím cizím. Nepoznávám osobu, kterou jsem se stala. Příliš odlišnou, příliš vzdálenou od všeho, čím jsem kdy byla. A přesto, pokaždé když někde zachytím svůj odraz, slyším tu věčnou otázku KDO JSEM? Nepřestává mě pronásledovat, jako táhnoucí se stín černé ruky natahující se po mě od počátku přes všechny ty roky až sem. A tak nějak nemůžu přestat za sebou zanechávat lidi zklamané vším čím jsem, nebo ty, kteří by byli, kdyby věděli, kdyby zůstali dost dlouho, aby viděli. Dlouhý seznam jmen s dávno ztracenými pohledy, co bodají nejvíc.

A tak se uzavírát do týhle vyhoštěnosti, polykám slova, dusím je tak dlouho, až z nich nezbývá nic, než ozvěna bolesti vyrytá hluboko v kostech. Je lepší, když neví... Je až moc lží, a mezi nimi vměstnané brzy tady nebudu, opakované tak, aby to co nejvíc zevšednilo. Protože tak je to lepší, protože alespoň to jim dlužím...

A moje tvář pro mě nadále zůstává cizincem, pokaždé když ji vidím. Neskutečná, vzdálená a cizí. Stejně jako jméno, co mi někdy patřilo, ale stalo se shlukem náhodných písmem prázdných jako moje nitro. Občas mě jím nazývají, ale jako by oslovovali někoho, kdo nejsem.

Nemám jméno. Nemám duši. Aji v tomhle těle jenom přebývám. Nejsem nikdo. Nejsem.

[kralovna-ne-stesti]

Jeli jsme do Prahy pro nový boty. Z Prahy jsme jeli v novým autě. Bez bot. Fuck.

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 2 - 26km

Probouzím se v půl 8, dám si u Šárky kafe a z okna vidím že prší. V 9 má přestat, ale to je až za dlouho. Balím věci a vytahuju nepromokavé oblečení a fusak na batoh. Vyrážím a déšť je dost vydatný. Dostávám se za město a mířím na Velký Polom. Když se dostávám na lesní cestu k prvnímu stoupání, začíná legrace, která nemá skončit, až do konce dne…o tom ale ještě nevím. Takže se drápu nahoru doslova skrz bahnitou řeku, kde není kam jinam šlápnout. Nepromokavé boty vydržely asi půl hodiny, pak neměly šanci :) Člověk se ale chůzí zahřeje, tak to ani nevadí. Po strmém výstupu dorazím na Kamennou chatu, která je zavřená, tak kafe na zahřátí nebude. Z mlhy se vynořují dvě slovenské dámy, kterým tato skutečnost také neudělala radost. Pokračuji dál a zanedlouho poznávám, proč má Velký Polom takové jméno. Cedule jen na vlastní nebezpečí, mohou padat stromy a větve…tomu se dá věřit, protože přes úsek cesty asi 300 metrů, musíte přelézt asi tak 100 padlých stromů. Ne, nejdou obejít 😅 Cesta je tu vážně skoro neprůchozí. Takže trpělivě překračuji stromy v úrovni stehen s 14ti kilovym batohem v mlze a dešti. Je to docela sranda, ale je to vyčerpávající. Jestli mi to tady někde ujede a napíchnu se na větev, tak semnou bude ámen.

Časem tento náročný úsek zdolávám. Jsem docela rád, že ten nejhorší výstup mám za sebou hned ráno, kdy jsem ještě při síle.. Dostávám se na vrchol, kde je info cedule taky dost “v polomu”, protože na ní asi spadl strom :) Dávám vítězné selfíčko a už se jde níž k Muřínkovskému vrchu. Krásné poutní místo na které jsem se těšil, už když jsem ho viděl na fotkách. Dávám si oběd, doplňuji vodu ze studánky a jde se dál.

Celou cestu se člověk brodí bahnem a kouká kam šlápnout, což dost rozbíjí tempo chůze. Občas si může člověk vybrat jestli projít velkou nebo malou louží. Brodím se horskými bystřinami a cesta je vážně těžká. Na paloučku rozježděném těžkými dřevařskými stroji mě ale sklopený zrak uchránil od toho, aby mě skalpovala ulomená břízka, uf. Mohl sem mít nepěknou odřeninu. Déšť se střídá se sněhem a občas jsou v tom kluci spolu. Když si sundám kapuci, že už je po dešti, tak do 5ti minut začne znovu. Celý den je mlha, že není vidět na 50 metrů. Za normálních podmínek by z vyhlídek byl asi hezký výhled-no, možná jindy :) V lese je šílená mlha a tma, takže jdu jak hájem ze Sleepy Hollow. Chyběl jen bezhlavý jezdec, i když…možná že tam byl, ale nebyl vidět. Občas se nacházím v hlubokých lesích na odlehlých místech fakt in the middle of nowhere a je to docela skličující pocit.

Poprvé jsem taky řádně zakufroval, protože jsem netrefil cestu, která se lámala a kus nebyl značený, jak stálo i na mapě. Takže jsem si vyšlápnul kopec v dost nebezpečném terénu plného větví a klouzavého podloží. Nadával jsem jak špaček.

Laboruji s myšlenkou, že se někde ubytuji a usuším, namísto toho abych celý mokrý šel spát ven. Dojdu do Bílého Kříže, dám si jídlo, možná se podívám chvíli na hokej a promyslím to, říkám si. Naproti občerstvení je hned ubytování. Když dorazím, tak na mě padne trochu depka, protože je všechno zavřené. No nic, půjdu hledat nějaké místo na spaní do lesa. Po pár kilometrech už fakt nemůžu, bolí mě záda z batohu…což mě ostatně bolí celý den, ale už sem fakt vysílen, což dokládá i muj brejkdénc na bahně, kde se sebou fláknu. Docházím až k chatě Doroťanka, která je opět zavřená. Tohle je fakt test :) Vysťavenej jdu ještě kus dál a nakonec nacházím hezké místo kde to zapíchnu.

Dneska to byl survival, jak má být. Postavím tarp, sundám si mokré oblečení a boty. Uvařím si jídlo a čaj, píšu Olince a pak zahrabanej ve spacáku zapisuji dojmy z dnešního dne. Ze dne, kdy jsem si připomněl, jaké umí být hory. Krásné, ale i drsné.

P.S. Vzdávám poctu nepromokavému přehozu přes kalhoty, jako nejlépe investované dvě stovky ve výbavě 😄 A také holím, se kterými jsem se už naučil a které mi nejednou zachránili život. Díky 😁